Ředitel ukrajinského státního podniku Naftogaz Oleksij Černyšov varuje před ruskými útoky na zásobníky zemního plynu, které využívají obchodníci ze zemí Evropské unie.
Ředitel ukrajinského státního podniku Naftogaz Oleksij Černyšov varuje před ruskými útoky na zásobníky zemního plynu, které využívají obchodníci ze zemí Evropské unie.
„Kapitálový trh nám nefunguje. Pojďme s tím rychle něco dělat, jinak nás ostatní úplně předběhnou,“ varuje ekonom Miroslav Zámečník. Amerika podle něj za dvacet let zbohatla o šedesát procent, Evropa ani ne o třicet.
„Kapitálový trh nám nefunguje. Pojďme s tím rychle něco dělat, jinak nás ostatní úplně předběhnou,“ varuje ekonom Miroslav Zámečník. Amerika podle něj za dvacet let zbohatla o šedesát procent, Evropa ani ne o třicet.
Bílý dům se snaží zesílit tlak na Peking, aby nepomáhal ruské válečné mašinerii. Nově uvalil sankce na desítky subjektů se sídlem v Číně.
Bílý dům se snaží zesílit tlak na Peking, aby nepomáhal ruské válečné mašinerii. Nově uvalil sankce na desítky subjektů se sídlem v Číně.
Ruským zbrojovkám chybějí čipy a další elektronika ze Západu. Do země se dostávají přes Kazachstán, Kyrgyzstán nebo Čínu.
V polovině června na ukrajinské město Kryvyj Rih dopadlo několik ruských raket. Jednou z nich byla i střela vzduch–země s označením Ch-101, jejíž zbytky byly natolik zachovalé, že bylo možné prozkoumat detailněji její „vnitřnosti“.
Ukrajinští vyšetřovatelé oznámili, že mezi součástkami našli hned několik desítek těch, které bezpochyby pocházejí ze zemí mimo Rusko – Rusové sami je vyrobit neumějí. Nechyběly dokonce ani čipy předních amerických firem.
Ještě větší rozruch ale vzbudilo datum výroby rakety: z továrny vyšla teprve o dva měsíce dříve. Tedy více než rok po zahájení války a uvalení sankcí na vývoz součástek potenciálně využitelných v ruském zbrojním průmyslu. Šlo o jasný důkaz, že protiruské sankce jsou stále příliš děravé a k ochromení ruských zbrojařů samy o sobě nestačí.
Nejedná se však jen o zbraně. Ekonomické embargo i odchod většiny západních firem z Ruska měly také dát ochutnat strasti války běžným Rusům. I to se ale děje méně, než by si zřejmě odpůrci Moskvy přáli.
Typickým příkladem je automobilový průmysl. Prostor na trhu s novými vozy, uvolněný odchodem evropských, amerických a japonských automobilek, hbitě nahradila čínská konkurence. Do Ruska se ale dál ve velkém dostávají také západní ojetiny. Jediným větším rozdílem oproti „předválečné“ době je, že jejich pouť se prodloužila.
Zdaleka nejpalčivější problém pro Ukrajinu představuje schopnost Moskvy nejen dál pokračovat ve zbrojení, ale dokonce navyšovat výrobní kapacity. Původní předpoklady, že odříznutí od západního světa povede k nedostatku pokročilých komponent a tím i k nemožnosti doplňovat zásoby armády novými raketami či tanky, se nenaplnily.
Ještě letos v lednu přitom ukrajinské ministerstvo obrany zveřejnilo analýzu, podle níž by s ohledem na množství vypálené munice měly být skladové zásoby Ruska třeba v případě strategických raket dlouhého doletu zhruba na úrovni jedné pětiny předválečných zásob.
Právě zjištění založená na analýze zbytků Ch-101 ale názor Ukrajinců změnila. V této raketě a poté i v dalších balistických střelách našli ukrajinští vyšetřovatelé technologie dokonce od firem velmi zvučných jmen. Konkrétně šlo o součástky pocházející z výrobních linek společností Texas Instrument, AMD a její dceřinky Xilinx, od Integrated Device Technology, Intelu, Infineonu, Nexperie nebo Numonysu a dalších.
Všechny zmíněné firmy se přitom dušují, že z jejich strany rozhodně k porušování sankcí nedochází. Jak si tedy vysvětlit nijak dramaticky neklesající kapacity ruského zbrojního průmyslu?
Možnosti byly v zásadě dvě. Ta první, méně pravděpodobná, zní, že Rusové ještě před zahájením invaze dokázali „nasyslit“ dostatek součástek, které jim vystačily až do dnešních dní. Ta druhá, mnohem reálnější, zněla, že se Moskvě daří sankce uvalené Spojenými státy nebo Evropskou unií obcházet.
Rozsáhlé pátrání ukrajinských tajných služeb i novinářů v posledních týdnech ukázalo, že pravdivá byla skutečně druhá varianta. A stopy vedly hned do několika zemí, které s podrýváním ekonomického embarga pomáhají. Kromě Číny vedou „silikonové stezky“ nejčastěji přes Kazachstán, Kyrgyzstán nebo Gruzii.
Podrobně se tématu věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.
