Soudný rok. Jak covid změnil českou justici
Čínská chřipka změnila justici. Pronikla do stovek rozsudků i každodenního života soudců. Práce z domova a videokonference tu už nejspíš zůstanou navždy.
Možná se vám to během uplynulého roku také přihodilo. Periferním viděním spíš vnímáte, než sledujete nějaký starší film a najednou máte pocit, že je něco špatně: Tolik lidí bez roušek by přece v tramvaji, na koncertě (nebo v indiánském týpí) být nemělo. Člověk se pak většinou trochu zastydí, řekne si, že je už úplný trotl, a uvědomí si, nakolik pevnou součástí našich životů se za tu dobu virus SARS-CoV-2 stal. Týká se samozřejmě i soudů. Právo je sice systém (pro někoho spíš změť) objektivně daných pravidel, ovšem teorii do praxe převádějí lidé.
V souvislosti se soudy nejspíš každého napadnou roušky na tvářích soudců, advokátů i obžalovaných, kvůli nemocným svědkům dokola odročovaná jednání (opakovaně se posouvala třeba kauza sportovních dotací okolo zlého muže českého fotbalu Miroslava Pelty) a drakonické tresty ukládané v době nouzového stavu (zrovna minulý týden dostal jistý recidivista z Frenštátu pod Radhoštěm dva roky vězení za krádež vibrátoru v ceně 499 korun).
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
