Prymulova slepá skvrna

Babišova vláda jedná v pandemii chaoticky a pro některá rozhodnutí nemá „tvrdá“ data.

Prymulova slepá skvrna
ilustrační foto | Michal Čížek týdeník HROT

Nemůžeme si dovolit ztratit další důvěru, reagoval minulý pátek premiér Andrej Babiš na schůzku svého ministra zdravotnictví Romana Prymuly v zavřené hospodě na Vyšehradě s prvním místopředsedou ANO Jaroslavem Faltýnkem. V tu chvíli už bylo jasné, že Prymula po měsíci a dvou dnech v úřadu skončil. Muž, který minulý týden vyhlásil celostátní lockdown a naléhal na striktní dodržování opatření, je sám bohorovně ignoroval. Celé to zní neuvěřitelně tragikomicky. Kdyby to přesně neilustrovalo boj této vlády proti koronaviru. 

Pouhé dva dny před tím, než Blesk zveřejnil fotografie z Prymulovy půlnoční schůzky, vláda už podruhé kvůli pandemii covidu-19 zastavila v podstatě celou zemi. Slyšeli jsme, že tím reaguje na alarmující vývoj situace, že akutně hrozí zahlcení našeho zdravotnictví. A že je to – zřejmě na rozdíl od dřívějších pudových rozhodnutí – racionální, pevnými daty podložený krok. Týdeník Hrot se proto rozhodl zjistit, nakolik jsou data, kterými ministr zdravotnictví Roman Prymula podepřel další lockdown, skutečně tvrdá. 

Pochválíme se 

Pozoruhodný byl už samotný způsob středeční prezentace nových opatření. Trojice zvěstovatelů – premiér Andrej Babiš, ministr průmyslu, dopravy a lecčeho dalšího Karel Havlíček a (tehdy ještě) ministr zdravotnictví Prymula – se dobrou půlhodinu chválila, co že všechno se už udělalo a jak pěkně to funguje, než se národ dozvěděl, co jej vlastně v dalších (minimálně čtrnácti) dnech čeká. Byla to klasická PR prezentace „úspěchů“, takže jsme se dozvěděli, že nám premiér osobně vytelefonoval tisíce nových lůžek a že nám přijede pomoct 28 doktorů z Ameriky. (Jako by zrovna USA pandemii zvládaly skvěle.) 

O moc lépe nepůsobila ani „vysvětlovací“ fáze. O nějaké chytré karanténě a trasování už se nemluvilo. Že se živelně „promořujeme“, je víceméně jasné už od září, kdy hygieny ztratily nad šířením viru kontrolu. Jádrem celé prezentace byl graf vývoje počtu hospitalizovaných pacientů s covidem. Podle vládního matematického modelu by při současném trendu došlo někdy mezi 7. a 11. listopadem k zahlcení zdravotnického systému. Data, na jejichž základě onen hokejkový graf vznikl, nejsou dostupná. „Vládním predikcím věřím. Z nezávislých modelů vyplývají podobné závěry,“ říká přesto Michal Bláha z webové platformy Hlídač státu, která dlouhodobě zveřejňuje „covidová“ data získaná oficiálně i „svépomocí“.

 Bláha podle svých slov tvrdším opatřením rozumí. V den, kdy kabinet po půl roce znovu oznámil uzavření běžného života, hlásily oficiální stránky ministerstva zdravotnictví, že počet hospitalizovaných dosáhl 4417 osob. V zemi mělo aktuálně potvrzený covid 117 971 lidí. Rekordní byl i údaj o počtu pozitivních osob: 11 984 lidí. Stejně rekordní byl ovšem počet testovaných (40 327), což spolu samozřejmě souvisí, ale k tomu se ještě – stejně jako ke čtení těchto statistik – vrátíme později. 

Aktuální data o počtech volných lůžek a dostupnosti podpůrných přístrojů ovšem k žádné panice nevybízela. Na ARO a JIP bylo podle Hlídače státu v úterý volných 724 lůžek pro pacienty bez covidu a pro ty pozitivní 239. To téměř přesně odpovídalo situaci z 20. září. Stejný „vývoj“ platil i u standardních lůžek s kyslíkem a u přístrojů ECMO pro nejvážnější případy. Takže žádný malér. Velké nemocnice situaci (zatím) zvládají. Pomáhají si odložením zákroků, které se odložit dají, uvolněním lůžek, a hlavně personálu. Řadu oddělení je podle přednosty Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v Motole Tomáše Vymazala možné transformovat na covidová prakticky okamžitě.

Může jich být klidně milion 

Co se tedy minulý týden stalo, že vláda šlápla tak prudce na brzdu? Zdá se, že vládě zkrátka povolily nervy, byť Prymula už předtím varoval, že nějakou dobu potrvá, než se opatření projeví, takže s dalšími nárůsty počtu nakažených musela počítat. Samotný denní počet nakažených navíc nemusí být sám o sobě až tak alarmující, byť může na leckoho působit depresivně. Adekvátně totiž roste i počet testovaných a obě čísla víceméně korelují. Prostě čím víc testujeme, tím máme víc prokázaných nakažených. A naopak. Podíl pozitivně testovaných na celkovém počtu testů se pohybuje kolem 30 procent a Prymula jej chtěl stlačit pod deset. Výpovědní hodnota tohoto poměru však není absolutní a číslo skokově vzrostlo, když se změnila metodika. Přestali být totiž testováni ti, u nichž se karanténa chýlí ke konci, což snížilo poměr negativně testovaných, a také ubyli samoplátci při cestách do zahraničí a při návratu. Takže jedna z věcí, které rostoucí poměr pozitivně testovaných vlastně říká, je, že se na testy posílají častěji lidé, u nichž je nemoc pravděpodobnější. A podle odborníků není ani „magický ukazatel“ R zdaleka tak všemocný, jak se zdá. 

Některé lékaře aktuální rekordy v počtu pozitivně testovaných lidí nezvedají ze židle. „Velmi často se zaměňuje pojem nakažený a nemocný a z denních přírůstků nakažených se dělají dalekosáhlejší závěry, než by měly. Nakažených může být klidně milion, ale pokud nebudou nemocní, zdravotníkům to může být jedno,“ vysvětluje doktor Vymazal. Skutečně nemocných může být z celkového počtu pozitivních zhruba 15 procent a jen pětina z nich potřebuje nějakou formu hospitalizace.

Celý článek tom, proč vládu děsí nezvládnutá péče o rizikové skupiny obyvatel nebo jak komplikuje nemocnicím situaci nedostatek sociálních lůžek, která musejí suplovat, či zavřené školy, si můžete přečíst v novém čísle týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní