Jeden Vizcarra = dva Prymulové

V Peru, Argentině a v Ekvádoru se objevili privilegovaní, kteří při očkování dostali o měsíce přednost před ostatními. Mluví se o čínských „pozornostech“.

Jeden Vizcarra = dva Prymulové
Dnes už bývalý peruánský prezident Martín Vizcarra sehrál ukázkového „kulicha“, když se od čínské firmy Sinopharm nechal tajně naočkovat o čtyři měsíce dřív než zbytek národa. | Profimedia.cz

Jestliže v Česku je jednotkou papalášství jeden prymula, v jihoamerickém Peru za ni mohou mít jednoho vizcarru – podle bývalého prezidenta Martína Vizcarry, který se při vyjednávání koupě protikoronavirových vakcín pro svůj 32milionový národ nechal tajně očkovat už čtyři měsíce před občany.

Když se na to v únoru, kdy v Peru konečně začala vakcinace zdravotnického personálu, přišlo, dětinsky se vymlouval. Prý se s manželkou a s bratrem přihlásil jako dobrovolník do testů, které čínský Sinopharm prováděl na 12 tisících osobách. Jenže na rozdíl od zbytku testovaných, kteří netušili, zda dostávají placebo, či účinnou látku, dobře věděl, že obdržel to druhé.

Kdo má korupci v krvi?

Vizcarra už v listopadu při ústavně sporném procesu přišel o moc kvůli obviněním z korupce, takže „Vakcínagate“, jak v Peru aféře přezdívají, na něj nemohla přímo dopadnout. Ale schytali to jeho spolupracovníci, kteří od Číňanů dostali jako „pozornost podniku“ očkování měsíce před zbytkem národa. Novináři odhalili, že „vyvolené“ tvořila pestrá směsice 487 osob. Byli mezi nimi ministryně zahraničí, náměstci z ministerstva zdravotnictví, rektoři dvou prestižnějších univerzit v Limě, papežský nuncius nebo třeba osobní doktor bývalého diktátora.

Největší zlost občanů v zemi, která byla v srpnu a v září nejhorším koutem planety dle počtu případů na 100 tisíc obyvatel a kde na covid dosud zemřelo 47 tisíc lidí, ale padla na hlavu ministryně zdravotnictví Pilar Mazzettiové. Když se jí po zahájení očkování zdravotnického personálu (ještě před propuknutím aféry) novináři ptali, kdy na ni jako na lékařku čeká injekce, odpověděla hrdinsky: „Teoreticky bych měla na řadu přijít příští týden, ale kapitán přece opouští loď poslední.“ V té době už měla v organismu čínskou vakcínu od Sinopharmu. A to nejen ona, ale i její manžel, a dokonce i její šofér. Její konec ve funkci byl nevyhnutelný.

Aféra v těžce postiženém Peru, kde se blíže neurčený počet covidových pacientů udusil kvůli fatálnímu nedostatku lékařského kyslíku, může mít ještě důležitější rozměr než to, že papaláši trapně předbíhají ve frontě. Očkovací pozornost pro vybrané přišla od Číňanů v době, kdy ministerstvo zahraničí vyjednávalo s různými firmami o koupi vakcín pro celý národ. Vypadalo to, že zakázku získá nejúčinnější německoamerická Pfizer/BioNTech, ale nakonec největší díl vakcín (38 milionů dávek) zaplatilo Peru právě čínskému Sinopharmu. Ovšem i Pfizer/BioNTech tam udal 30 milionů dávek. Nabízí se podezření, že přednostní vakcína mohla posloužit jako úplatek pro zodpovědné osoby. Vždyť očkovací dárek jako první obdržel hlavní vyjednavač pro nákupy těchto látek Arturo Jarama.

Peruánská média se tématu, které přebíjí zájem o čísla mrtvých a nemocných z druhé vlny nákazy, dále intenzivně věnují. Pokud se podezření o přednostních vakcínách jako součásti všimného potvrdí, budeme moci bez nadsázky říct, že peruánští politici mají korupci v krvi.

Ukončeme tu šaškárnu

Jestliže se v peruánském tisku mluví o „Vakcínagate“, v argentinském probírají dokola „očkovací středisko VIP“. Mají ho přímo na ministerstvu zdravotnictví v Buenos Aires.

Aféru propíchl devětasedmdesátiletý novinář Horacio Verbitsky. Tentokrát ale ne v roli investigativce, nýbrž spoluviníka. Ve svém pravidelné rozhlasovém pořadu přesvědčoval posluchače, aby se nechali očkovat, mimo jiné příběhem o tom, jak se sám rychle dostal k ruskému Sputniku V.

Známý žurnalista, který má blízko k levicové vládě prezidenta Alberta Fernándeze, kvůli několika úmrtím na covid ve své rodině změnil původní rozhodnutí opatrně vyčkávat s vakcinací několik měsíců. „Začal jsem zjišťovat, kde se mohu nechat očkovat. Zavolal jsem svému starému příteli Ginésovi Gonzálezu Garcíovi, kterého jsem znal dávno předtím, než se stal ministrem zdravotnictví,“ vyprávěl.

González ho nejdřív poslal do nemocnice, kde očkování nejstarších ročníků probíhá. Jenže ještě než tam dorazil, kontaktoval novináře politikův sekretariát, aby ho pozval k vakcinaci přímo na ministerstvu, kde mu látku vpíchli přednostně. Verbitsky samozřejmě nebyl jediný. Na seznamu VIP očkovaných najdeme například rodinu bývalého prezidenta Duhaldeho. A figurují na něm i důležité aktuální postavy veřejného života, jako jsou poslanci či odboroví předáci.

Tento případ je krásná ukázka toho, jak funguje Latinská Amerika. Veřejně nastavené procesy jsou jen pro kmány. Páni s kontakty se obracejí s prosbou o pomoc přímo na kamarády, kteří ji v rámci zaběhnutých zvyklostí „já na bráchu, brácha na mě“ rádi poskytnou. A často je ani nenapadne, že dělají něco nekalého, jak dokládá Verbitského nikým nevynucené přiznání.

Prezident Fernández, který ve volbách před rokem a čtvrt rozdrtil svého pravicového soupeře a nastoupil s velkou popularitou, v Argentině nasadil velmi přísná opatření. Obyvatelé je zpočátku přijímali s pochopením zvláště při pohledu na Brazílii, která pod „odmítačem“ Jairem Bolsonarem patří k nejpostiženějším zemím světa. Jenže únava z pandemie a stále se zhoršující statistiky obracejí občany proti vládě, což tato aféra jen posílí. Hlava republiky se snaží aféru zahrát do autu demisí ministra zdravotnictví. Na otázky k „očkovacímu středisku VIP“, pro něž si ministerstvo vyčlenilo tři tisíce dávek původně určených lékařům a sestrám, odpověděla podrážděně: „Ukončeme tu šaškárnu!“

Z pozice ministra, doktora a syna

Třetí ministr v Latinské Americe, který musel na konci února rezignovat kvůli koronavirovému VIP očkování, byl Juan Carlos Zevallos z Ekvádoru. Už v lednu část veřejnosti volala po jeho odchodu. Tehdy do Quita dorazilo prvních osm tisíc dávek vakcíny Pfizer/BioNTech. Část z nich poslal přednostně do luxusního sanatoria, kde je dlouhodobě hospitalizována jeho stará matka. Vakcínu zařídil i dalším svým příbuzným.

Ministr, který nastoupil do úřadu z univerzity jako odborník na boj s pandemií, tehdy zmatečně vykládal: „Udělal jsem to z pozice ministra, doktora a syna.“ Nepřišlo mu na tom nic divného a omlouval se svou politickou nezkušeností.

Ekvádorský prezident snahám o jeho odvolání čelil s tím, že je to odborník na svém místě. Jenže v únoru se přišlo na další papalášská předbíhání tentokrát z řad politiků a také novinářů, takže Zevallos se z úřadu pakoval.

Na těchto třech případech se ukazují staré známé neduhy Latinské Ameriky, kterými jsou korupce a vyhrocené společenské rozdělení. Covid i proto na kontinent tvrdě dopadl. Ač má 8,5 procenta globální populace, pochází odtud čtvrtina všech obětí pandemie.

Výše popsané brání i tomu, aby se vakcinace rozjely dříve. Stejně jako to, že představitelé států mezi Rio Grande a Patagonií při všech oficiálních příležitostech do omrzení mluví o bratrství svých národů, ale když jde do tuhého, jedná každý na svou pěst. To se projevilo i při vyjednávání o ceně a dodávkách s farmaceutickými giganty – každý latinskoamerický stát jednal sám za sebe, takže byly mnohem slabší, než kdyby se spojily do jednoho či více bloků.

Smutné je také to, že světadíl zaostává vědecky. V Číně a Indii, které ještě před pár dekádami byly v rozvoji za Latinskou Amerikou, si nyní vakcíny umějí vyrobit, Latinos musejí spoléhat na dovoz. S výjimkou komunistické Kuby, která právě svoji vakcínu jménem Suverenita posílá do poslední fáze testování. Pokud vše klapne, bude z ní mít režim další nástroj své zdravotnické diplomacie.

Naděje jménem Chile

Z výše popsaného vychází Latinská Amerika jako kontinent, který se pod pandemií zcela rozložil. Tomuto obrázku se vzpírá jen Chile, jež loni patřilo k nejhůře postiženým státům kontinentu, ale nyní si napravuje reputaci. Během února naočkovalo 17,6 procenta své populace a jasně ukazuje záda nejen zbytku světadílu, ale i většině evropských zemí.

Předvádí, že v rozvojovém světě, kde jsou zvyklí na masivní očkovací kampaně, mohou tyto organizační zkušenosti rychle využít. Jakmile jim vakcíny přistanou na letišti, budou na rozdíl od Česka vědět, jak na to. Pokud si ovšem všechny dávky nerozeberou papaláši..

Autor je spolupracovníkem redakce.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní