Úspěšná firma z Dobrušky: Vymýšlení některých obalů je téměř vědecký úkol

Je to vlastně technická památka, která padne do oka každému návštěvníkovi, jenž přichází do sídla společnosti Servisbal v Dobrušce ve východních Čechách. Kruhové nůžky na lepenku od renomované německé firmy Krause byly vyrobeny okolo roku 1935 v Lipsku. Pro majitele rodinné firmy, která se specializuje na vše, co souvisí s balením výrobků, od malých součástek až po obrovské celky, to je ale především upomínka na dobu, kdy podnik rozjížděli. Právě poctivý litinový stroj z první poloviny minulého století byl zařízením, na kterém začínali s výrobou úplně prvních krabic z vlnité lepenky.

Bylo to v roce 1993 a vstupní kapitál manželů Horčičkových činil padesát tisíc korun, což byly všechny naspořené peníze. Zaměstnávali tehdy asi čtyři nebo pět lidí, zhruba tolik měli i odběratelů a za první rok svého podnikání dosáhli obratu 300 tisíc korun. Dnes, téměř po třiceti letech, má firma 135 zaměstnanců, své produkty vyváží do celého světa, má více než patnáct tisíc zákazníků, roční obrat už překročil půl miliardy a je mnohonásobným držitelem různých odborných a podnikatelských ocenění doma i v zahraničí – sedmkrát si například převzala cenu Worldstar for Packaging, což je vlastně „obalový Oscar“, kterého každoročně uděluje Světová obalová asociace za různá inovativní řešení.

„Vlastně stále rosteme, rok od roku,“ říká zakladatel společnosti Ladislav Horčička. Vedení firmy předal před třemi lety svému synu Lukášovi, který vlastně od té doby řeší, jak se vypořádat s jedním nelehkým obdobím za druhým. Do čela rodinného podniku nastoupil jen pár měsíců před vypuknutím koronavirové pandemie. A když po dvou letech začala konečně odeznívat, odstartovala energetická a finanční krize ze značné části způsobená ruskou agresí na Ukrajině, což se projevuje v propadu poptávky. „Ani výhled na první dva kvartály příštího roku není zrovna příznivý,“ konstatuje Lukáš Horčička.

Výzkumný úkol

Jeho otec a matka zakládali společnost Servisbal, což je zkratka slov servis pro balení, poté, co Horčička senior přišel o práci. Jako absolvent oboru papír a polygrafie na chemicko-technologické vysoké škole v Pardubicích pracoval původně jako ředitel dobrušského závodu Východočeských papíren, ale podnik se po sametové revoluci vrátil v restituci původním majitelům a o jeho služby už nebyl zájem. „Mým snem bylo mít vlastní fabriku,“ vzpomíná Horčička.

Vrhl se právě na výrobu lepenkových krabic, protože tomu vzhledem ke svým zkušenostem rozuměl. Ostatně v současnosti je patrně jediným soudním znalcem v oboru škod vzniklých vadným balením. Bere to i jako výhodu pro vlastní podnikání. „Na vlastní oči jsem viděl, jak se obaly nemají dělat, a tomu se pak snažíme vyhnout,“ vysvětluje. Servisbal má své vývojové oddělení, kde se neustále zkoušejí nové postupy a metody. Sídlí v přízemí moderní administrativní budovy, přičemž stěny jsou popsány velkými vzorečky, které se používají právě při tvorbě ideálního obalu. „Jsou to takové taháky pro naše vývojáře,“ usmívá se Horčička starší.

Ačkoli se laikovi může zdát, že na obalech není co vymýšlet, protože se výrobek zkrátka uloží do krabice nebo něčím omotá a pošle se do skladu, obchodu nebo k zákazníkovi, není to až tak pravda. Vymýšlení některých obalů je téměř jako vědecký úkol, nad nímž experti stráví dlouhé měsíce.

Jako třeba když se na Servisbal obrátila před několika lety významná světová automotive firma se zakázkou na vytvoření obalu na přední světlomety. Při vymýšlení nejlepšího řešení se jako zásadní problém ukázalo to, že jeden světlomet je levý a jeden pravý. To by znamenalo, že by každý potřeboval svůj obal. Servisbal to ale nakonec vyřešil naprosto elegantně. Rozložený obal je vlastně větší plochý výsek lepenky. Když se potřebuje zabalit levý reflektor, složí se na jednu stranu, když pravý, tak na druhou – jako rub a líc.

„Je to vlastně úplně jednoduché, ale přijít na to nám trvalo skoro rok,“ říká Ladislav Horčička. Úplnou novinkou je přepravní krabice z vlnité lepenky, která na uzavření před dopravou k zákazníkovi nepotřebuje žádnou lepicí pásku nebo jiné pojivo, protože se zavře mechanicky speciálně vymyšleným systémem.

Letadlo i polární výprava

Pro rodinný podnik v podhůří Orlických hor to je důležité proto, že chce být maximálně ekologický, na což ostatně odkazuje i firemní logo – zelený čtverec, který symbolizuje okno do budoucna. A ve druhém patře administrativní místnosti dokonce roste strom. „To vymyslel táta, je to zelené srdce naší firmy,“ vysvětluje Lukáš Horčička.

Pro jejich podnikání je důležité, když je obal pouze z jednoho, a ještě k tomu recyklovatelného materiálu. A vlnitou lepenku nebo papír je možné znovu použít až devětkrát. Od raznic a dalších strojů ve výrobní hale proto putují odřezky po pásu na jedno místo a jednou za čtrnáct dní se vozí zpátky do papírny, kde se opětovně zpracují. „Také zkoušíme, jak tento odpad zhodnotit jako fixační materiál do přepravních krabic,“ říká Horčička junior. Materiál na výrobu obalů si nechávají dovážet výhradně od českých nebo polských papíren, takže žádná přeprava z Číny.

Firma si také dala vypočítat svou uhlíkovou stopu, kterou díky spolupráci s ClimatePartnerem kompenzují investicí do větrného parku v Brazílii. „Momentálně ale hledáme nějaký vhodný ekologický projekt v našem okolí, s nímž bychom mohli spolupracovat,“ říká Horčička mladší. Už nyní ale podnik pomáhá s ozeleněním regionu, v němž podniká. „Chceme, abychom nebyli uhlíkově neutrál­ní jenom na papíře, ale také reál­ně,“ dodává ředitel.

Součástí areálu je rovněž malá místnost, která slouží jako zkušebna. Jedním z hlavních požadavků obalu je, že se zboží nesmí při dopravě poškodit – nejen pádem, ale třeba také vodou nebo mrazem. Právě ve zkušebně se obaly testují. V provozu bylo zrovna zařízení, kde se obal vystavoval mrazu a vodě. Ale dominantní výbavou zkušebny je takzvaný padostroj, na němž se testuje odolnost obalu při pádu z různé výšky.

Pod stropem je zase k nepřehlédnutí zabalený model ultralehkého letadla. Servisbal před lety řešil, jak bezpečně dopravit přes oceán pět ultralightů do Chile. Byly rozložené v kontejnerech a zabalené ve speciální fólii, aby je nepoškodila mořská voda. Nebyla to jediná speciální zakázka. Firma rodiny Horčičkových také balila dílo světoznámého malíře Františka Kupky na výstavu do Louvru nebo poskytla stěhovací krabice pro českou polární výpravu. „Prostě vyrábíme obaly na míru,“ konstatuje Horčička starší.

Čtyři firemní nohy

Výroba obalů je ovšem jenom jedna část firemního nastavení. „Stojíme na čtyřech nohách,“ konstatuje Horčička mladší, kterého si jeho otec vychovával jako svého nástupce už od jeho dvanácti let. Mladý Lukáš napřed zametal dvůr nebo stloukal poškozené palety, když byl větší, chodil do provozu na brigády. Po střední škole vystudoval ekonomii na Masarykově univerzitě v Brně, prošel několika zaměstnáními, ale pak se vrátil do Servisbalu – nejprve jako finanční ředitel, teď jako ředitel celé společnosti.

Vedle výroby provozuje firma také velkoobchod a jako první ve svém oboru spustila e-shop s obaly. Poslední, čtvrtou „nohou“ jsou pokročilé logistické služby, kdy svým zákazníkům nabízí komplexní obalový servis včetně poradenství nebo návrhů balicí technologie. Konkurenční firmy se přitom obvykle specializují jen na jednu službu, například výrobu. „Neznáme na českém trhu nikoho, kdo by pokrýval tyto čtyři oblasti jako my,“ říká Lukáš Horčička.

I díky tomuto rozkročení Servisbal lépe odolává současným krizím. Například svůj internetový obchod, který v oboru patří nyní mezi tři největší na českém trhu, firma otevřela s mnohaletým předstihem před koronavirovou pandemií. Když vypukla, dokázala se včas předzásobit materiálem pro výrobu i zbožím, takže zvládla pokrývat obrovský nárůst poptávky po obalech, protože se prudce zvedl prodej po internetu. „V tu dobu jsme stáli na té šťastné straně,“ přiznává Horčička junior.

Ale tak snadné to nebylo. Firma sice zavedla přísná proticovidová opatření, která se netýkala jen dělnických profesí, ale i lidí v kancelářích, přesto si musela vypomáhat například tak, že dočasné výpadky pracovní síly nahrazovaly právě „bílé límečky“ včetně nejvýše postavených manažerů.

Když odezněl covid-19, nastoupila energetická a finanční krize. Firma proto, co nejdříve to šlo, uzavřela nové kontrakty na dodávky plynu i elektřiny. I tak jsou ceny několikanásobně vyšší oproti minulým rokům. Proti možným výpadkům v zásobování plynem se pojistila naftovým agregátem. A nastoupily rovněž úspory. V jedné hale už Servisbal zateplil strop. Na jedné střeše se právě montuje solární elektrárna, která by měla pokrýt přibližně desetinu spotřeby podniku. Vedení firmy plánuje, že časem ještě přibude bateriové úložiště a také fotovoltaické panely na dalších střechách. Utáhly se rovněž kohoutky pro vytápění: v kancelářích je nově devatenáct stupňů Celsia, ve výrobě šestnáct stupňů. Zaměstnanci dostali na zahřátí teplé vesty.

Rodinné firmě se vyplácí její nízká úroveň zadlužení. V následujícím roce se ale nevyhne tomu, že se některé naplánované investice posunou na pozdější dobu. O všech svých krocích majitelé pravidelně informují své zaměstnance v měsíčním bulletinu, který v covidu vycházel dokonce každý týden. „Chceme všechna rozhodnutí dělat transparentně a otevřeně, jsme rodinná firma nejen pro přímé členy rodiny,“ shodují se otec a syn Horčičkovi. Ostatně zaměstnanci společnosti jsou na ekonomických výsledcích podniku zainteresováni. Roční prémie jsou totiž navázané na splnění naplánovaného zisku. Vyplatí se, nevyplatí se? „Prémie letos budou,“ dodává Horčička junior.