Roušky v Británii? Zapomeňte

Čím dřív se Britové zbaví přeludu velikášství, tím lépe, říká mladý ekonom Martin Kábrt.

Roušky v Británii? Zapomeňte
Ekonom Martin Kábrt | Tomáš Novák týdeník HROT

Symbolem koronakrize se v Česku stala ručně šitá rouška. V Británii by si politici nedovolili nařídit něco, co pro občany nedokážou opatřit. „Nejblíž k národnímu symbolu koronaviru se tady asi stal čtvrteční potlesk zdravotníkům nebo hromady vypitých lahví alkoholu vedle všech popelnic,“ říká v Anglii žijící ani ne třicátník Martin Kábrt, který loni získal třetí nejprestižnější ekonomickou cenu na světě IPPR Economics Prize.

Co je pro Brity více „smrtící“. Brexit, nebo čínská chřipka?

Pro ekonomiku je to katastrofa. Británie je nejzasaženější zemí Evropy, navíc krize udeřila jen několik měsíců před odtržením od jednotného evropského trhu. Pro britskou společnost však paradoxně může být „globální virová krize“ i příležitostí. Brexit rozdělil Brity na dva tábory a ta propast se neustále prohlubovala. Koronavirus by mohl pomoct oba tábory alespoň částečně usmířit a zahojit některé šrámy. Proti viru jsou všichni na stejné straně. Zdravotní a ekonomické tragédii musejí občané čelit společně. Podtrhuje sdílenou lidskost, ne hodnotové rozdíly.

Daří se to Britům?

Na úrovni mezilidských vztahů, mezi sousedy, kolegy, v rodinách a komunitách asi ano. Politicky ale ne. Půl národa – většinou zastánci brexitu – vnímá Borise Johnsona s obdivem jako lídra, který nejenže naviguje zemi skrze bouři, ale sám trpěl v první linii. Johnsonova hospitalizace, návrat z „jipky“ během Velikonoc a pojmenování novorozeného syna podle lékařů, kteří mu zachránili život, tomu dal takřka mytickou rovinu. Naopak pro Johnsonovy odpůrce z řad proevropských Britů je to nekompetentní a nezodpovědný premiér, který svou zvrácenou představou kolektivní imunity a nedostatečnou přípravou na nápor ve zdravotnictví zavinil zbytečná úmrtí tisíců. Podobně jako české vládě je mu vyčítáno, že včas nezajistil zdravotnický materiál a neochránil nejohroženější skupiny, například v domovech seniorů.

Myslíte si, Britové prožívají krizi odlišně od nás?

Zaujal mě názor, že Američané a Britové to v současné krizi „schytali“ nejvíc kvůli svému excepcionalismu, pocitu výjimečnosti. Když už většina evropských zemí přijímala ta nejtvrdší opatření, britská vláda stále jen přihlížela a slepě spoléhala na své vlastní modely a teorie. Iluze velmocí, že zvládnou všechno samy a lépe, stála podle mě i za brexitem. Možná proto je probrexitově naladěná veřejnost ochotná Johnsonovi tak rychle odpustit pomýlenou a zpožděnou reakci na současnou pandemii. Už přinejmenším od suezské krize v 50. letech by však Britové měli chápat, že velmocí už dávno nejsou. Čím dřív se zbaví přeludu velikášství, tím lépe.

Jak dnes vypadá běžný život v Británii a jak na krizi zareagovaly tamní firmy, se dočtete v kompletním rozhovoru s Martinem Kábrtem, který vychází v tištěném týdeníku Hrot 04/2020. Předplatit si jej můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Peníze leda zadarmo
  • Covid na mozku
  • Naběhnutí na solární vidle
Objednat nyní