Nevyhazování jídla je sebeklam. Vyhodíme ho třetinu
Plýtvání potravinami je celosvětový problém. Řešení je přitom snadné, stačí začít u sebe
Kolik jídla za týden vyhodíte? Pokud si myslíte, že určitě méně než průměrný Čech, patříte k většině. I zde platí známé pravidlo, že máme tendenci přeceňovat své chování a myslet si, že jsme na tom lépe.
„Na celém světě se vyhodí zhruba třetina vyprodukovaných potravin! To v přepočtu vychází na 1,3 miliardy tun v hodnotě přibližně jednoho bilionu dolarů. Toto množství by dokázalo nasytit až tři miliardy lidí,“ říká socioložka Radka Hanzlová, která pracuje jako analytička v Centru pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd. Jak ale sama připouští, jedná se spíše o odhady, protože je problematické určit, co vše do potravinového odpadu počítat, a správně a přesně to pak měřit. „I tak jsou čísla alarmující. Plýtvání jídlem má velmi vážné ekologické, ekonomické i sociální dopady.“
Ošklivkám nefandíme
Kde se plýtvá? Všude! K plýtvání potravinami dochází ve všech částech distribučního řetězce od produkce přes zpracování, dopravu, prodej v obchodech až po samotnou spotřebu. V rozvojových zemích je plýtvání primárně neúmyslné, je způsobeno špatnou technologií sklizně, nesprávným zpracováním, nevhodnými obaly nebo přepravou. Ve vyspělých zemích umíme potraviny produkovat s mnohem menšími ztrátami, máme na ně ale mnohem větší nároky, a to včetně tvaru zeleniny a ovoce, který na jejich chuť a kvalitu nemusí mít žádný vliv.
„Česká veřejnost ‚ošklivkám‘ příliš nefandí,“ shrnuje Hanzlová výsledky loňského průzkumu. Při zachování stejné ceny by si 65 procent dotazovaných vybralo tvarově perfektní kusy ovoce či zeleniny oproti těm nedokonalým.
Proč? Podle účastníků studie se dokonalé kousky lépe čistí a krájejí. Naopak důvodem pro nákup „nedokonalých“ kusů je přesvědčení, že estetické vady znamenají přirozenost a že takové produkty nejsou chemicky ošetřeny. Na pulty obchodů se kvůli vzhledu nedostane dvacet až třicet procent produkce. Respondenti si myslí, že rozhodující vliv na to mají normy Evropské unie a obchodních řetězců a supermarketů, a podceňují tak své spotřebitelské chování, které hraje hlavní roli.
Nakupovat s rozmyslem
Největším viníkem plýtvání ve vyspělých zemích je ale nakupování v nadbytku. „Hlavními plýtvači jsou pro mnohé možná překvapivě domácnosti – mají na svědomí více než polovinu vyhazovaného jídla,“ uvádí Radka Hanzlová.
„To je zároveň dobrá zpráva, protože každý jedinec může začít u sebe a přispět k řešení potravinové krize – nákupy lépe plánovat, potraviny správně skladovat, využívat všechny jedlé části potravin, vařit přiměřené porce…,“ vyjmenovává socioložka, která potvrzuje, že to jde. „Já si vlastně ani nepamatuji, kdy naposledy jsem něco vyhodila.“
Shutterstock.com
Autorka je stálou spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově
