Dobré vzdělání, dobrý příjem. Spoluzakladatel RSJ Tomáš Janeček vsadil (nejen) na vzdělání a volejbal

Jak jde dohromady energetika, vzdělávání, psychoterapie a volejbal? O tom jsme mluvili se spoluzakladatelem finanční skupiny RSJ Tomášem Janečkem.

Dobré vzdělání, dobrý příjem. Spoluzakladatel RSJ Tomáš Janeček vsadil (nejen) na vzdělání a volejbal
Tomáš Janeček | Tomáš Novák týdeník HROT

Na Tomáše Janečka není zdaleka tolik vidět jako na jeho staršího bratra Karla. To není překvapivé. Rozvážný, rodinně založený podnikatel nepřitahuje pozornost bulvárních médií jako sourozenec bouřlivák. Snad jen čtenáři sportovních rubrik na něj mohli v poslední době narazit v souvislosti s volejbalovým klubem Lvi Praha, ve kterém se angažuje. A to je škoda, protože rozsah aktivit Tomáš Janečka je mnohem širší a rozhodně stojí za pozornost.

Stál jste u zrodu finanční skupiny RSJ, řídíte vzdělávací skupinu Duhovka, spoluvlastníte energetickou společnost Nano Energies, vedete volejbalový klub. Co vás zaměstnává nejvíce?

Nejvíce mě zaměstnávají školy, ty mi zabírají asi 70 procent času a zároveň u nich cítím největší zodpovědnost. S manželkou jsme zakladatelé, staráme se o to, aby školy měly jednotný směr a aby mohly mít jednotlivé stupně individuální tvář. Třicet procent času jsou ostatní projekty, Nano Energies a volejbalový klub Lvi Praha se tedy dělí o patnáct a patnáct procent. V RSJ jsem ve fondové struktuře jedním z podílníků, což znamená, že se jednou za čas se podívám, jak se věci vyvíjejí, sejdu se s Liborem Winklerem, ale není to tak, že by RSJ potřebovalo moji energii. A potom mám ještě jednu vášeň.

Jakou?

Mám rád psychoterapii a už čtvrtým rokem jsem ve výcviku biosyntézy. To mi zabírá tu a tam víkendy.

Jak jste se k tomu dostal?

Už když jsem byl v RSJ, tak jsem se nejvíce doma cítil ve vztazích. Přijde mi fajn, když lidé tvoří společně. Každý je v něčem dobrý, a když si rozumějí a podporují se navzájem, vytvoří se síla a energie a z nich pak vznikne zajímavý projekt. Jsem zastáncem toho, že pokud chce člověk po druhých, aby se zlepšovali a šli dál, tak musí začít u sebe. V průběhu let proto pracuji i na sobě, snažím se více poznat a zlepšovat. Postupně jsem dospěl k tomu, že cesta, jak toho dosáhnout, je jít co nejvíce do hloubky. Nejdříve jsem se věnoval koučování, pak jsem si ale řekl, že chci jít jiným směrem a poznat nejen to, co je potřeba udělat pro dobrý výkon, ale také zjistit, proč je to v některých oblastech těžké. V tom mi pomáhá nejlépe meditace a také výcvik biosyntézy.

Přiznám se, že o biosyntéze nic nevím. V čem spočívá?

Podobně jako v jiných terapiích pracuje i biosyntéza neboli biosyntetická psychoterapie s formou rozhovoru s klientem. Rozdíl je v tom, že pracuje také s tělem, ve kterém je uloženo mnoho informací. V některých částech těla může být člověk pružný, v jiných méně, což mohou způsobovat různé bloky. A biosyntéza pracuje tak, že hledá cesty, jak zablokované části těla integrovat zpátky do života. Biosyntéza je tedy komplexní obor psychoterapie. Do budoucna plánuji, že bych se na jeden dva dny v týdnu opravdu stal terapeutem. 

Uvažujete o tom, nebo už máte konkrétní plán?

Už jsem se rozhodl. Od září bych měl mít několik klientů. Český institut biosyntézy se zrovna přestěhoval a má krásnou vilu na Hanspaulce, kde mají terapeuti své místnosti a tam bych se chtěl zapojit. Součástí je i sociální klinika, což je projekt, v rámci kterého dávají někteří terapeuti zhruba pět procent svého času zdarma klientům, kteří si terapii nemohou z finančních důvodů dovolit. 

Jaké vzdělání jste absolvoval?

Musíte absolvovat výcvik, chodit na individuální terapii jako klient, abyste si to osahal i z jeho pohledu, a účastnit se intervizních skupin. K tomu studuji ještě psychoterapeutické minimum, jehož obsahem je teoretické vzdělání z oblasti psychologie. 

Využijete nové schopnosti i ve svých firmách? Třeba ve vztahu k zaměstnancům?

Klienti nemohou být vaši nejbližší lidé nebo spolupracovníci. Nicméně Nano Energies i Duhovka jsou postavené tak, že lidé na sobě pracují a snaží se dostávat co nejdále. Nemusejí nutně absolvovat terapeutické výcviky, ale dále se vzdělávat ano. Třeba v Duhovce lidé procházeli koučováním, jak zlepšit své manažerské schopnosti. Tvoříme všichni společně. Proto je pro mě důležité, abych i já byl na správném místě. Lídr by si měl uvědomit, že je jen malou součástí celku. Zároveň má jako lídr tu nejvyšší odpovědnost.

Nikdy nemáme hotovo

Přejděme tedy k Duhovce. Do skupiny jste investoval 300 milionů korun a řekl jste, že netušíte, zda se vám někdy vrátí…

To tuším, dokonce to vím. Nepočítám, že se nám ty peníze vrátí. Počítám však s tím, že udržíme provozní soběstačnost a v budoucnu vytvoříme dostatečné finanční rezervy na další rozvoj. Pokud bude Duhovka potřebovat organicky růst, tak už na to nebudou potřeba peníze z venčí. Jde tedy o dlouhodobou rozvojovou, nikoliv jen provozní soběstačnost. 

Jak tedy bude další rozvoj vypadat?

Teď stavíme druhý stupeň základní školy, to je opravdu hodně aktuální. Máme šestou třídu a postupně se rozšíříme do deváté třídy. Někteří rodiče totiž mají pocit, že gymnázium je strašně důležité, a pokud na něj jejich dítě nepůjde, tak něco do budoucna ztrácí. Po páté třídě základní školy jsme se proto začali setkávat s tím, že spoustu šikovných dětí z naší základní školy se nedostalo na náš gympl jenom proto, že je o něj velký zájem. Chtěli přitom u nás zůstat, a proto jsme před rokem otevřeli druhý stupeň. A letos poprvé nebudou někteří naši studenti gympl ani zkoušet, protože chtějí pokračovat rovnou na druhém stupni základní školy. Takže se můžeme postarat o všechny děti a zároveň se nám daří ukázat, že existují dvě různé cesty, které jsou obě fajn. 

A další plány?

Se školkou jsme se přestěhovali a budeme mít i druhou batolecí třídu. Nemáme ale byznysový plán toho typu, že bychom založili pobočku v Ostravě nebo Brně, tak nepřemýšlíme. Chceme nechat Duhovku narůst do přirozeného rozměru, který se v interakci s dětmi a rodiči sám ukáže jako správný. A je klidně i možné, že už jsme optimální velikosti dosáhli. Z odborného hlediska chceme pak jít co nejvíce nikoliv do šířky, ale spíše do hloubky. To přitahuje lidi, kteří mají vzdělávání jako vášeň a chtějí se rozvíjet.

Můžete tedy krátce nastínit, v čem vzdělání ve školách Duhovka vlastně spočívá?

Všichni učitelé procházejí tříletým Montessori výcvikem s akreditací American Montessori Society. Už to samo o sobě je náročné, je to ale jen dobrý základ, ke kterému potřebují praxi. Jsou proto permanentně v učícím se módu. Na úrovni ředitelů třeba řešíme, jak poznat, že se děti naučily, co se naučit mají. Hledáme formy zpětné vazby, ze které se následně učíme. V některých školách učitelé dětem jenom vysvětlují, pak si to odškrtnou a necítí žádnou zodpovědnost za to, jestli se děti opravdu něco naučily. My se zaměřujeme jednak na to, jestli se děti naučily, a pak také, jak to můžeme vylepšovat. To je základní nastavení, které nás táhne dál a dál a dál a nikdy nemáme hotovo. Implementovat jednotnou metodiku a pak s ní dál v praxi pracovat, je asi to nejtěžší. 

Platíte vaši pedagogům více než určují tabulkové platy v českém školství?

Chceme, aby naši učitelé byli dobře zaplaceni, měli pocit, že je to o. k., a mohli se soustředit na samotnou práci. Samozřejmě jsou ale v učitelství nižší platy než v byznysu. To je realita.

Předpokládám ale, že zájem učit u vás je vyšší než na státních školách.

Naše prostředí je specifické a práce u nás je pro učitele náročnější než jinde. Musíte být učitel, který chce jít směrem, který my nabízíme, a pak jsme velmi dobrým zaměstnavatelem.

Nejspíš bude i větší poptávka po umístění dítěte do Duhovky než počet volných míst.

Je asi dvojnásobná.

Jaká jsou kritéria pro přijetí?

Jedno ze základních kritérií je, že když děti chodí k nám do školky, tak mají přednost na základní školu. Musí přitom školku Duhovka absolvovat déle než jeden rok. Občas jsme zažívali, že se někdo nahlásil jenom na ten poslední rok. Pak je také výhodou znalost českého a anglického jazyka na úrovni rodilého mluvčího, protože školy jsou bilingvní a máme na nich děti asi dvaceti národností. Na gymnáziu jsou pak klasické přijímačky, přičemž zkoušky od státního Cermatu musejí mít váhu minimálně 60 procent, zbylých 40 procent si tvoříme sami. Sestávají se z testu z angličtiny a z pohovoru s psychologem.

Bavíte se před přijetím i s rodiči?

Ano, po dvou letech fungování se nám stalo, že někteří rodiče měli úplně jiná očekávání, než kam směřujeme. U základní školy i gymnázia je proto součástí přijímacího řízení i pohovor mezi ředitelem, jedním ze zřizovatelů, tedy mnou nebo mojí ženou, a rodiči. Při setkání si vyjasňujeme vzájemná očekávání a nakonec jdou k nám jenom děti rodičů, kteří vědí, co čekat, a jsou s tím v míru. V opačném případě stáhnou přihlášku. 

Odmítáte děti jen kvůli postojům rodičům?

To ne. Asi v jednom z dvaceti případů se ale stane, že rodiče očekávají a chtějí něco jiného než my. Dám příklad. Otec dává dítě na gymnázium a má představu, že syn po něm jednou převezme firmu. To nastat může. Stejně tak ale může nastat, že syn bude projevovat úplně jiné než byznysové nadání, bude dobrý třeba v hudbě a my ho budeme podporovat tímto směrem. To může jít proti zájmu rodičů, pokud mají jinou filozofii. Takže rodiče se můžou dobrovolně rozhodnout, že nakonec pro dítě zvolí jinou školu a od nás stáhnou přihlášku.

Příjmy Duhovky tvoří školné?

A dotace, to jsou všechny příjmy.

Jak vysoké je školné?

Na základní škole 190 tisíc ročně, na gymnáziu je to 169 tisíc a na druhém stupni ZŠ také 169 tisíc korun. 

Máte programy pro děti ze sociálně slabších rodin?

Máme sociální stipendia. V loňském roce jsme uspořádali benefiční večer, jehož výtěžek šel do fondu sociálních stipendií. Pro ten účel jsme založili neziskový Spolek pro Duhovku, který uděluje sociální stipendia studentům ze sociálních rodin, kterých je asi přes deset procent. Jednou z našich hodnot je, aby Duhovka byla co nejkomplexnější, a to jak podle národností, tak i sociální různorodosti. Jinak by děti mohly žít v sociální bublině, což jim rozhodně neprospívá. Pokud ovšem mají kamaráda z jiné země nebo takového, který má sociální stipendium, přestanou vnímat hranice a říkat si, že někdo patří sem a jiný zase jinam. Takové předsudky je ani nenapadnou. 

Chytrý volej, dobrý příjem

Angažujete se ve volejbalovém klubu Lvi Praha. Jaká je přesně vaše role?

Sportovní klub je zapsán jako spolek, má tříčlenné předsednictvo a já jsem předsedou. Jsem tedy jeden ze skupiny lidí, kteří se shodli na vizi, kudy by měl volejbalový klub jít. 

Podporujete Lvy i finančně?

Ano, záleží mi na tom, aby byl klub profesionální. Zavázal jsem se, že tři roky budu klub finančně táhnout s cílem, aby se stal více soběstačný a abychom měli sponzory zvenčí. Vytvořili jsme proto software Smart Volley. Poplatky plynoucí z jeho použití by mohly být jedním ze silných zdrojů financování klubu. 

Co Smart Volley umí?

Smart Volley má dvě části. První je dlouhodobý rating hráčů, který umožní klubům dobře vybírat hráče s co nejlepším poměrem cena hráče / kvalita. Druhou částí jsou herní simulace. Můžete si například pohrávat s tím, jak by klub hrál, kdyby místo smečaře A hrál smečař B.

Vedle ratingu vyvíjíme i aplikaci, která prozradí, co se děje v zápase, jak si vede konkrétní hráč, komu se daří míň, komu víc a kdy je třeba vhodné vystřídat. Někdy se může stát, že trenér je zcela přirozeně trochu rigidní v uvažování, doufá, že se hráč chytne. Pro trenéra není jednoduché střídat hráče, ke kterým má důvěru. Díky liveapp je ale jasné, že i když dotyčný může být dlouhodobě na vysoké úrovni, tak dneska má opravdu špatný den a má smysl ho vystřídat.

Existují na trhu podobné aplikace, nebo jste úplně první, kdo s něčím takovým přišel? Jinak řečeno, máte nějakou konkurenci?

Podobné programy existují, je v nich však rozdíl. U útočícího hráče se díky nim dozvíte, kolikrát to složil a kolik udělal chyb. Ukážou tedy například, že ve 40 procentech případů hráč úspěšně složil balon, v deseti procent chyboval a ve zbývajících 50 procentech se hrálo dál. Právě data z těch zbývajících 50 procent tvoří opravdové podklady a zdá se, že momentálně je umíme do detailu zpracovat jenom my. 

Další příklad. Hráč podle statistik ve 20 procentech servis zkazí a v deseti procentech dá eso. Ale to klíčové se odehrává v těch 70 procentech, která nikdo do detailu nezpracovává. Třeba skákaný servis je sice strašně sexy a hráč, který dává bomby, má image hvězdy. A pak je někdo, kdo skoro není vidět, je však zodpovědný, dělá dobrý plachtěný servis, ze kterého je mnohem méně. V našem Smart Volley má přitom často lepší rating než bomber, kterého všichni považují za hvězdu. My jsme jedineční v tom, že statistická data umíme využít do hloubky.

Jak velké příjmy očekáváte?

Moje představa je, že klub, který by si Smart Volley koupil, tak by platil asi 100 tisíc korun za sezonu. Závisí tedy, kolik seženeme klubů. Já však věřím, že pronikneme do profesionálních klubů v zahraničí, a pokud si to pořídí dva z nich, tak ostatní pochopí, že jsou v konkurenční nevýhodě, a budou je následovat. Informace ze Smart Volley jsou totiž naprosto zásadní. Vidím to už dnes, když dostáváme nabídky hráčů. S nimi jde určitá pověst a krásná videa, ale právě statistika velmi dobře ukazuje, jak na tom opravdu jsou. 

Energetický trh je na rozhraní

Dlouhodobé statistiky v energetice jsou i základem obchodování ve společnosti Nano Energies. Využili jste synergií a podíleli se lidé z Nana na vzniku Smart Volley?

Je to tak. Jakub Dobiáš, který pracuje v Nanu na tradingu se spotovou elektřinou, má podobný software na fotbal. Tak jsme se jedou dali do řeči a on mi pomohl s výběrem matematika z MFF Vojty Herrmanna. Pak jsme přibrali ještě dalšího kolegu a analytika z Nana Energies Honzu Voříška a všichni společně udělali Smart Volley v podstatě ve volném čase. To mi přijde úžasné. Dnes jsou v týmu Smart Volley další tři kolegové z Nana Energies.

Čím se vůbec zabýváte ve firmě Nano Energies?

Podílím se na strategickém směřování. Hodně se díváme, kam Nano Energies rozvíjet do budoucna, protože energetický trh je na rozhraní a může se hodně rychle rozvíjet kupředu. Chceme teď přizvat nové investory. O tom všem se bavíme se zakladatelem Petrem Rokůskem, s generálním ředitelem Standou Chválou a také Honzou Blažkem, který je finančním ředitelem v Duhovce a v Nanu vytváří dlouhodobé finanční plány. 

A co Jan Škampa?

Honza Škampa prodal loni v létě podíl mně, chce se více věnovat rodině. Teď mám tedy ve společnosti Nano Energies 40 procent já a 60 Petr Rokůsek.

Tomáš Janeček (45)
• Pochází z Plzně. Během studií spolu s otcem a starším bratrem Karlem založil společnost RSJ, která se v průběhu let proměnila v dnes dobře známého miliardového obchodníka s finančními deriváty.
• Tomáš do RSJ přivedl Libora Winklera, Václava Dejčmara a další investory, kteří dnes patří mezi hlavní tváře skupiny.
• Sám se přitom začal z RSJ stahovat a čas, stejně jako peníze z prodeje podílů investovat do vzdělávací skupiny Duhovka, kterou založil spolu s manželkou Ivanou. Pod Duhovku dnes spadají Montessori školy od jeslí až po gymnázium.
• V roce 2013 vstoupil do firmy Nano Energies. Energetická společnost založená inovátorem Petrem Rokůskem vybudovala svůj byznys na efektivním řízení spotřeby a obchodu se zelenou elektřinou.
• Je také předsedou extraligového volejbalového klubu Lvi Praha, volejbal hraje od svých 12 let.

Týdeník hrot

  • Chytrá karanténa pro hloupé lidi
  • A teď Česko zezelená
Objednat nyní