Globální auditorské firmy se po částech rozprodávají. Jejich obchodní model ohrožují kromě skandálů i menší konkurenti
Na podzim roku 2001 jsme měli všichni oči navrch hlavy kvůli 11. září. Výjevy lidského utrpení i odvahy, nové záběry letadel mířících na Manhattan a Pentagon, množící se očitá svědectví i válečná odpověď daly docela zapomenout na jiné drama, které se tou dobou na americké půdě odehrávalo. Po luxusním mrakodrapu v centru texaského Houstonu pobíhali lidé v košilích a kravatách. Nosili krabice plné papírů ke skartovačce, která makala přesčas. Vedle padajících domů to žádná velká vizuální show nebyla – ale její následky jsou pro fungování Spojených států a celého západního světa neméně ničivé.
Zoufalý útěk
Onen dům patřil společnosti Enron, největšímu americkému obchodníkovi s energiemi. Oni nešťastní kravaťáci byli zaměstnanci firmy Arthur Andersen, která Enronu po léta dělala účetní audity. A právě tou dobou, kdy se američtí vojáci chystali do Afghánistánu, vyšlo najevo, že vedení Enronu si doslova napískalo sto miliard dolarů neexistujících tržeb, aby firma měla pěknou výsledkovou listinu, cena akcií se držela hezky nahoře a řečení pánové mohli shrábnout moc pěkné multimilionové prémie. Zároveň vyšlo najevo i to, že Arthur Andersen ten podvod aktivně pomáhal skrýt. Skartace dokumentů byla jen posledním zoufalým krokem, který měl ochránit konkrétní lidi před konkrétními obviněními.
Enron ještě v prosinci téhož roku zkrachoval a Arthura Andersena následně shledala justice vinným z toho, že se zpronevěřil svým profesním závazkům. (Nejvyšší soud rozsudek kvůli procesním pochybením o tři roky později zvrátil, ale firma už byla de facto mrtvá.)
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot