Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Kdy pořídit dítěti první mobilní telefon? To je otázka, kterou v určitý okamžik řeší každý rodič. Pokud srovnáme Českou republiku a Velkou Británii, jsme napřed. České děti dostanou první mobil zpravidla dříve než ty britské.
Kdy pořídit dítěti první mobilní telefon? To je otázka, kterou v určitý okamžik řeší každý rodič. Pokud srovnáme Českou republiku a Velkou Británii, jsme napřed. České děti dostanou první mobil zpravidla dříve než ty britské.
Vláda, která se tolik chlubí svou schopností tlačit v EU české zájmy, neudělala ohledně rovných a tržních podmínek v dotování cen energií pro podniky prakticky nic
Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj dal premiérovi Petru Fialovi na pravidelném sněmu konaném při brněnském veletrhu pořádnou nakládačku za škrty dotací, které firmy letos dostávaly formou odpouštění poplatků za obnovitelné zdroje a za distribuci.
Na jednu stranu lze podnikatelský svaz docela dobře chápat, protože na nákladech za energie se láme konkurenceschopnost velké většiny domácího průmyslu a my na tom v mezinárodním srovnání nejsme dvakrát dobře. A třeba v – pro nás klíčovém – Německu jsou firmy odedávna osvobozeny od poplatků za zelenou energetiku a náklady na její podporu táhnou domácnosti. Jenže tamní domácnosti jsou řádově bohatší a samy si volily zelené politiky.
U nás je třeba průmyslníkům vzkázat, že lepší to nebude a na energetické náklady tranzice k bezemisní ekonomice budou muset přispívat nemalým dílem. Soláry a větrníky prostě vyvolávají nejen potřebu vysokých provozních dotací, ale i nutné investice do sítí či kapacitní podpory. Každý z podnikatelů si to umí spočítat. I to, že to dopadne na jeho byznys.
Kde ale byli jindy aktivní průmysloví lobbisté, když se v EU nyní již poněkolikáté zvyšoval cíl podílu výroby z oněch obnovitelných zdrojů už na 42,5 procenta v roce 2030, což samozřejmě znamená, že nepřímé náklady na distribuci a podporu těchto zdrojů ještě porostou a musí to někdo zaplatit? A ten někdo nemohou být výhradně domácnosti, protože jejich náklady na energie jsou již nyní opravdu na hranici snesitelnosti a dalšími platbami je už zatěžovat nelze.
Místo předvídání a vysvětlování toho, co je a co už není únosné, a lobbování za racionální řešení klimatické politiky jsme ze strany průmyslníků byli jen svědky plkání o udržitelnosti a „příležitostech“, jež nám ten Green Deal přináší.
A k tomu ještě závodů v zavádění ESG standardů, které má rovněž své dopady na náklady a konkurenceschopnost firem. I nyní je mezi čerstvými požadavky na vládu rozšiřování již nedostatečné kapacity sítí pro připojení solárů. Samozřejmě včetně těch patřících průmyslovým podnikům. A vláda by se měla s účtem za tyto investice obracet na někoho jiného?
Nicméně přes všechnu kritiku je evidentní, že vláda, která se tolik chlubí svou schopností tlačit v Evropské unii naše zájmy, neudělala ohledně rovných a tržních podmínek v dotování cen energií pro podniky prakticky nic, a Němci i jiní si tak v tomto směru počínají velmi samostatně a bez ohledu na nějaká férová pravidla. I nyní se v Berlíně vede diskuse o dalším mohutném dotování cen energií pro firmy.
A my, kteří na to nemáme, se můžeme jenom dívat a čekat, až nás to semele.
