Komentář: Zveřejňovat výši mezd je naprostá nehoráznost

Novely zákoníku práce slouží v Česku tradičně k tomu, aby omezily smluvní volnost a na zaměstnavatele přenesly další povinnosti. Poslední návrh – zavádějící povinnost dávat zaměstnancům, kteří si to vyžádají, informace o platech kolegů na stejné zaměstnanecké pozici a zdůvodňovat případné rozdíly – je dalším v řadě a asi nejzřetelněji nehorázným.

Uzákonit právo na strkání nosu do cizí peněženky by si zřejmě ještě před pár lety nikdo nedovolil a dnes se o tom nejen vede diskuse, ale patřičná směrnice to tlačí do tuzemské legislativy.

Zastánci této zhůvěřilosti argumentují především takzvaným gender pay gapem, tedy rozdíly v odměňování mužů a žen, které podle nich nemají odůvodnění, a nová pravidla podle nich přispějí k transparentnosti.

Politický konstrukt

Pomiňme absurditu, kdy se stát stará o transparentnost odměňování v soukromých firmách, v nichž má mít právo leda tak nějakým způsobem určit minimální mzdu, ale jinak by mu do toho, kolik kdo bere, nemělo být vůbec nic.

Komentář: Minimální mzda je institut pro fetišisty

Minimální mzda je jednou z brzd, která brání přeměně české montovny ve vyspělejší ekonomiku

Minimální mzda je jednou z brzd, která brání přeměně české montovny ve vyspělejší ekonomiku

Podporovatelé návrhu argumentují tím, že se nezveřejňuje výše konkrétní mzdy, ale průměr na stejné pozici, což je ovšem dost zábavné, když máte ve firmě dva řidiče či řidičky služebního vozu, popřípadě tři asistentky náměstka ředitele.

Samotný gender pay gap je ovšem jen politický konstrukt moderní levice, pro niž není mzda cenou pracovní síly, ale jakýmsi nárokem vznikajícím z vyšší moci a ta vyšší moc má právo do jejího nastavení zasahovat.

Rozdíl v odměňování žen a mužů existuje. Možná někde nějaký maskulinní šovinista skutečně diskriminuje ženy přes plat. Nicméně v naprosté většině případů zaměstnavatel prostě ohodnotí praxi, zkušenosti a kvalifikaci, které jsou u žen – s ohledem na mnohaletou péči o děti – obvykle, ovšem samozřejmě ne vždy, nižší.

Úřednické platy na ministerstvech: rozdíl je až šestnáct tisíc korun

Nejnižší plat berou úředníci na ministerstvu životního prostředí, nejvyšší naopak na ministerstvu obrany.

Nejnižší plat berou úředníci na ministerstvu životního prostředí, nejvyšší naopak na ministerstvu obrany.

Prokazatelná je nižší zaměstnanost žen v rizikovějších profesích s vyššími odměnami. Týká se to rovněž ochoty pracovat mimo běžnou pracovní dobu, absolvovat vícedenní služební cesty i dravosti v dobývání lepší kariéry. Z toho pak logicky vyplývá rozdílná odměna oproti kolegovi nebo kolegyni, kteří prostě pro firmu odvádějí víc.

Proč Franta bere víc než Mařena s Blaženou

Šéfové a majitelé firem tak kromě toho, že musí na řečené mzdy sehnat výdělečný byznys, budou nyní sepisovat vysvětlení, proč Franta bere víc než Mařena s Blaženou. A k tomu zaplatí právníka, aby to mělo všechny náležitosti. Co kdyby to Blažena žalovala.

Tenhle brutální zásah do svobody podnikání je neodůvodnitelný a od vlády, která se považuje za pravostředovou, nehorázný. To, že Česko bývá pranýřováno jako země s jedním z největších gender pay gapů, totiž zcela zjevně koresponduje s naší nejdelší mateřskou na světě – a jinak to prostě nebude. 

Samozřejmě pokud stát nebude určovat výši mezd i privátním podnikům jako za komunistů. Od toho jsme už bohužel dost pravděpodobně asi tak daleko, jako jsme byli před pár lety od uvěření, že stát bude nutit firmy zveřejnit naše výplaty.

Požadavek na růst platů státních zaměstnanců o inflaci je nehorázný. Vysoké jsou už dost

Že odboráři požadují vyšší mzdy, je zcela normální. Sociální dialog je však možný jen v případě, že jednotlivé strany nejsou hluché a slepé k nevyvratitelným argumentům.

Že odboráři požadují vyšší mzdy, je zcela normální. Sociální dialog je však možný jen v případě, že jednotlivé strany nejsou hluché a slepé k nevyvratitelným argumentům.