Snad úplně všechny rekonstrukce tyranosaura, jednoho z nejmocnějších pozemních dravců všech dob, mají něco společného – dlouhé dýkovité zuby čouhající výhrůžně z tlamy. Podle nové studie, kterou publikoval vědecký časopis Science, je však takové zobrazení tyranosaurů a jejich příbuzných zřejmě nesprávné.
Jejich chrup nejspíš ve skutečnosti chránily tenké šupinaté pysky, a tyranosauři proto zuby necenili, tedy alespoň ve chvílích, kdy zrovna nechtěli někoho sežrat a měli způsobně zavřenou tlamu. Jinak řečeno, vypadali spíš jako dnešní – pysky vybavení – varani než krokodýlové, kterým jsou vidět zuby i při zavřené tlamě.
Zuby jako perličky
Osmičlenný tým vědců v čele s kanadským paleontologem Thomasem Cullenem použil k zodpovězení otázky, jestli druhohorní masožraví dinosauři cenili zuby, několik metod. Zaprvé srovnával délku lebky a velikost zubů některých velkých současných plazů (krokodýlů a varanů) s dravými dinosaury, například tyranosaurem, gorgosaurem, velociraptorem či microraptorem.
Výsledkem je zjištění, že zuby některých teropodů (dravých dvounohých dinosaurů) byly sice v absolutním měřítku skutečně obrovské, ale jejich velikost dobře odpovídala rozměrům jejich lebek a čelistí. Dva metry dlouhý varan Salvadoriův, který dnes žije na Nové Guineji, má ve skutečnosti zuby relativně delší než tyranosaurus – a přesto je má schované za pysky.
Vědci kromě toho porovnávali lebky různých dnes žijících plazích skupin se zkamenělými lebkami dinosaurů. A výsledek byl ten, že dinosauří lebky toho mají tvarově víc společného s lebkami „pyskatých“ varanů a leguánů než s lebkami krokodýlů; byť právě krokodýlové jsou – pokud tedy nebereme v potaz bezzubé ptáky – nejbližšími žijícími příbuznými dinosaurů.
(Suché) zuby pohroma huby
Zřejmě nejpádnější důkaz ale přineslo přímé porovnání jednoho zkamenělého zubu daspletosaura (o něco málo menší a o něco málo starší příbuzný tyranosaura) se zuby krokodýlů. Daspletosauří zub byl vybaven tenkou a dobře zachovanou vrstvou skloviny, zatímco krokodýlí zuby mají vrstvu skloviny tlustší, ta je však většinou rozpraskaná či jinak poškozená.
Vysvětlení je následující. Pokud sklovina vyschne, stává se křehkou a snadno se láme, což se dnes děje – zuby cenícím – krokodýlům a od této dentální pohromy je nedokáže uchránit ani skutečnost, že část života prožijí ve vodě (ve skutečnosti nejde o žádnou tragédii, protože zuby se jim až padesátkrát obnovují). Pro správné fungování skloviny je nutné mít tlamu vybavenou pysky, aby sliny nekanuly zbůhdarma na zem a mohly neustále zvlhčovat zuby. A to byl, jak se zdá, případ tyranosaurů a jejich příbuzných.
Zní to všechno logicky, ale jednoznačný důkaz to samozřejmě není. Za málo přesvědčivou označil novou studii v doprovodném článku na webu časopisu Science například paleontolog Thomas Carr z Carthage College ve Wisconsinu. „Myslím, že jednou přijde den, kdy někdo najde fosilní mumii tyranosaura,“ říká. „Do té doby nebudeme mít jistotu.“
