Kdo přiškrtil pana poslance?

Kampaň před prvními prvorepublikovými parlamentními volbami byla v roce 1920 až překvapivě „kontaktní“.

Právě před 100 lety proběhly v Československu vůbec první parlamentní volby. Jestli někomu připadá, že je dnes politika divočina, měl by se vypravit do tehdejší doby. Tenkrát to bylo mnohem horší, i když nejspíš férovější.

František Modráček – nadšený podporovatel družstevního hnutí, kritik marxismu a pradědeček Petry Buzkové – strávil v sociální demokracii přes dvacet let. Po válce už ale měl „rodné“ strany dost, a tak si v roce 1919 založil s Josefem Hudcem vlastní Socialistickou stranu československého lidu pracujícího. Do voleb šli samostatně a bolševici, kterých byla tenkrát sociální demokracie plná, jim to dali „sežrat“.

František Modráček
Zdroj: Archiv

Když 11. dubna 1920 uspořádali „modráčkovci“ ve vršovickém hostinci U Červenků jednu z předvolebních schůzí, už na ně sociálnědemokratičtí radikálové čekali, a jak o rok později v referátu ze soudního přelíčení konstatovaly Národní listy (prostřední sloupec), „rozbili schůzi poslance Modráčka a zabránili mu mluvit“.

Všechno tu rozbiju

Něco podobného se chvíli poté zopakovalo v Modráčkově volebním štábu – v hostinci U Vajmarů (Národní listy psaly „U Vajmanů“ a „U Červinků“, ale správná podoba je „U Vajmarů“ a „U Červenků“), kam podle deníku Čas (druhý sloupec nahoře) dorazilo asi 200 sociálních demokratů.

Rozbuškou se stal předvolební plakát modráčkovců, na kterém byly zobrazeny postavy keťase (šmelináře) a bolševika, jak rdousí republiku. Dav, „vedený mechanikem Otakarem Škábou a Jaroslavem Kunešem“, vnikl do hostince, a když se je předseda nové strany Modráček snažil vykázat, vztáhli na něj bolševičtí předáci ruce: „Škába uchopil Modráčka za krk a cloumal jím. Kuneš pak vyhrožoval, že všecko rozbije, volal, že jdou plakát ve jménu vršovického občanstva skonfiskovat.“ Kdosi pak dokonce vysadil boční dveře, ale plakát se útočníkům najít nepodařilo, protože jej číšník schoval. Brzy poté naštěstí dorazila policie, čímž bylo, jak konstatoval Čas, „dalšímu násilí zabráněno“.

O rok později – v květnu 1921 – se k případu vrátil soud, ale žádný velký proces z toho nebyl. Fyzické střety mezi politickými oponenty byly tenkrát poměrně běžné (třeba tady – v levém sloupci, popřípadě tady), a tak se z takové lapálie nestřílelo. Škába i Kuneš byli obžalováni z veřejného násilí, ovšem soud je osvobodil, protože se podle Národních listů neprokázalo, „že by se byli činů opravdu násilných bezprostředně dopustili anebo jako důvěrníci k nim vyzývali“.

Pár dní před rozsudkem vznikla z levého křídla sociální demokracie Komunistická strana Československa, a tak mohl Modráček o dva roky později vplynout zpět do náruče své – od bolševiků očištěné – strany. Stal se za sociální demokraty senátorem, a to mu vydrželo až do roku 1939.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní