Symbol národního zpitomění

Málokdy v historii český národ prokázal takovou míru národní jednoty a solidarity jako v posledních dnech a týdnech. Symbolem českého kolektivního boje proti celosvětové pandemii se stala rouška.

Tisíce domácností oprášily dávno zapomenuté šicí stroje a po nocích na nich zadarmo šily roušky. Ty pak sami lidé distribuovali mezi své blízké i zcela neznámé potřebné, a suplovali tak nekompetentní vládu a neschopný stát. 

Jenže to dopadlo jako obvykle. Stát svou vlastní neschopnost pod podomácku šitou rouškou naopak efektivně skryl. Objevili se sice pochybovači vrtající se v tom, proč je nutné chránit si obličej v autě, na prázdné ulici nebo proč žádná jiná země takto přísné předpisy nezavedla, mnohem více však bylo těch, kteří kvůli absenci roušky volali policisty na osamělé nudisty kdesi u rybníka. Do obecného povědomí se podařilo vštěpit, že koronavirus lze porazit jedině nepřetržitým zakrýváním úst a že vláda vyhlašováním drakonických opatření stojí v první linii boje proti zákeřné nákaze. 

Vystřízlivění přišlo včera. Světová zdravotnická organizace oznámila, že nošení roušky ničemu neprospívá a může naopak škodit. Ve stejný den nám ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dovolil při osamělé jízdě autem dávivý hadr na obličeji odložit. Možná se chystá i na nudapláž.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní