Plyn zlevňuje, ale Češi za něj platí dvojnásobek ceny na burze

Trh s plynem začíná připomínat mobilní operátory, kdy ceny pro domácnosti jsou násobkem toho, co platí velcí zákazníci.

Plyn zlevňuje, ale Češi za něj platí dvojnásobek ceny na burze
Plyn - ilustrační foto | Shutterstock

Zimy v posledních letech nejsou tím, čím bývaly v minulém století. A do evropských přístavů přijíždí stále více lodí naložených zkapalněným zemním plynem. Tato dvě zdánlivě nesouvisející fakta mají stejný vliv – cena zemního plynu klesá. Alespoň na burzách a pro velké odběratele. Avšak malí spotřebitelé z tohoto poklesu nemají žádný prospěch. Firmy a státní organizace šetří miliony, ale domácnosti jsou bity. Obchodníci si na nich krmí své marže. 

Nejprve pohled na dlouhodobější trendy na energetických burzách v regionu. Cena plynu nejprve rostla, až se v říjnu 2018 zastavila na 24 eurech za megawatthodinu. Pak přišel zlom a cena klesla skoro o polovinu. V současnosti lze roční kontrakt s dodáním v příštím roce nakupovat za pouhých 13 eur za jednotku. Plyn určený ke spotřebě letos se nachází doslova ve výprodeji.

Pokud by některý dodavatel nakupoval tak, jak to odborníci doporučují, tedy v průběhu celého loňského roku, pořídil by letošní plyn za zhruba 18 eur za megawatthodinu (v loňském kurzu 460 korun). Ceny, které hlavní dodavatelé účtují domácnostem, a to před započtením daně a plateb za sítě, se však blíží dvojnásobku této sumy.

Zcela nezávazné doporučení

Pro úplnost se sluší dodat, že energetické firmy mají s dodávkou spojeny další náklady, ať již spojené s obchodní činností či se skladováním plynu na zimní sezonu. Jisté vodítko, jak by ceny zemního plynu pro domácnosti měly vypadat, nabízí indikativní cena vyhlašovaná každé čtvrtletí Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). 

Podle aktuálního doporučení úřadu by cena u domácností vytápěných plynem měla dosahovat 697 korun za megawatthodinu (pouze tržní složka ceny bez DPH), v případě ohřevu vody 747 korun a u lidí, kteří na plynu pouze vaří, činí doporučený limit 897 korun za megawatthodinu. Problém je, že většina nabídek energetických firem se nachází vysoko nad uvedenými hodnotami. 

Když se zaměříme na domácnosti s plynovým vytápěním, tak základní ceníky největších dodavatelů se pohybují o 140 až 200 korun nad cenovým doporučením regulátora. Konkrétně třeba největší dodavatel innogy u standardního ceníku účtuje 897 korun za odebranou megawatthodinu plynu - ale ne v případě vaření, jak doporučuje regulátor (zde si innogy účtuje 1165 korun), ale v případě domácností vytápěných plynem. Pod doporučením ERÚ se podle cenového srovnávače webu Tzb-info.cz nacházejí někteří menší dodavatelé a také vybrané akční nabídky společností MND, Bohemia Energy a Lama Energy.

Podle vyjádření největšího dodavatele plynu českým zákazníkům, společnosti innogy Energie, ceníky odpovídají tržní realitě. „Je to naše odpovědnost jako největšího obchodníka, nakupovat s dostatečně velkým předstihem klíčové objemy zemního plynu pro spolehlivé zásobování 1,4 milionu našich zákazníků. Krátkodobě lze samozřejmě spekulovat na vývoj ceny, ale odpovědnost vůči domácnostem, nemocnicím, školám a dalším takzvaným chráněným zákazníkům nám takový postup nedovoluje,“ vysvětluje mluvčí innogy Energie Martin Chalupský.

Podobně se vyjádřil také Miroslav Vránek, mluvčí společnosti Pražská plynárenská, která je dvojkou na trhu s plynem. Stát totiž reguluje trh prostřednictvím bezpečnostních standardů dodávky, kdy je energetická firma povinna nakoupit část dodávky pro chráněné zákazníky před zahájením topné sezony. Tyto dodávky nelze pořizovat na spotovém trhu, kde cena plynu bývá nižší než při nákupu na rok či dva dopředu.

Samotný regulátor považuje svá doporučení za nezávazná a neplánuje dodavatele za jejich překračování jakkoli trestat. „Indikativní ceny plynu nejsou přímým cenovým diktátem pro dodavatele, ale informací určenou zejména spotřebitelům, která jim má usnadnit orientaci. Jestliže váš dodavatel účtuje ceny podstatně vyšší než indikativní ceny plynu, potom je pro vás výslednou informací zpráva, že byste měl prověřit konkurenční nabídky,“ říká mluvčí ERÚ Michal Kebort.

Města a kraje uspoří miliony

Když nepočítáme spíše menší firmu Dobrá energie, tak s plošným poklesem ceny plynu nepřišel na přelomu roku nikdo z významných hráčů na trhu. Tedy pokud nepočítáme zavedení nových akčních nabídek ze strany Bohemia Energy a vstup nových hráčů, mezi něž patří Alpiq Retail. Platí tedy jednoduché pravidlo: kdo se o výhodnější podmínky sám nepřihlásí, nezíská je.

Výrazně odlišně trh funguje v případě velkých a středních odběratelů. Tedy za podmínky, že svého dodavatele plynu pravidelně vybírají formou soutěže. Jak lze například vyčíst z výsledků nákupu energie prostřednictvím energetických burz, tito zákazníci mají z cenového pádu na burzách prospěch již dnes. Zatímco na konci roku 2018 veřejní zadavatelé – města, státní úřady, kraje či nemocnice – běžně nakupovali zemní plyn po 630 korunách za megawatthodinu, o rok později to bylo jen okolo 500 korun.

 

Jako příklad lze uvést město Brno, které nakoupilo energie prostřednictvím pražské energetické burzy PXE. Vysoutěžilo cenu 511,50 koruny za megawatthodinu, zatímco loni za jednotku dodaného plynu platilo 640 korun. Letos tak na účtech za plyn ušetří odhadem 4,5 milionu korun, podobnou sumu uspoří i díky výhodnějšímu nákupu elektřiny.

Složitější je pozice velkých průmyslových podniků. „Velké firmy nakupují plyn kombinací burzovních forwardových produktů a spotových nákupů. Nákupy jsou rozděleny do více časových období, ke snížení rizika nevhodného načasování nákupů,“ vysvětluje manažer Sdružení velkých spotřebitelů energií Karel Šimeček a dodává, že od poloviny loňského roku firmy obecně nakupují plyn výhodněji než dříve.

Když se pere Amerika s Ruskem

Současné dění na trhu s plynem by mohlo posloužit v učebnicích jako příklad, co se stane, když se potká stagnující poptávka a rostoucí nabídka. Poptávku sice zvyšuje rostoucí spotřeba zemního plynu v energetice v řadě evropských zemí, ale současně ji srážejí mírné a krátké zimy. Jedno srovnání: v Česku se v chladném prvním čtvrtletí roku 2010 spotřebovalo 3,5 miliardy metrů krychlových plynu, loni za první kvartál to bylo jen 3,13 miliardy. 

Za poslední desetiletí se změnil přístup ruského Gazpromu, který spíše než maximalizaci ceny upřednostňuje navyšování tržního podílu v zemích Evropské unie. Díky novým plynovodům Nord Stream a TurkStream cpe plyn do Evropy doslova horem dolem. Tradiční cesta přes Ukrajinu přitom zůstává – i díky rusko-ukrajinské dohodě z prosince loňského roku – dál v provozu.

Současně roste objem zkapalněného zemního plynu (LNG) dováženého do evropských přístavů. Využití kapacity LNG terminálů vzrostlo z 20 procent v roce 2016 na loňských 51 procent. Roste význam dodávek ze Spojených států, které se loni v listopadu prvně protlačily na pozici největšího dodavatele LNG do Evropy.

Za takové situace se hlavně domácnostem s plynovým vytápěním vyplatí zvážit změnu dodavatele; ušetřit tím lze až 20 procent nákladů. Dobrá zpráva (pro zákazníky) je, že se zdá, že od poloviny loňského roku začala klesat i cena elektrické energie. Ale jak dokládá příklad zemního plynu, dodavatelé snižují ceny pomalu a neochotně. Raději si navýší své marže.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní