Muži, kteří nenávidí obnovitelné zdroje

Po linii Zeman–Babiš–Havlíček–Neděla vznikl plán, jak potrestat podnikatele, kteří si před lety dovolili postavit solární, větrné či vodní elektrárny.

Jak tvrdí dobře informované zdroje, prezident Miloš Zeman se při každém setkání s premiérem Andrejem Babišem táže: Tak co Andreji, kdy konečně zastavíš platby solárním baronům? Babiš už zřejmě chtěl mít od těchto dotazů klid, a tak pověřil ministerstvo průmyslu a obchodu vedené Karlem Havlíčkem, ať s tím něco udělá. I stalo se.

Vláda v pondělí schválila návrh, jak připravit solárníky o část peněz. Odsouhlasila jej pokoutně, v mlze koronavirové epidemie. K zásahu proti zelené energetice využije – nebo spíš zneužije – míru vnitřního výnosového procenta (IRR). Tu lze popsat jako roční ziskovost po zohlednění časové hodnoty peněz. Jako bič na solárníky lze totiž použít dohodu s Evropskou komisí o kontrolách takzvané překompenzace.

Omezení maximální míry ziskovosti pro investory do zelené energetiky se týká více evropských zemí, v českém případě komise stanovila povolené rozmezí od 8,4 do 10,6 procenta. Tato regulace má svou logiku. Když dotujete elektřinu z obnovitelných zdrojů, měl by mít investor jistotu, že se mu vrátí vynaložené náklady a že navíc dostane přiměřený, nikoli nadměrný zisk. Ale jak to bývá, v Česku se vše zvrhlo.

Návrh, který vypracoval náměstek ministra průmyslu René Neděla, známý svým odmítavým postojem k zelené energetice, má totiž k férovosti daleko. Výrobnám elektřiny z bioplynu velkoryse povoluje IRR 10,6 procenta, elektrárnám na biomasu 9,5, ale malým vodním a větrným elektrárnám už jen sedm a fotovoltaickým elektrárnám 6,3 procenta. Jakou to má logiku? Skeptik si vzpomene, že Agrofertu – netřeba říkat, kdo jej reálně vlastní – patří několik bioplynových stanic, ale žádné větrné či solární elektrárny.

Jaké budou reálné dopady tohoto opatření? Dobře informované zdroje z prostředí solárního byznysu tvrdí, že téměř všechny fotovoltaické elektrárny vykazují IRR v rozmezí od čtyř do deseti procent. Na takové ziskovosti není nic skandálního, v jiných oborech podnikání lze vydělat víc. Nadměrné zisky již dříve stát odčerpal formou srážkové daně. Nyní stát solárníky trestá podruhé za stejnou věc.

Původně přitom měla být vláda velkorysejší, ještě loni navrhovala solárníkům dát limit 8,4 procenta. Jenže tato cifra neprošla přes muže, kteří nenávidí obnovitelné zdroje. Poslední nadějí solárníků jsou bankéři. Stále totiž platí, že většina investorů do zelené energetiky je silně zadlužena a že velká část plateb od státu padne na splácení bankovních úvěrů a úroků. Teď, v době koronavirové krize, si banky jistě nenechají líbit další úder do svého byznysplánu. 

Ano, podpora obnovitelných zdrojů je velmi nákladná, v posledních letech se pohybuje okolo 45 miliard korun ročně. Jenže to byl stát, přesněji řečeno ministři a poslanci úřadující v letech 2004 až 2009, kdo nalákal investory do zelené energetiky na příliš výhodné podmínky. Hlavním viníkem současné situace jsou tedy bývalí politici, ale potrestáni budou majitelé solárních, větrných a malých vodních elektráren. Takhle to u nás v Česku chodí.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní