Jak vypadá skutečný horor aneb Kauza záhadných semínek z Číny

V nejpodivnějším – a nejděsivějším – pandemickém příběhu jde o nevyžádané poštovní balíčky semen z Číny.

Jak vypadá skutečný horor aneb Kauza záhadných semínek z Číny
ilustrační foto | Shutterstock.com

Že Bob Dylan má dar popisovat věci obyčejné způsobem neobyčejným, je dobře známo. Někdy však stačí prostě konstatovat fakta. Citát z písně Idiot Wind „jsme idioti, děvče; je zázrak, že se vůbec umíme sami najíst“ spadá do té druhé kategorie.

Zhruba patnáct tisíc Dylanových amerických krajanů dostalo – většinou – loni poštou nevyžádaný balíček. Vzhledem k tomu, že kdo mohl, nakupoval všechno přes internet a dodání fyzické věci poštou (či ekvivalentní službou) byla ta nejnormálnější věc na světě, dlouho to nikomu nepřišlo divné. 

Obvyklý scénář probíhal tak, že v balíčku odeslaném z Číny a nadepsaném třeba „náušnice“ přišla semínka. Nic dalšího; žádný návod k použití v mongolštině, žádný vzkaz, žádné číslo objednávky, žádná faktura – nic, jen semínka. (Tady máte stírání hranic v praxi: čtete zprávu, ale vypadá to, jako by autorem byl Christian Morgenstern). 

Občas přišel balíček z jiné země, jako například z Kyrgyzstánu, a několik jich dostali i Angličané. Pro recipienty to ovšem bylo vždy stejné překvapení, protože žádná čínská semínka nechtěli, tím méně popsaná jako laciné šperky.

Špatné načasování

Jindy by taková věc třeba zapadla, ale v létě roku 2020 byli Američané nadstandardně vyjukaní a transkontinentálně pořízená anonymní semínka je nebavila. Covid-19 – ačkoli tehdejší prezident Trump měl na vycházení s ním mnohá cenná doporučení okultního charakteru – prakticky přes noc zrušil třetinu jejich ekonomiky. V rozšíření nového koronaviru hrála hlavní roli Čína. A vám najednou přijde balíček z Číny, o který jste nikoho nežádali, a v něm nějaká podivná semena, kdovíjak infikovaná.

Bezpečností posedlí Američané reagovali podle toho. Texaský komisionář – u nás bychom řekli ministr – přes zemědělství Sid Miller se choval, jako by semínka spustila třetí světovou válku. „Nevím, jak vy, ale já mám všech těchhle věcí z Číny akorát dost,“ citoval jej měsíčník The Atlantic, jenž případu věnoval mnoho drahocenné pozornosti. „Napřed ten virus, pak sršně a teď nám poštou chodí tyhle balíčky.“

„Chovejte se k tomu, jako by to bylo radioaktivní,“ nabádal občany. „Člověk nechce volat ‚pomoc‘, pokud není zjevné, že ji potřebuje,“ pokračoval Miller, „ale já mám na starosti stomiliardový byznys. Opatrnosti nezbývá.“

Nevyžádaných balíčků celkem přišlo, pokud si je toho federální ministerstvo zemědělství vědomo, přes devatenáct tisíc. První reakce úřadů měla za to, že jde o možný útok biologickou zbraní, buď za účelem masové otravy obyvatel Spojených států, nebo určené k zahlušení tamního zemědělství rozmnožením expanzivních druhů rostlin se špatnou povahou.

Nepřátelský meloun

Úřad zřídil za účelem komunikace s recipienty balíčků zvláštní webovou stránku. Vydal nařízení, že veškeré zásilky z Číny popsané jako šperky, jakož i jiné nebezpečné objekty musejí být neprodleně odevzdány do rukou státu. Občas se však stalo, že někdo z neopatrnosti balíček otevřel (těch bylo hodně), případně semínka zasadil (takových bylo jen pár), a dokonce z nich něco vypěstoval (toho se odvážil, pokud víme, jen důchodce Doyle Crenshaw z Boonevillu v Arkansasu). 

V takových případech nastoupily jednotky rychlého nasazení a balíček i se semeny zkonfiskovaly. Vyprávělo se mezi lidem, že semena putovala rovnou do tajných podzemních laboratoří v Los Alamos, odkud byla v převleku odvezena do Salemu ve státě Massachusetts a tam rituálně spálena na základě toho, že místní mají s podobnou dobrou praxí již své zkušenosti.

Poslední odstavec, pravda, nadsazuje. Ale ne moc. Obzvlášť dramatický byl Crenshawův případ. Důchodce, který federálního varování nedbal, se musel úřadům zodpovídat z existence živé rostliny, jež ze semínka vzešla. Federálové ji za dodržení všech pravidel pro boj s biologickými zbraněmi majiteli odebrali a odvezli do laboratoře. Specialisté na biologické zbraně tam nepřátelskou rostlinu identifikovali jako čínský meloun, jenž se v USA též objevuje pod krycím jménem zimní meloun. Ekologicky šetrným způsobem řečený meloun zlikvidovali a Američané si oddechli.

Tedy – někteří si oddechli. Mnoho jiných naopak našlo v balíčcích důkaz o podvratné činnosti liberálů, Ku-klux-klanu, černochů, konzervativců, mimozemšťanů a samozřejmě Číňanů. Mezitím kdosi přišel na to, že může jít o podvod v oboru e-commerce zvaný brushing. Taková praxe je nešikovná, nákladná, pracná a ne moc výnosná, ale přece stojí za to (což samo říká o internetové ekonomice leccos).

Chemická válka? Biologická?

Brushing odvozuje svůj název z pojmu „brushing something clean“, tedy vykartáčovat něco tak, aby to bylo čisté. Staví na tom, že v oboru elektronického obchodu buď jste na předních místech nabídky Amazonu, nebo jste mrtví. Jedním z důležitých faktorů, které promlouvají do algoritmu řídícího pořadí v nabídce, jsou zákaznická hodnocení, recenze. 

Nemáte-li recenze, jste nahraní. Jak si ale pomůžete k recenzím, když jste nahraní? Napíšete si je sami, to dá rozum. Jenže Amazon není blbec a na brushing si dává pozor; kontroluje, jestli recenzent skutečně objednávku zadal a hodnocenou zásilku obdržel. Stačí tedy získat jakékoli jméno s adresou, provést na takto získané jméno fiktivní objednávku, odeslat nic netušícímu „kupujícímu“ balíček s nesmyslným obsahem a napsat za něho parádní hodnocení (přičemž čím je kupovaná věc dražší, tím důležitější je jeho recenze). Tak to uděláte dvacettisíckrát a na žebříčku nabídek stoupáte, takže si vás snadněji všimne někdo, kdo si od vás skutečně něco koupit chce.

Mnohým Američanům toto vysvětlení ke klidu nijak nepomohlo; asi v tom bude nějakej háček, řekli si nejspíš. Následují výňatky z ministerského chatu: 

Jessica Williamsová: „Musejí to nazývat pravým jménem!!! Terorismus to je!“

Ministerstvo zemědělství (USDA): „USDA neví o ničem, co by naznačovalo, že je to cokoli jiného než brushingový podvod.“

Stacie Turnerová: „Je to biologická válka ze strany čínské komunistické strany, která má za účel kontaminovat dodávky našich potravin?“

Ministerstvo zemědělství: „Spíš to bude brushingový podvod.“  

Patty Stroeová: „Přečtěte si ten článek – stojí tam, že USDA si myslí, že tato semínka mají sabotovat naše zemědělství.“

Ministerstvo zemědělství: „To tam NESTOJÍ. USDA se domnívá, že by mohlo jít o brushingový podvod.“

Petulisa Havili-Wolfová: „… skrytý biologický nebo chemický útok?“

Ministerstvo zemědělství: „USDA neví o ničem, co by naznačovalo, že je to cokoli jiného než brushingový podvod.“

Některým lidem zkrátka není pomoci, můžete si teď právem říct. Brushing je sice ilegální, ale není to žádná novinka. Některá z čínských firem, hladová po růstu klientely, to zkrátka přehnala a upoutala na sebe pozornost, což je pro kartáčujícího konečná.

Chrisi Heathovi, korespondentovi časopisu GQ, ale cosi nesedělo. Řekl si, že je dobře dvakrát měřit a až poté řezat, a zkusil si ověřit u Amazonu, jestli brání brushingu s dostatečnou vervou. Předložil megafirmě seznam několika desítek objednávek, které mu připadaly nejpodezřelejší. Reakce Amazonu jej překvapila: všechny zmíněné zásilky byly zpožděné (což nebylo za nejtvrdších lockdownů divné, protože světový obchod se kvůli nim tehdy na nějakou dobu do značné míry zadrhl).

Ach, já zapomněla

Šel tedy Heath za recipienty těchto zásilek. Jako první oslovil Shayne Dugganovou, ajťačku z New Hampshiru, mladou a příčetnou dámu (do té míry, do níž je mladá ajťačka příčetná, což není tématem tohoto textu). Dugganová mu řekla to, co všichni ostatní: že samozřejmě nic neobjednávala, že neví, jak a proč se k ní balíček dostal, a že je to celé nějaké divné.

Heath Dugganovou přesvědčil, aby ještě jednou prohlédla svoji historii objednávek u Amazonu a aby mohl být u toho prohlížení přítomen. A došlo k nečekanému: historie prozradila, že 9. dubna si Dugganová objednala směs koření 350 Organic Blend Seeds Gourmet Lettuce Unique Tasty Mix (ať už to znamená cokoli) a další den si objednala semínka rajčat, Garden 100 Multicolor Tomato Seeds.

Konfrontace s realitou osvěžila Dugganové paměť. „Bylo to uprostřed lockdownu, nikdo memohl ven, s nikým jsme se nemohli vídat, všichni jsme pekli a šili a takové věci. A tehdy jsem si řekla – co kdybych si zasadila pár semínek.“ Zásilka však ne a ne dorazit a Dugganová na celou transakci dočista zapomněla. Když pak semínka přišla se zpožděním, už zase zapomněla na to, že je vůbec objednávala.

Heath pak jako ve snách chodil za dalšími a dalšími recipienty. Tam, kde mu to dovolili, vyplula na světlo boží vždy stejná historka: objednávka v době největší nervozity, zpožděná zásilka, zapomenutá objednávka, balíčkové překvapení. Jeden za druhým ti lidé zjišťovali, že z těch či oněch důvodů úplně ze svého života část – vždy stejnou část – vytěsnili.

Peklo jsme my

Z Heathova zjištění dosud žádné obecné závěry neplynou. Ani jeho verze o zapomenutých objednávkách nevysvětluje beze zbytku celou balíčkosemennou záhadu. Ale dává nám mimovolně nahlédnout pod pokličku jiného jevu, nad nímž si lámou hlavy politologové a sociologové již pět let: jak je možné, že jinak střízliví, „normální“ lidé mohou zcela ignorovat snadno prokazatelná fakta a věřit bohapustým lžím Donalda Trumpa a jeho party nohsledů?

Některé Trumpovy fanoušky spojuje socioekonomická situace, zklamání z globalizace, hltání dezinformačních kanálů a co ještě. Ideologická zaslepenost na druhé straně spektra zase budí podobný fanatismus u adherentů různých (pseudo)hnutí, MeToo počínaje a Black Lives Matter konče.

V případě překvapených recipientů (ne)objednaných semínek se však žádné takové pojítko nenabízí. A přece nějaké existovat musí, protože by bylo velice nepravděpodobné, že by zrovna Heath nějakou superabsurdní náhodou narazil na obzvlášť zapomnětlivý vzorek americké populace. Může to znamenat, že Jean-Paul Sartre nemá pravdu a peklo nejsou ti druzí; peklo jsme my sami i bez publika. Je zázrak, že se vůbec umíme sami najíst.

Týdeník hrot

  • Ze státního se nenajíš 
  • Jak si koupit partaj
Objednat nyní