Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Kdy pořídit dítěti první mobilní telefon? To je otázka, kterou v určitý okamžik řeší každý rodič. Pokud srovnáme Českou republiku a Velkou Británii, jsme napřed. České děti dostanou první mobil zpravidla dříve než ty britské.
Kdy pořídit dítěti první mobilní telefon? To je otázka, kterou v určitý okamžik řeší každý rodič. Pokud srovnáme Českou republiku a Velkou Británii, jsme napřed. České děti dostanou první mobil zpravidla dříve než ty britské.
V páté nejlidnatější zemi světa proběhnou tento týden parlamentní volby. Jak moc budou (ne)férové, záleží na armádě. Právě ta vsadila za mříže hlavního favorita – expremiéra Imrana Chána. Na výsledky čeká půlka světa.
Už ve čtvrtek 8. února se otevřou volební místnosti v Pákistánské islámské republice. Jde o zemi s více než 230 miliony obyvatel, přičemž demografické prognózy hovoří o tom, že za 20 let vzroste její populace až na 400 milionů.
Pákistán sousedí se dvěma velkými hráči světové politiky (Indií a Čínou) a se dvěma málo vyzpytatelnými státy s islamistickými režimy (Afghánistánem a Íránem). Není žádná náhoda, že ani mezi jednou z dvojic zemí nepanují zrovna idylické vztahy.
Pákistán dlouhé roky válčil s Indií o sporné území Kašmíru, o nějž má ovšem zájem i Čína. Soupeření všech tří zemí představuje zásadní neuralgický bod asijské, potažmo celosvětové politiky.
O to více, že Čína, Indie i Pákistán patří k „jadernému klubu“. A Írán by do něj k malé radosti svých sousedů chtěl také patřit, a to co nejdříve.
Kdo bude zemi ležící v průsečíku strategických zájmů ovládat a držet pomyslný prst na spoušti jejích jaderných raket, bezpochyby zajímá nejen pákistánské sousedy.
Odpověď by mohla být jednoduchá. Je to armáda, která už od získání nezávislosti v roce 1947 hraje dominantní roli. Vděčí za to dvěma latentně přítomným rizikům: ozbrojenému střetu se sousedy a islamistickému terorismu, respektive snahám o nastolení teokratického režimu.
Země od svého vzniku zažila už tři úspěšné vojenské převraty. A vlastně jen dvakrát se tu podařilo pokojně předat moc, aniž by musely v nějaké formě zasáhnout ozbrojené síly.
Ačkoli poslední vojenský vládce Pákistánu Parvíz Mušaraf odstoupil již před 15 lety, ozbrojené síly se nadále těší obrovskému vlivu na bezpečnost a zahraniční politiku. Navíc se staly velkým vlastníkem půdy a podílů v největších korporacích, čímž ještě více upevnily své mocenské postavení.
I civilní politici proto při svém nástupu k moci vždy potřebovali a nadále potřebují souhlas armády.
To je i případ Imrana Chána (bývalého kapitána národní kriketové reprezentace, již přivedl k senzačnímu triumfu ve Světovém poháru), který v minulosti právě s podporou armádních špiček dokázal porazit oba dosavadní titány pákistánské politiky. V roce 2018 přerušil střídání Muslimské ligy spojené s klanem Šarífů a sekulárnější Pákistánské lidové strany spojené s dynastií Bhuttů.
O čtyři roky později se však Chán nepohodl s generály a ti zařídili vyslovení nedůvěry jeho kabinetu. Protože si však zachoval značnou popularitu a armáda se obávala jeho návratu, zasloužila se i o to, aby byl obviněn z korupce a dalších skoro 170 zločinů. Skončil za mřížemi a 31. ledna 2024 byl v jednom z bodů obžaloby uznán vinným a odsouzen ke 14 letům vězení. A to jej minimálně pro následující volby vylučuje ze hry.
Chánovi pohrobci z Hnutí za spravedlnost se snaží získat aspoň nějaká parlamentní křesla. Sází na mladší a liberálnější část voličů. Kandidovat ale mohou jen jako nezávislí, a to jim nedává velkou šanci.
Do hry se tak znovu dostávají tradiční jména. Tím prvním je několikanásobný – a mnohokrát odsouzený – premiér Naváz Šaríf z Muslimské ligy. Právě na něj teď ukázala armáda.
Mimochodem ta samá, která jej v minulosti už třikrát sesadila a snažila se jej dostat do tepláků. Teď se jí ale zase hodí do krámu, protože by mohl převzít značnou část Chánových voličů. Linku k nim představuje třeba zapojení Šarífovy dcery Maryam. Ta svého otce doprovází na všech volebních mítincích, kde plamenně hovoří o oživení ekonomiky a proměně země v technologickou velmoc.
Mimochodem, cestu k moci klestí Navázovi i jeho bratr Šáhbáz, který už skoro dva roky vykonává funkci pákistánského premiéra. Do ní se dostal po vyslovení nedůvěry Chánově vládě. I Šáhbáz Šaríf už dříve zastával vysoké funkce a dostal se do konfliktu s armádou, která jej stála nejen kariéru, ale i trestní stíhání.
Hlavním Šarífovým protikandidátem za lidovou stranu bude pokračovatel dynastie Bhuttů a Zardáríů, která dala v minulosti zemi několik premiérů a prezidentů. Šestatřicetiletý Bilawal Bhutto Zardárí se před dvěma lety stal ministrem zahraničních věcí a nyní útočí na funkci ministerského předsedy.
Za černého koně voleb někteří komentátoři považují cukrovarnického magnáta Jahangira Tareena, který se – samozřejmě opět s podporou některých generálů – snaží na poslední chvíli naverbovat bývalé členy Chánova Hnutí za spravedlnost.
Ať už se moci ujme kterýkoli ze zmíněných politiků, bude především muset najít společnou řeč s armádou. Šarífovo minulé premiérství skončilo například kvůli rozdílným postojům vůči Indii (razil smíření a nastolení širších obchodních vztahů) a kritice armády za její podporu Tálibánu. Konfliktních bodů zůstává víc než dost a pokojné soužití s armádou je takřka „mission impossible“.
To samé v bledě modrém je možné říci o ekonomice země. Pákistánské hospodářství se topí v dlouhodobých problémech a neexistuje snadné řešení. Rupie se v roce 2023 propadla vůči dolaru skoro o čtvrtinu, což zvýšilo inflaci až na prosincových 30 procent.
Nová vláda bude beze vší pochybnosti potřebovat další půjčku od Mezinárodního měnového fondu, podmíněnou škrty ve vládních výdajích a dotacích, reformami státních firem a zvyšováním daní a úrokových sazeb. Současně bude muset zlepšit pošramocené vztahy s Čínou a Spojenými státy, které zemi zajišťují životně důležité ekonomické investice.
