Esej: U Rubikonu

Koketerie amerických republikánů s fašismem již přešla v zásnuby. Na vině jsou dějiny psané vítězi.

Esej: U Rubikonu
ilustrace Vojtěch Velický

Dobrá zpráva vypadá jinak. Řekněte sami: „Hrdé pojivo naší svobody ohrozily narušení našeho společenského řádu a - to především - davové násilí. Jako by mezi námi působilo nějaké zlé znamení. Tím mám na mysli stále častější pohrdání zákonem, jež prostupuje celou zemí; rostoucí ochotu nahrazovat střízlivý výrok soudu divokými, zuřivými vášněmi; nahrazovat veškeré výkonné aktéry spravedlnosti davem horším než barbarským.“

Nebo jinak. „Máme jednoduchý program - chceme vládnout. Pokud nám vládu nedáte, budete proti nám muset poslat armádu,“ řekl šéf. Proč nikdo armádu neposlal? Báli se vyvolat ozbrojený konflikt? Báli se, že by se vojáci spřáhli s povstalci? Báli se, že by sami přišli o pozice? S jistotou se to nikdy nedozvíme. Jisté je, že šéf přišel s nabídkou nepěkné volby coby s obrovským blufem - a v rozporu s očekáváním byl úspěšný.

Či do třetice: „Jsme oběťmi strašlivé nespravedlnosti. Náš uznávaný a ctěný vůdce byl odstaven z funkce pomocí nelegitimních prostředků v rukou lidí, kteří jsou pevně rozhodnuti zničit nás a naši zemi. Proto se k moci dostali podvodem. V celých amerických dějinách se nic podobného nikdy nestalo a je na nás, abychom použili jakékoli zbraně, které máme k dispozici, abychom zvrátili toto zneužití moci, tento promyšlený útok na naše práva.“

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit