Vypněte to. Pro duševní zdraví je lepší nesledovat zprávy

Voliči vládních stran se koronaviru bojí méně, říká Dominika Grygarová z Národního ústavu duševního zdraví.

Vypněte to. Pro duševní zdraví je lepší nesledovat zprávy
Dominika Grygarová | Tomáš Novák týdeník HROT

V době krize, jakou přinesla pandemie koronaviru, je pro naše duševní zdraví lepší šetřit se sledováním zpráv. Ale když už je sledujeme, tak pořádně; nejhorší je těkat z titulku na titulek. To pak „skórujeme“ v testech úzkostnosti a depresivity výše. Takové jsou některé ze závěrů studie vlivu mediálních zpráv na psychiku, kterou při první vlně pandemie provedl Národní ústav duševního zdraví.

Teď výzkumníci spouštějí další sérii dotazníků, aby mohli porovnat jarní a podzimní lockdown. „Budeme podrobněji zkoumat i vnímání nejistoty. V první vlně jsme nevěděli o viru skoro nic, teď zase máme jiné druhy nejistoty. Nastupují například ty ekonomické. Budeme porovnávat různé druhy strachu z koronaviru – například strach o život, o živobytí, o bezpečnost státu, o demokracii…,“ říká Dominika Grygarová, která se na studiích podílí. 

V dubnu jste dělali výzkum na téma, jaký vliv mají média na psychiku lidí v době koronakrize. K čemu jste dospěli?

V minulém roce jsme podali grant zaměřený na vliv mediálních zpráv na psychiku lidí. Vlivem covidu-19 se ze studie stala taková živá laboratoř. První lockdown jsme stihli a teď ho budeme porovnávat s druhým lockdownem. Na konci dubna jsme v prvním šetření oslovili 1630 lidí. Ptali jsme se na způsob užívání médií, na to, jak často je konzumují, a na spoustu dalších věcí. Typy médií jsme dělili na veřejnoprávní a seriózní, bulvární i dezinformační. Zároveň nás zajímalo, nakolik jim lidé důvěřují, jakým způsobem média čtou nebo sledují, zda jim stačí titulek a perex, nebo čtou celé články a případně si k nim dohledávají i informace.

To všechno jsme sledovali ve vztahu k základním ukazatelům duševního zdraví. Sledovali jsme obecný skór duševního zdraví, úzkost, depresivitu a úzkostný strach o vlastní zdraví. Zároveň jsme vyvinuli speciální dotazník k obavám z koronaviru. U stejných respondentů nyní začínáme druhé šetření, takže budeme moci porovnat druhou krizi, která už ale probíhá v úplně jiném psychologickém ovzduší. 

Budete se ptát na totéž?

Ano, abychom mohli porovnávat. Navíc jsme teď spojili síly s CERGE-EI, chceme rozšířit záběr studie a otestovat naše první zjištění na větším a reprezentativním vzorku.

Jaký byl tedy výsledek první studie?

Naše základní hypotéza, že zvýšená frekvence užívání mediálních zpráv zvyšuje obavy z koronaviru, se nám potvrdila. Potvrdilo se také, že uživatelé sociálních sítí, kteří je využívají jako zpravodajské zdroje, skórovali výše v obavách z koronakrize. Co bylo asi nejzajímavější, co se dosud nezkoumalo a co chceme ještě rozpracovat, jsou dva na první pohled protichůdné závěry. Ti, kdo si četli jen titulky, oproti těm, kdo si četli celé články a dohledávali si k tématu i další informace, na tom byli hůře, co se týče obecného skóru duševního zdraví (ten je založený na sledování stresu, úzkostnosti a depresivity). Ve specifických obavách z koronaviru nám to však vyšlo naopak. Ti, kdo si načítali informace, oproti těm, kdo pouze prolétli titulky, měli větší obavy z viru.

Takové obavy či strach můžeme považovat za jev, který je více založen na kognitivních procesech – čím víc toho vím, tím víc se toho bojím. I tento typ strachu je samozřejmě emočním procesem, ale je pravděpodobně vyvolán promýšlením přijatých informací a kognitivními procesy. Tito lidé ale měli zároveň lepší obecný skór duševního zdraví. „Kognitivní“ strach založený na dodaných informacích se dá podle nás regulovat lépe než rychlý emoční (afektivní) proces, založený často i nevědomě a přicházející automaticky a bez přemýšlení, který vyvolává právě přelétávání titulků, kde se koncentrují negativní jevy.

Mně z toho vychází, že pro duševní hygienu je snad lepší média nesledovat…

No to možná ano, nebo spíše v omezené míře. WHO už po první vlně vydala doporučení, aby lidé nesledovali média tak excesivně. Světová zdravotnická organizace pro to používá název, který se mi líbí – ne pandemic, ale infodemic. Člověk je pořád bombardován stejným typem informací na jedno téma, které nás atakují a podporují jen ten jeden druh strachu. Z dalších studií ze zahraničí to vychází podobně. Nás zajímaly ještě podrobnější informace. Dělali jsme další výzkumy, které jsme zatím nepublikovali. Jsou o tom, jak se způsob užívání médií stává mediátorem ve složitém vzorci mezi strachem, duševním zdravím a třeba i hostilitou – tedy nepřátelskými postoji vůči jiným lidem. 

Budete v těch dalších dotaznících měřit, jak pandemie, respektive informování médií o ní, zvyšuje agresivitu lidí? V tom možná bude ta druhá vlna jiná… 

Ano, už na jaře jsme měřili hostilitu, dodržování opatření a morální vyvazování se z toho, když je lidé porušují. Hostilita bude teď hodně důležitá. Zajímaly nás i postoje respondentů ke konání vlády. Ptali jsme se také na politické postoje a volební preference. 

Našli jste nějaké souvislosti s obavami?

Ano. Lidé, kteří volí vládní strany ANO, ČSSD, a počítali jsme sem i komunisty, kteří vládu umožňují, se koronaviru báli daleko méně. To znamená, že čím více důvěřujeme těm, kteří jsou u moci, tím je náš strach menší. Tím více věříme, že to dobře dopadne. Tady byly rozdíly opravdu velké. 

Více o tom, jak se média podepisují na našich obavách z viru a celkovém duševním zdraví, se dočtete v novém čísle týdeníku Hrot, které vyšlo v pondělí 9. listopadu.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní