Peking za nic na světě nechce hrát hru, na níž Rusům skočili Němci – dostat se do závislosti na dodavateli, který může vydírat otáčením kohoutů z Východu na Západ a zase naopak.
Peking za nic na světě nechce hrát hru, na níž Rusům skočili Němci – dostat se do závislosti na dodavateli, který může vydírat otáčením kohoutů z Východu na Západ a zase naopak.
V domácích startupech dnes pracuje kolem 150 tisíc lidí, tedy mnohem víc než třeba v zemědělství. Pracovní trh je ale stále nastaven na míru pro korporace nebo dělníky v továrnách, stěžují si mladé a prudce rostoucí firmy.
V domácích startupech dnes pracuje kolem 150 tisíc lidí, tedy mnohem víc než třeba v zemědělství. Pracovní trh je ale stále nastaven na míru pro korporace nebo dělníky v továrnách, stěžují si mladé a prudce rostoucí firmy.
Evropským bankám, které setrvávají na ruském trhu, se nebývale daří. Za loňský rok vykázaly trojnásobný zisk ve srovnání s rokem 2021.
Evropským bankám, které setrvávají na ruském trhu, se nebývale daří. Za loňský rok vykázaly trojnásobný zisk ve srovnání s rokem 2021.
Windfall tax je sice průšvih, ale ve hře je mnohem víc – budoucnost ČEZ. Místo dividend se bude investovat. A ne úplně bezrizikově.
Kvůli windfall dani hoří ostrá válka mezi minoritními akcionáři ČEZ a vládou. Silná slova i hrozby žalobami padají na sociálních sítích už řadu dní a nezdá se, že by se situace zklidňovala. Nakonec těch minoritářů je v ČEZ na 150 tisíc. A i velká část investorů, ale i ekonomů má dost silný pocit, že to ministr Stanjura s touto extra daní fakt přehnal. Emocím se nelze moc divit. Jde zjevně o dost peněz.
Podle nedávno zveřejněných hospodářských výsledků vydělal ČEZ loni 125 miliard korun před zdaněním. Tedy skoro stejně, jako předloni. Loni v létě pak z toho ještě normálně daněného zisku vyplatil rekordní dividendu ve výši 145 korun na akcii. Jenže loni už platila windfall tax a tzv. odvod z nadměrných příjmů, který energetické firmě na čistém zisku ukousl hezkých čtyřicet miliard korun.
A pokud by ČEZ i letos zase vyplatil v dividendě celý čistý zisk, tak akcionáři nezkasírují ani polovičku z toho co loni. Vycházelo by to na 65 korun na akcii. Jenže sám ČEZ zatím navrhuje výši dividendy jen do 52 korun na akcii. A těch čtyřicet miliard, o něž by se jinak musel dělit s třiceti procenty minoritářů, si erár zkasíruje sám.
Nějakou spravedlnost v tom hledat je opravdu těžké. Zvláště, když se ministerstvu financí podařilo pořádně „podojit“ jen vlastní, ze sedmdesáti procent vlastněnou firmu, která zaplatila čtyřicet miliard z celkem vybraných 57, takže to vypadá opravdu jen jako bouda na minoritáře. Navíc daň, která byla schválena k financování pomoci domácnostem a firmám s cenami energií, stále platí, ačkoli pomoc byla k počátku roku ukončena a nezdá se, že by bylo potřeby ji v nějaké dohledné době vracet.
Stanjura počítá v rozpočtu letos s výnosem kontroverzní daně ve výši sedmnáct miliard a jen za první kvartál už jich vybral třináct. Po určitém vykrucování se nyní k problému postavil čelem a pravil, že až bude jasné, zda zvláštní zdanění pokrylo mimořádné výdaje spojené s cenami energií, navrhne zrušení daně od příštího roku. To, co chce vědět, se dozví v červnu, kdy dojde k vyúčtování windfall spolu s běžnou korporátní daní. Dosud vybrané peníze jsou totiž jen zálohy, z nichž se může nemalá část vracet, byť se to momentálně nezdá pravděpodobné. Měl by tak udělat co nejrychleji a pokud možno už i za letošní rok. A nejen kvůli oné hrozbě žalob, jejichž vážnost nemusí být zdaleka taková, jak se minoritním akcionářům zdá.
Že naše nastavení mimořádných daní neodpovídalo úplně doporučením Evropské komise přitom, není příliš relevantní, protože EU nemá v oblasti přímých daní prakticky žádné kompetence. Trochu horší je to s přiměřeností zdanění a proporcionalitou, kdy stát zdaňuje velmi tvrdě výnos hospodaření firmy jejich spoluvlastníkům a vlastně skoro nikomu jinému. To by mohlo sehrát svou roli zejména v případě, že se do nějakých sporů pustí zahraniční akcionáři ČEZ, mezi které patří celkem významné investiční skupiny, a dojde k mezinárodním arbitrážím.
Celý spor by tak bylo asi třeba nějak definitivně ukončit a věnovat se tomu, co je zřejmě tím hlavním palivem v ohni bojů mezi velkými minoritáři a vládou.
A tím je budoucí podoba ČEZ a z ní se odvíjející hodnota jeho akcií. Nejde jen o participaci firmy na plánovaném jaderném programů, který musí být postaven na státním financování, ale budou se hodit i výnosy ze současných jaderných elektráren. Jenže ČEZ musí ze svého postavit také plynové zdroje místo už brzy ztrátových, dosud ale mimořádně ziskových elektráren uhelných. Což se zase bez nějakých kapacitních mechanismů a dotací neobejde, ale ziskovost je ve hvězdách.
Do konce roku chce navíc ČEZ uzavřít výběr partnera na stavbu malého reaktoru, což taky nebude zadarmo. Nejasná je uzavírka nevytěžených dolů, kde by to chtělo asi také nějakou státní kompenzaci, nebo tam bude ztráta. Ale kde brát, když je kasa prázdná a z emisních povolenek se všechno nezaplatí.
Velkým otazníkem jsou také ceny elektřiny, které v posledních dnech zase pěkně stoupají a slibují energetikům další žně. Ale už i v Německu začíná být politikům jasné, že takhle to fakt nepůjde a bude muset dojít k nějaké revizi zelené energetické politiky v celé Evropě.
A tak ČEZ dosud mohutně těžící z výroby v odepsaných uhelkách a Dukovanech a z velké části odepsaném Temelíně byl sice tiskárnou na peníze, ale brzy projde výraznou proměnou. Místo dividend se bude investovat. A ne úplně bezrizikově. Pro privátní investory by bylo samozřejmě nejvýhodnější, kdyby vláda jejich investice co nejdříve, a tudíž se slušnou prémií k aktuálním cenám, jakýmkoli způsobem vykoupila.
Nyní se zřejmě hraje hlavně o to, kdy k tomu dojde a nakolik ta cena bude odpovídat končícím dobrým časům. Vláda ovšem tuhle hru nehraje příliš přesvědčivě a pochybám o férovosti se vzhledem k podivným krokům s daní i s pověstnou úpravou vytěsnění akcionářů nelze moc divit.
