Kde skončí hledání viníků

Babiš s Hamáčkem, natož Zeman, do voleb určitě neodstoupí. Naopak, budou ještě viditelnější.

Kde skončí hledání viníků
Na pražském Staroměstském náměstí se předminulou neděli sešli popírači všeho. Většina společnosti už má vládních zmatků dost a oni reprezentují určitý zlomek této většiny. | Michal Čížek týdeník HROT

Staré francouzské přísloví říká: „Kde viníci hledají viníky, musejí se mít nevinní na pozoru.“ Že je v něm kus hluboké pravdy, vidíme už několik týdnů v Česku. Pokolikáté už? A pokolikáté už jsou aktéři stejní? Babiš, Zeman, Hamáček. 

Nejen soud dějin

Je stále evidentnější, že strmý růst počtu nakažených mohlo zastavit jediné. Zavčasu zatažená záchranná brzda, která mohla mít mírnější dopady. A jejíž zářezy do životů, zdraví, práv, majetku, ale především atmosféry ve společnosti mohly být méně bolestné. Nestalo se. A to z velké části kvůli výsledkům krajských a senátních voleb. Tedy něčeho, co za malicherné několikrát označili Babiš, Zeman a nakonec i Hamáček. A přece to zdánlivě malicherné dostalo přednost přede vším, co by vláda v normální zemi považovala za svaté – zejména životy a zdraví vlastních občanů. Je nabíledni, že jde o fatální a vůbec největší selhání vlády po listopadu 1989. 

Pokud se opravdu potvrdí, že si toho vládní aktéři byli v okamžiku rozhodování vědomi, neměli by jen odstoupit ze svých funkcí, nýbrž by měli být také pohnáni před orgán, který jako jediný může rozhodnout o jejich nepolitické vině. Ano, před soud.

Jenže k tomu je ještě dlouhá cesta. Babiš s Hamáčkem, natož Zeman, do voleb určitě neodstoupí. Naopak, budou ještě viditelnější. Budeme svědky jejich snahy najít viníky a na ně to celé hodit. Umýt si nad vlastním fatálním selháním ruce. Kandidátů na hlavní viníky jsou přitom celé zástupy. Jsou to často ti, kdo patří mezi skutečné oběti různých opatření. Někteří z nich si už obvinění vyslechli. Například prezident takových obvinění vysázel už celé hromady. Adresoval je umělcům, hospodským, „neúspěšným“ živnostníkům a podnikatelům, „pražské kavárně“. On i jeho kumpáni neustále nasazují na údajné odmítače roušek. Neuplyne den, aby se neobjevily informace o tom, co kdo zase porušil, bojkotoval, proti čemu protestoval, rozbíjel jednotu lidu.  

Je opravdu smutné, že v házení viny na jiné vládní garnituře tak často a ochotně pomáhají mnohá média. Leckterá, tedy i ta, která o sobě tak ráda hovoří jako o hlídacích psech demokracie a svobody.  Bojí se? Jsou ovládána zákulisními hráči? Nebo jsou prostě jen stádovitá a podlehla atmosféře? Jejich role v celé pandemii, zejména však v těchto momentech, je v každém případě přinejmenším kontroverzní. 

Kdo jsi bez viny…

Ale pojďme ještě více tnout do živého. Hodně se řeklo na adresu protestu sportovních fandů. Nemá smysl hluboce rozebírat, jak jsou na tom tito lidé s rozhledem a schopností chápat souvislosti. Jisté je jedno. Většina společnosti toho má dost a oni reprezentují určitý zlomek této většiny. I oni ztratili jakoukoli důvěru k vládě i prezidentovi a jejich počínání tváří v tvář koronaviru. Přitom mnozí z nich ještě nedávno hájili a volili ANO a Zemana. 

V neděli se shromáždili, aby vyjádřili svůj nesouhlas. Dělali to po svém, ne moc chytře, ale zato autenticky. Většinově nerozbíjeli auta, neřvali rasistická hesla, nedemolovali cizí majetek ani nerabovali obchody. Udělali hrubé chyby, když nedodržovali vládní nařízení a nechali iniciativu v rukou radikálních chuligánů. Tato demonstrace prostě nebyla extremistická, a dokonce ani prvořadě násilnická. Byla prostě výrazem obrovské frustrace. Tedy něčeho, co jen tak nezmizí a časem bude sílit. A ruku na srdce, nepociťuje snad frustraci stále více takřka každý z nás?

Možná si teď řeknete, že autor tohoto článku obhajuje lidi, kteří zásadně porušili pravidla a ohrozili jiné. Nebo že snad dokonce hájí útok na policisty. Ani omylem. Občanský protest tohoto typu je mu z duše cizí. Zároveň si ale musí klást následující otázky. Mají premiér a ministr vnitra čisté svědomí v tom, že nijak nepovzbudili strážce zákona k tvrdému zákroku? Mohou tito pánové odpřisáhnout, že nebyli nasazeni žádní provokatéři? Mají zrovna oni právo házet kamenem?

Ba co víc. Ptám se: Je takto projevená občanská neposlušnost skutečně větším ohrožením životů, zdraví a majetku než to, co předvádí Zemanem protežovaná Babišova vláda, v níž je vicepremiérem a ministrem vnitra Hamáček?

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní