Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Novinářská zjištění nahrávají oprávněnosti zákazu TikToku v USA. Informace od zaměstnanců potvrzují, že nad sítí oblíbenou zejména u dětí a dospívajících mají čím dál větší kontrolu Číňané. Naopak vliv lokálního managementu prý oslabuje.
Novinářská zjištění nahrávají oprávněnosti zákazu TikToku v USA. Informace od zaměstnanců potvrzují, že nad sítí oblíbenou zejména u dětí a dospívajících mají čím dál větší kontrolu Číňané. Naopak vliv lokálního managementu prý oslabuje.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Češi sice nabírají otevřené dluhy tempem, které rozhodně není udržitelné, ale aspoň pokud jde o skryté dluhy, nejsme na tom vůbec špatně. Ještě aby to vydrželo
Nejčerstvější mezinárodně srovnatelné statistiky Eurostatu evidující podmíněné závazky známe za rok 2021. Česko podle nich patří k zemím EU s vůbec nejnižším podílem vydaných záruk k hrubému domácímu produktu (HDP). Jsme třetí od konce, což je v tomto případě naprosto chvályhodné. „Na bedně“ jsou země, do kterých by to na první pohled nikdo neřekl, neboť jsou obvykle spojovány s disciplinovaným přístupem k veřejným financím. Vede Německo, následované Rakouskem a Finskem, teprve za nimi je s „bramborovou medailí“ Itálie.
V italštině přitom existuje skvostný termín „fondo perduto“. Kdysi jsem se italské kolegyně ptal, co si pod tím „ztraceným fondem“ má člověk představit, na což odpověděla typicky italskou grimasou, kdy lehce vykulíte oči, povystrčíte bradu, pokrčíte přitom rameny a otočíte ruce dlaněmi vzhůru: „To jsou peníze, které dlužníci, typicky státní podniky, dostanou od státu a nemusejí mu je splácet.“
Ani budování kapitalismu v Česku se bez vytváření méně viditelných, chcete-li skrytých, závazků státu neobešlo. Nebylo to proto, že by tehdy zodpovědní lidé nevěděli, že se to dělat nemá, „ale provádět se to může“, řečeno s Josefem Švejkem. Vždycky můžete doufat, že nedojde na proměnění záruky, zvláště té, která oficiálně nikdy ani nebyla vystavena. Nebo alespoň můžete doufat, že co je zameteno pod koberec, také tam dlouho zůstane. Politicky je to rozhodně méně nákladná varianta než hned vytvářet hotovostní rezervy na pesimistický scénář.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
