Inflace a poučení z historie? V Česku se není s kým poradit

Bankovní rada ČNB na svém posledním zasedání ve „starém“ složení udělala to, co musela. Ne naschvál, aby dala v podobě zvednutí základní sazby o jeden a čtvrt procentního bodu, na sedm procent, „dáreček na rozloučenou“ od jestřábů holubicím. Z toho bych odcházející členy nepodezíral.

Zkusme opačnou interpretaci: je to svým způsobem nikoli „dáreček“, ale dar v podobě vytvoření prostoru pro to, aby noví členové nemuseli uváznout v tekutých píscích hned na začátku. Kromě toho, že současná situace není lehká ani náhodou, je před námi mnoho neznámých.

Americká centrální banka přitvrdí, nemůže jinak. Evropská centrální banka se také může pod tlakem vzchopit a vymyslet něco jiného, aby pomohla s financováním státního dluhu Itálii, než aby přes záporné sazby při dvacetiprocentní inflaci v Pobaltí každý den dokazovala, jak moc je ale opravdu velmi vzdálená teorii optimální měnové zóny.

Rakušané „léčí“ inflaci rozdáváním stovek eur, mělo by s tím začít i Česko?

Rakouský model ochrany příjmů poplatníka před inflační daní je správný. Jiná věc jsou důsledky pro rozpočet.

Rakouský model ochrany příjmů poplatníka před inflační daní je správný. Jiná věc jsou důsledky pro rozpočet.

Dokonce i Putin může chtít jednat, aby se nezapsal do ruských dějin jako ten, kdo zemi nejvíc izoloval, co my víme. Nakrásně se může stát, že dovezená inflace může začít klesat. Dar to může být, vyčekat úspěch klesající inflace při současných sazbách – i to se může stát.