Kde skončí hledání viníků
Babiš s Hamáčkem, natož Zeman, do voleb určitě neodstoupí. Naopak, budou ještě viditelnější.
Staré francouzské přísloví říká: „Kde viníci hledají viníky, musejí se mít nevinní na pozoru.“ Že je v něm kus hluboké pravdy, vidíme už několik týdnů v Česku. Pokolikáté už? A pokolikáté už jsou aktéři stejní? Babiš, Zeman, Hamáček.
Nejen soud dějin
Je stále evidentnější, že strmý růst počtu nakažených mohlo zastavit jediné. Zavčasu zatažená záchranná brzda, která mohla mít mírnější dopady. A jejíž zářezy do životů, zdraví, práv, majetku, ale především atmosféry ve společnosti mohly být méně bolestné. Nestalo se. A to z velké části kvůli výsledkům krajských a senátních voleb. Tedy něčeho, co za malicherné několikrát označili Babiš, Zeman a nakonec i Hamáček. A přece to zdánlivě malicherné dostalo přednost přede vším, co by vláda v normální zemi považovala za svaté – zejména životy a zdraví vlastních občanů. Je nabíledni, že jde o fatální a vůbec největší selhání vlády po listopadu 1989.
Pokud se opravdu potvrdí, že si toho vládní aktéři byli v okamžiku rozhodování vědomi, neměli by jen odstoupit ze svých funkcí, nýbrž by měli být také pohnáni před orgán, který jako jediný může rozhodnout o jejich nepolitické vině. Ano, před soud.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
