Lepší než vězení. Soudy více ukládají peněžité tresty

Peněžité tresty jsou rozumná a levná alternativa vězení. Šampionem v jejich ukládání je Okresní soud v Domažlicích, dostane je u něj skoro 60 procent pachatelů.

Lepší než vězení. Soudy více ukládají peněžité tresty
V Česku v ukládání peněžitých trestů existují obrovské regionální rozdíly. Nejstřídmějšími jsou v tomto ohledu Krajský soud v Ústí nad Labem a Okresní soud v Jablonci nad Nisou. Naopak šampiony jsou domažličtí soudci. | Profimedia.cz

Když se předsedkyně Okresního soudu v Domažlicích Martiny Dufkové zeptáte, proč zrovna „její“ soud ukládá suverénně nejvíc peněžitých trestů ze všech, dostanete odpověď, že „vlastně vůbec nemá ponětí“. Myslí to tak, že tresty ukládají jednotliví soudci a ona jim do toho nemá co mluvit: „Rozhodující jsou osobnosti soudců, kteří rozhodují o vině a trestu.“

Pokud se ovšem ptáte trochu víc do hloubky, začíná být jasno. Když dělal Jakub Drápal z pražské právnické fakulty před několika lety analýzu ukládání peněžitých trestů, byla její součástí anonymní anketa. Z ní vyplynulo, že řada soudců nemá peněžité tresty ráda, protože se při jejich ukládání nevyhnou otravné „úředničině“ a ta práce navíc jim za to nestojí.

 

Ať už se to týká stanovení výše trestu („nebudu zjišťovat, kdo kolik vydělává“), vymáhání nezaplacených částek, a když se to nezdaří, přeměny peněžitého trestu v trest vězení (to je „trest pro soudce, a ne trest pro obžalovaného“). Všechno tohle se přitom v Domažlicích děje tak nějak samozřejmě a velkou zásluhu na tom mají podle Dufkové nejen soudci, ale i administrativní aparát: „Říká se, že bolavým místem je vymáhání. U nás ale porozsudkovou agendu dostane na starosti vyšší soudní úřednice a vymáhání jako takové vymáhající úřednice. Pokud spolu tyto dvě osoby komunikují a současně spolupracují s Probační a mediační službou, lidé chodí a platí.“

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit