Z lékárníka pumpařem, z tankování zážitek

Týdeník Hrot vyzkoušel dálkovou cestu elektromobilem. Nelze však srovnávat, zda je cestování na elektřinu lepší, či horší než s fosilními palivy. Je a bude prostě jen jiné.

Z lékárníka pumpařem, z tankování zážitek
Za mě osobně bych elektrickou mobilitu neoznačil za komplikovanější než fosilní. | foto Jan Brož, týdeník HROT

Je to už více než 130 let, co se Bertha Benzová vydala z Mannheimu na návštěvu k matce do 106 kilometrů vzdáleného Pforzheimu. Cesta je dnes považována za první automobilovou dálkovou jízdu historie. Infrastruktura byla tehdy přizpůsobená koňským povozům a se spalovacími motory se nepočítalo. Nákup čistidla ligroin, vedlejšího produktu výroby petroleje, v lékárně ve Wieslochu je tak považován za první natankování historie vůbec a lékárník Willi Ockel za prvního pumpaře.

Infrastruktura pro elektromobilitu je dnes mnohem dál, než byla tehdy pro šoféry vozů se spalovacími motory. Přesto se nelze během pár let vývoje vyrovnat něčemu, co se vyvíjelo přes sto let. Jak se věci mají, si proto vyzkoušela i redakce týdeníku Hrot, když naskočila do populárního žánru „cesta elektromobilem do Chorvatska“, který se u českých žurnalistů těšil zvlášť letošní léto mimořádně vysoké oblibě.

Třikrát k zásuvce

Za Chorvatsko si však dosaďte nizozemský Arnhem a za slunění u moře návštěvu tamních zemědělských fotovoltaik. Vzhledem k zelenému charakteru cíle cesty musela i samotná cesta organizovaná Klubem agrivoltaiky být maximálně nízkoemisní. Zvolili jsme proto novou Škodu Enyaq iV 80. Mladoboleslavská odpověď na budoucnost mobility fungovala skvěle, což se o dobíječkách už říct nedá.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit