V příštích letech se už nelze vymlouvat na to, že Čína a USA v dekarbonizaci nic nedělají, říkají autoři studie o bezemisní budoucnosti Daniel Svoboda a Viktor Hanzlík
Evropská unie si nedává malé cíle. Do roku 2030 chce emise skleníkových plynů snížit o 55 procent, v roce 2050 se chce dostat do bodu uhlíkové neutrality. Je tento cíl technicky a ekonomicky dosažitelný? Podle studie, kterou vypracoval tým pražské kanceláře poradenské firmy McKinsey & Company, toho dosáhnout lze, ale nebude to zadarmo. Náklady v případě České republiky dosáhnou 500 miliard korun během příštích deseti let a dalších čtyř bilionů v horizontu do roku 2050.
Podle slov vedoucího partnera pražského zastoupení McKinsey Daniela Svobody má Česko tu výhodu, že může začít levnějšími opatřeními v energetice. Naopak země jako Švédsko a Rakousko s nulovým podílem výroby elektřiny z uhlí musejí hledat úspory emisí v nákladnějších oblastech - v dopravě a vytápění budov. Hlavní autor nedávno zveřejněné studie „Klimaticky neutrální Česko" Viktor Hanzlík dodává, že nejvýhodnější bude začít odstavením části uhelných bloků a omezením vývozu elektřiny.
Jak oba manažeři zdůrazňují, cíl 55procentní redukce emisí mezi lety 1990 a 2030 se Česka přímo netýká. Odlišná pravidla se totiž uplatňují pro velké zdroje typu elektráren, tepláren a těžkého průmyslu, kde bude platit celoevropský cíl. V případě menších zdrojů, kam spadá hlavně vytápění budov, doprava a zemědělství, již každá členská země Evropské unie dostane za úkol snížit emise o konkrétní procento. Tento „domácí úkol" nebude jednoduchý a dá Česku zabrat víc než odklon od uhlí v energetice.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot