Esej: Chlapec na raketě aneb Předzvěsti války
V posledním roce před válkou Putin likvidoval oponenty, posílal vojáky k hranicím, chystal ekonomiku na sankce a jasně řekl, že Ukrajina nemá nárok na existenci. Nikdo mu nevěřil.
Jednu z nejbizarnějších zpráv loňského roku publikovalo na svém webu krátce před silvestrem ruské ministerstvo obrany. Malý Jaroslav Ťuljajev ze sirotčince ve vesnici Černcy v Ivanovské oblasti napsal velitelství raketových vojsk, že by si „chtěl prohlédnout a pokud možno se svézt na velké raketě Jars“, kterou viděl v televizi na přehlídce ke Dni vítězství.
Neuvěřitelné se brzy poté stalo skutkem. Jaroslavovi se ozval zástupce velitele ruských raketových vojsk, generálporučík Igor Fazletdinov, a jeho i další sirotky skutečně nechal povozit na mezikontinentální balistické střele RS-24 Jars – padesátitunovém monstru, které může nést až čtyři termojaderné hlavice zhruba čtyřicetkrát silnější než bomba, která zničila Hirošimu.
Což o to, dětské sny se mají plnit, ovšem popsaná historka je především jedním ze střípků mozaiky, která ukazuje, jak moc se Rusko v minulých letech militarizovalo a jak moc byla válka na spadnutí.
Těch střípků – a často mnohem určitějších – bylo strašně moc: Putinův esej z loňského července, ve kterém otevřeně napsal, že Ukrajinci a Rusové jsou „jeden národ“ a „suverenita Ukrajiny je možná pouze v partnerství s Ruskem“, překotné zvyšování rezerv ruské centrální banky, manipulace s cenou plynu dodávaného do Evropy, obrovská vojenská cvičení z loňského roku, která „nenápadně“ přivedla ruská vojska na ukrajinské hranice, podřízení si Běloruska Ruskem a samozřejmě likvidace vnitřních nepřátel v čele s Alexejem Navalným.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
