Tomu dali, tomu taky. A tomu ještě víc sebrali

Máme před několikerými volbami, což je obecně nebezpečné období, kdy se politici snaží testovat, kterak se své cílové skupině nejvíc zavděčit. Zažil jsem státy, kde se zjevně politicky agnostické a materiálně velmi prakticky orientované obyvatelstvo nelákalo na „balíčky“, ale na opravdové balíky. Takový tříkilový pytlík rýže, petka jedlého oleje, pár konzerv a nějaké ty pamlsky pro děti jako přímé věcné pobídky zabíraly účinněji než nějaké myšlenky na křídlech holubice – jinak by to nikdo nedělal. 

Česko je vyspělá země, kde se hlasy takhle levně nakoupit nedají, ale tentokrát půjde do tuhého. Rozpočet je v rekordním schodku a podmazávat v téhle situaci voliče není něco, co by si Česko mohlo a mělo dovolit: volební klání zkrátka přichází v mimořádně nevhodný čas.

ANO i ČSSD o přízeň seniorů soupeří srozumitelným, v praxi osvědčeným a jednoduchým způsobem: přebíjejí se, kdo přihodí víc. Každé navýšení nad zákonnou indexaci příjemce potěší a kdo by rok a něco před parlamentními volbami argumentovat tím, že tahle „aukce“ znamená miliardové navýšení budoucího vyměřovacího základu navěky? Ještě tak ten jednorázový, vhodně načasovaný dárek, který nevstoupí do vyměřovacího základu, to by bylo v rámci možností ČSSD docela rozumné. Česko propáslo nepopulistickou možnost zavést indexaci podle životních nákladů seniorů před lety, kdy by vypadala jako vymoženost a ochrana, a je to jenom jedna z mnoha věcí kolem penzí, v níž nám ujel vlak.