Válka a obcházení sankcí jsou skvělý byznys pro většinu sousedů Ruska

Že by si moskevští boháči nemohli koupit poslední modely luxusních módních značek nebo snad museli telefonovat iPhonem, který už dávno není in, to se opravdu říct nedá. Ani žízní netrpí – alkoholu ze Skotské vysočiny je dost a napájet se nějakými trapnými náhražkami Coca-Coly také nemusejí. Sankcím navzdory, vše proudí do Ruska dál, byť s přirážkou, kterou paralelní dovozy přes třetí země vždy obnášejí. A nejde jenom o sankce, ale i o pravidla teritoriální distribuce značkového zboží. K jejich porušování leckdy dochází s vědomím a tichým svolením majitelů značek a originálních výrobců.

Je jistě zavrženíhodné, že si původci agrese a jejich podporovatelé v klidu a bezpečí konzumují značkové produkty, zatímco se v zákopech umírá. Z ekonomického hlediska ale není špatně, když protivník utrácí peníze za périgordská husí játra na portském víně a podobné věci. Nepoměrně nebezpečnější je paralelní dovoz či pašování technologií dvojího užití, jež Rusku umožňují dostat se například k elektronickým součástkám, čipům nebo senzorům, kterými jsou osazovány všechny alespoň trochu sofistikované zbrojní systémy. Samostatnou kapitolou jsou zbraně a vojenský materiál. Šmelí se se vším. A do toho lidé hlasují nohama.

Podle listu Washington Post se odhady celkového počtu lidí, kteří z Ruska od 24. února loňského roku odjeli, pohybují od nejméně půl milionu po téměř milion, což představuje třetí nejsilnější migrační vlnu – po bolševické revoluci v roce 1917 a po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.