Těžký život ministra Stanjury. Chuť vlády utrácet a zadlužovat se ani zdaleka nepominula

Větší pozornost než obvykle poutá první návrh státního rozpočtu na příští rok, který podle pravidel vložil ministr financí Stanjura do vládního systému eKLEP minulý týden ve čtvrtek. Obvykle jde v návrhu o upřesnění cíle, k němuž vláda směřuje; resorty pak celé září, na jehož konci musí vláda poslat schválený návrh zákona o státním rozpočtu, vyjednávají o dalších miliardových částkách.

Letos ale jde o to, jak se na hospodaření projeví konsolidační balíček, s nímž kabinet přišel v květnu a nyní jde do finální fáze schvalování. A ten vývoj moc nadšení nebudí.

Koalice především

V půli května totiž vycházelo saldo po balíčku na minus 210 miliard korun. V červnu při zahájení prázdninového vyjednávání to ale bylo už 235 miliard a nyní je to již přes 250 miliard.

Pořádné důchodové reformy se už asi nedočkáme. Alespoň ne od Fialovy vlády

Vláda představila změny v penzích jako odvážnou reformu. Ve skutečnosti jde o parametrické změny, samotný systém se nemění

Vláda představila změny v penzích jako odvážnou reformu. Ve skutečnosti jde o parametrické změny, samotný systém se nemění

Prognóza příjmů se přitom nijak dramaticky nezhoršila. Jen koaliční soudržnost má v tomto vládním týmu zřetelně větší hodnotu než rozpočtová odpovědnost.

I když objektivně i při takovém schodku lze připustit, že vláda deficity krotí. Jde totiž o hodnotu těsně nad třemi procenty HDP. Když si přičteme ostatní složky veřejných financí, tedy zdravotní pojišťovny a municipality, které jsou tradičně přebytkové, vycházejí nám veřejné finance zdravě v mezích evropských pravidel.

Nicméně máme zde několik „ale“. Již z letošního rozpočtu je fakticky vyvedeno hospodaření fondu dopravní infrastruktury, který musí krýt bratru třicet miliard nákladů na dálnice a železnice z mimorozpočtových zdrojů, a to v příštím roce nebude lepší. Navíc lze předpokládat, že ta půjčka od Evropské komise, schválená původně vládou ve výši přes 170 miliard korun a nakonec snížená na necelých dvacet miliard, nebude zcela zapomenuta.

Hrotcast: Nejsme ani Srí Lanka, ani Turecko. Model Nomury na Česko nesedí

Až bude příště zase někdo šermovat Damoklovým indexem a interpretovat ho, že jsme na prahu velké krize, nevěřte mu.

Až bude příště zase někdo šermovat Damoklovým indexem a interpretovat ho, že jsme na prahu velké krize, nevěřte mu.

Ministři mají své programy a velké zájmové skupiny čekají na své miliardy, a tak se bude hledat náhradní financování z jiných mimorozpočtových zdrojů, ale v krajním případě i z rozpočtu, který může v dalších týdnech ještě bobtnat. Chuť na utrácení zdaleka nepominula a Stanjura má prostě těžký život.

Příspěvek mohl počkat

Je to třeba vidět na zbytečném navyšování rodičovského příspěvku, které bude stát pár miliard, ale stejně spoustu lidí naštve, protože se má týkat jen dětí narozených od novoroční půlnoci, což rodiče těch starších dost špatně nesou a berou jako křivdu. Rodičovský příspěvek se přitom navyšoval v roce 2020 z 220 tisíc na 300 tisíc, takže rodiče na tom ani po drsné inflaci nejsou hůře, než byli před třemi lety.

V klidu to mohlo počkat na balíček předvolebních dárečků v rozpočtu na rok 2025, kterým se stejně nevyhneme, a bylo by to fiskálně výrazně odpovědnější. Ale to je marné volání na poušti a dalších dárečků od ministrů stran marně hledajících svých pět procent voličů se můžeme dočkat ještě do Vánoc vícekrát, a tak i těch 252 miliard nyní slibovaného schodku sledujme s jistou dávkou skepse. 

Zámečník: Schodek nakonec nebude tak hrozný a inflace půjde dolů

Pokud zase nepřiletí nějaká černá labuť, divoká epizoda posledních dvou let bude nejspíš brzy za námi

Pokud zase nepřiletí nějaká černá labuť, divoká epizoda posledních dvou let bude nejspíš brzy za námi