Tanec kolem socanského totemu

Mýtus o tom, že stát se musí starat, aby i za mizernou práci byl poctivý peníz, je nesmrtelný.

Posedlost sociálních demokratů minimální mzdou je už dávnou historií a nepřekvapí. Berou to jako boj za zbídačené pracující, kteří je na oplátku jistě budou volit. Dnes se podle volebních preferencí sice zdá, že to zbídačení není právě valné, ale na bití se v prsa to pořád stačí.

Mýtus o tom, že stát se musí starat, aby i za mizernou práci byl poctivý peníz, je nesmrtelný, přestože třeba mimořádně sociální Německo až do roku 2015 žádnou minimální mzdu nemělo. A kdo tam občas zavítal, nějakého strádajícího pracujícího, který by dřel za almužnu pro nenažraného velkokapitalistu, sotva pohledal. Přičemž po roce 2015 se na tom pranic nezměnilo.

Za minimální mzdu už totiž skoro nikdo nepracuje ani v Česku, kde posledních pár let, kdy byla nouze o pracovitou ruku, vyhnalo platy podstatně výš. To se týká zejména obchodu, kde personál dostal přidáno a majitel to kompenzuje samoobslužnými systémy, kterým žádnou mzdu neplatí. Minimální tarify tak fungují dominantně v gastronomii a podobných odvětvích, kde se ale ve skutečnosti pracuje za úplně jiné peníze ve formě spropitného či nedaněných odměn na ruku.

Z minimální mzdy tak žije ve skutečnosti jen zlomek z udávaných zhruba 150 tisíc lidí, kde si její nárůst zaměstnavatel může kompenzovat rušením benefitů nebo různými méně legálními triky, třeba s délkou pracovní doby. To je důvod, proč se podnikatelský sektor s tímto nesmyslem zatím celkem rozumně vyrovnával.

Nyní to bude horší. Ani ne tak kvůli minimální sazbě. Problémem je spíše navazující mzda zaručená, která v osmi skupinách pracovního zařazení dosahovala podstatně vyšších hodnot. V osmé třídě dokonce až 30 tisíc. Její nárůst může být pro mnohé hospodské a hoteliéry zdecimované covidem tou pověstnou poslední kapkou, kterou džbán jejich podnikatelského elánu přeteče a oni zavřou krám, aby spolu se svými zaměstnanci vyrazili na úřad práce.

A jestliže Jana Venezuela Maláčová vykládá, že přece tlakem na zvyšování minimální mzdy směřujeme k tvorbě pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou místo podpory hloupých montoven, tak se hrubě plete. Protože růst státem zaručených tarifů, které je nutné proplácet, i když zaměstnanec neplní pracovní povinnosti, snižuje rozdíl v odměňování vůči kvalifikované práci a nadstandardnímu výkonu. Takže tento postup naopak sráží motivaci ke zvyšování kvalifikace a dosahování vyšších výkonů, když je to dřina a jen maličké přilepšení. Celkem dobře to navazuje na současnou karanténní debilizaci mládeže. Takže za ty montovny ještě budeme hrabat špendlíčkem. Prostě znáte to: Kdyby hloupost nadnášela…

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní