Čučche po česku: drahota a nedostatek
Kvóty na české potraviny v obchodech by vyřadily z prodeje některé tradiční české značky. Nesplňují definici „české potraviny“.

Uskutečnění národně-komunistického blouznění poslanců Zdeňka Podala (SPD) a Margity Balaštíkové (ANO) by vrátilo regály v českých supermarketech na konec 80. let. Zbyly by v nich vlastně jen mléčné výrobky, nápoje (především pivo), pečivo a kuřecí maso, ve kterých jsme už nyní soběstační. Všechno ostatní by poslanecký pozměňovací návrh novely zákona o potravinách v podstatě zlikvidoval.
Po zavedení kvót na tzv. české potraviny by paradoxně mohly vypadnout některé produkty, které by nejspíš drtivá většina Čechů označila (mylně) za české potraviny. Třeba Znojemské okurky nebo Olomoucké tvarůžky, které se vyrábějí ze surovin z ciziny. Ze stejného důvodu by musely řetězce vyřadit z prodeje také výrobky dalších tradičních firem. „Například z portfolia Hamé, které čítá na 450 položek v našem sortimentu, není aktuálně ani jeden produkt českou potravinou,“ upozorňuje mluvčí Globusu Lutfia Volfová.
Není české jako české
Novela by nakázala prodejcům nabízet od příštího roku minimálně 55 procent českých potravin. Postupně by jej navíc museli zvyšovat o pět procent ročně až na 85 procent v roce 2024. Jak jsou na tom s nabídkou českého zboží obchodní řetězce dnes?
Například Penny Market dlouhodobě tvrdí, že sedm z deseti výrobků v jeho obchodech je vyrobeno v Česku. Necelých 60 procent zboží od českých dodavatelů hlásí i Lidl. A podle Svazu obchodu a cestovního ruchu se podíl tuzemské produkce na pultech obchodů s potravinami pohybuje mezi 50 až 90 procenty. „Záleží na tom, jakou optikou se na to díváte,“ konstatuje šéf svazu Tomáš Prouza.
Právě v tom je jedno z největších úskalí novely zákona. Nově už by nestačilo, aby výrobky byly pouze od českého dodavatele nebo výrobce. Definice je přísnější.
Výrobek by musel splňovat definici české potraviny. To znamená, že „100 procent složek celkové hmotnosti nezpracované potraviny pochází z České republiky a prvovýroba, narození, chov a porážka zvířat i všechny fáze výroby proběhly na území České republiky“. Druhou možností je, že produkty vyrobené kompletně v Česku pocházejí z tuzemských složek, které tvoří tři čtvrtiny celkové hmotnosti. Třetí varianta pak hovoří o potravinách vyrobených v Česku a upravených prováděcím právním předpisem, který zatím neexistuje.
Už samotné vymezení toho, co je skutečně „česká potravina“, je matoucí a značně pružné. To kritizuje i Tomáš Prouza. „Tento chaos v definicích někomu hraje do karet. Zařídíme nejasnou definici, stanovíme přesný poměr toho, kolik má být ,těchto’ potravin na pultech, zajistíme správnou formu kontroly a budeme pokutovat. A regulovat tak, aby se nakupovaly ty správné potraviny od správných dodavatelů,“ tvrdí šéf svazu obchodníků. Podle Prouzy je účel zákona jasný: nahrát největším tuzemským producentům potravin. Mezi ně samozřejmě patří premiérem svěřensky kontrolovaný Agrofert.
V případě, že novela včetně pozměňovacího návrhu projde celým legislativním procesem, bude to v každém případě znamenat úbytek zboží v regálech. „Odhaduji, že minimálně 60 procent aktuálně nabízené sortimentu u nás nesplňuje definici české potraviny,“ tvrdí Lutfia Volfová z Globusu.
Nedostatek a zdražení
Hlavním záměrem autorů sporného pozměňovacího návrhu je údajně podpora potravinové soběstačnosti, jakási česká forma severokorejského programu Čučche, a pomoc českým zemědělcům a potravinářům. Kvóty jim mají zajistit odbyt, který prý producenty přiměje pěstovat a prodávat do obchodů i plodiny, které se dnes v Česku pěstovat nevyplácí. Typicky třeba zeleninu nebo vepřové maso.
Obchodníci ale nevěří, že se výpadky zahraničních dodavatelů podaří bezezbytku nahradit českou produkcí. Ostatně o tuzemské potraviny prý mají zájem i dnes. „Dáváme přednost českým dodavatelům, a pokud nabídnou zboží, které je konkurenceschopné cenou i kvalitou, dostanou přednost,“ říká šéf komunikace obchodů Albert Jiří Mareček.
Jinak řečeno, problémem není nezájem obchodů, ale nedostatečná nabídka českých zemědělců a potravinářů. „Zajímalo by mě, zda poslancům někdo řekl, že se dnes v Čechách nevyrábí ani gram sunaru či kojeneckých příkrmů. Že třeba až 80 procent uzenin prodávaných na českém trhu nesplňuje kritéria ,české potraviny’. Nebo že čeští pěstitelé ovoce a zeleniny jsou schopni zásobovat trh pouze ve vybraném ročním období a zbytek se musí dovážet?“ ptá se Tomáš Prouza.
Obchodníci jsou údajně připraveni nové legislativě vyhovět. Důsledky, které nastiňují, ale nepovedou ke spokojenosti zákazníků. „Dodržet vysoký podíl u celého sortimentu na celém trhu by způsobilo kapacitní potíže, v jejich důsledku tlak na snížení kvality a současně zásadní snížení pestrosti nabídky,“ tvrdí mluvčí Lidlu Zuzana Holá. Na pultech by tak sice bylo z 85 procent české zboží – bylo by ho ale málo a stálo by víc než dnes.
Za přispění Jana Brože.
