Rusnokova rada se loučí slušnou úrokovou ránou

Zvednutí základní sazby z 5,75 na rovných sedm procent je pořádné zvýšení, ale v současných poměrech by nepřekvapila ani větší rána do stolu.

Rusnokova rada se loučí slušnou úrokovou ránou
Rostoucí inflace vyprovokovala radu ČNB ke zvýšení sazeb na sedm procent | foto Tomáš Novák týdeník HROT

Trhy měly to jedno a čtvrt procenta do svých obchodů již zakalkulované, a koruna dokonce v první reakci mírně oslabila. Takže někdo možná čekal i větší pecku. Zda to bude stačit na dosažení obratu v dramatickém vývoji spotřebitelských cen, je ale otázkou. Poslední čísla z ekonomiky ukazují silné prolínání té dovezené inflace do očekávání podnikatelů v silně domácích odvětvích, kde nákladové tlaky tak citelné být nemusí.

Třeba v případě potravin, oděvů a služeb v pohostinství a ubytování. A také slušně rostou mzdové tlaky, aniž by třeba jen minimálně klesala zaměstnanost a ubývalo volných míst, což je vidět nejen ve státním sektoru. Řeči, že s dováženou inflací nemá centrální banka bojovat, jsou zjevně liché.

Jestliže se před konáním tohoto posledního zasedání před prázdninami přinášejícími změnu guvernéra a tří dalších radních čekalo, že stará sestava odpracuje něco do foroty, tak to se určitě nestalo. Rána, která vyšla, byla slušná, ale nikdo z ní neohluchne. Nová sestava bude muset v srpnu hodně přemýšlet, jestli naplní předsevzetí nového guvernéra Aleše Michla, že si s úroky musí dát pauzu a do podzimu analyzovat, jestli dosavadní politika funguje.

Když budeme zpětně hodnotit protiinflační politiku končící bankovní rady, nemůžeme se vyhnout konstatování, že zvyšování sazeb mělo přijít dříve a být od počátku razantnější. A jestli si něco zaslouží hlubší analýzu, je to otázka, nakolik je za současným vývojem velmi dlouho udržovaná extrémně volná měnová politika.

Ve srovnání s centrálními bankami západních zemí prokázala ale Rusnokova bankovní rada svou reakcí nikoli snad zázračnou předvídavost či citlivější vnímání, že nejde o krátkodobý výkyv cen, ale především znatelně vyšší nezávislost a odvahu hájit mandát, který jí dává zákon. To je dnes ve světě velmi úzký profil.

Deklarovaná nezávislost centrálních bank se zejména v Evropě dusí v politických tlacích předlužených vlád, pro něž je opuštění expanzivní měnové politiky spojené s inflačním dotování stále rostoucích státních dluhů fatálním problémem. A mnozí zřejmě ve znehodnocení dluhů i úspor obyvatelstva inflací vidí nejschůdnější řešení. U nás tomu tak zatím není. Teď doufejme, že nám to vydrží i s novou sestavou v čele ČNB.