Ráno prodám prázdný flašky. Zálohovalo se už v 19. století

Pivovary, hospody a obchody začaly lahve – zcela dobrovolně a z ekonomických důvodů – zálohovat už v 19. století. Povinnost se z toho stala až v roce 1939.

Ráno prodám prázdný flašky. Zálohovalo se už v 19. století
Proč chodit do zaplivaných hospod a vináren? Doporučujeme velectěnému obecenstvu, aby si naše lahodné pivo koupilo v zálohovaných lahvích a zpíjelo se doma. | Profimedia.cz

Povinné a státem regulované zálohy na lahve u nás zavedli až diktátoři. Jako první s nimi přišli Němci za protektorátu a systém výkupu „flašek“ poté na přelomu čtyřicátých a padesátých let dotvořili plánovači komunistického režimu. Lahve – zpočátku kameninové, později skleněné – byly ale drahé, a tak je prodejci svým zákazníkům prodávali na zálohu dobrovolně a bez nucení dávno předtím. Někdy se tvrdí, že úplně první byla roku 1799 dublinská sodovkárna A&R Thwaites & Co.

U nás se zálohované lahve začaly prosazovat v průběhu 19. století. Když v listopadu 1871 otevíral roudnický pivovar v Praze na Staroměstském náměstí výčep, zaplatil si v Národních listech inzerát, v němž upozorňoval, že velká lahev „dvojnásobného ležáku“ vyjde na 22 krejcarů, malá na polovic, přičemž – jako na dávno zažitou věc – upozorňoval, že záloha činí patnáct, respektive deset krejcarů. Na deset krejcarů si pak svého skla cenil jistý Josef Schlecht, který roku 1885 nabízel ctěnému „obecenstvu král. Vinohradů“ prodej plzeňského piva.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit