Prymulova slepá skvrna

Babišova vláda jedná v pandemii chaoticky a pro některá rozhodnutí nemá „tvrdá“ data.

Prymulova slepá skvrna
ilustrační foto | Michal Čížek týdeník HROT

Nemůžeme si dovolit ztratit další důvěru, reagoval minulý pátek premiér Andrej Babiš na schůzku svého ministra zdravotnictví Romana Prymuly v zavřené hospodě na Vyšehradě s prvním místopředsedou ANO Jaroslavem Faltýnkem. V tu chvíli už bylo takřka jasné, že Prymula po měsíci a dvou dnech v úřadu skončí (byť v době uzávěrky týdeníku Hrot odmítal vinu a řekl, že nehodlá sám odstoupit). Muž, který minulý týden vyhlásil celostátní lockdown a naléhal na striktní dodržování opatření, je sám bohorovně ignoroval. Celé to zní neuvěřitelně tragikomicky. Kdyby to přesně neilustrovalo boj této vlády proti koronaviru.

Pouhé dva dny před Prymulovou půlnoční schůzkou vláda už podruhé kvůli pandemii covidu-19 zastavila v podstatě celou zemi. Slyšeli jsme, že tím reaguje na alarmující vývoj situace, že akutně hrozí zahlcení našeho zdravotnictví. A že je to – zřejmě na rozdíl od dřívějších pudových rozhodnutí – racionální, pevnými daty podložený krok. Týdeník Hrot se proto rozhodl zjistit, nakolik jsou data, kterými ministr zdravotnictví Roman Prymula podepřel další lockdown, skutečně tvrdá.

Pochválíme se

Pozoruhodný byl už samotný způsob středeční prezentace nových opatření. Trojice zvěstovatelů – premiér Andrej Babiš, ministr průmyslu, dopravy a lec čeho dalšího Karel Havlíček a (tehdy ještě) ministr zdravotnictví Prymula – se dobrou půlhodinu chválila, co že všechno se už udělalo a jak pěkně to funguje, než se národ dověděl, co jej vlastně v dalších (minimálně čtrnácti) dnech čeká. Byla to klasická PR prezentace „úspěchů“, takže jsme se dověděli, že nám premiér osobně vytelefonoval tisíce nových lůžek a že nám přijede pomoct osmadvacet doktorů z Ameriky. (Jako by zrovna USA pandemii zvládaly skvěle.)

O moc lépe nepůsobila ani „vysvětlovací “ fáze. O nějaké chytré karanténě a trasování už se nemluvilo. Že se živelně „promořujeme“, je víceméně jasné už od září, kdy hygieny ztratily nad šířením viru kontrolu. Jádrem celé prezentace byl graf vývoje počtu hospitalizovaných pacientů s covidem. Podle vládního matematického modelu by při současném trendu došlo někdy mezi 7. a 11. listopadem k zahlcení zdravotnického systému. Data, na jejichž základě onen hokejkový graf vznikl, nejsou dostupná. „Vládním predikcím věřím. Z nezávislých modelů vyplývají podobné závěry,“ říká přesto Michal Bláha z webové platformy Hlídač státu, která dlouhodobě zveřejňuje „covidová“ data získaná oficiálně i „svépomocí“.

Bláha podle svých slov tvrdším opatřením rozumí. V den, kdy kabinet po půl roce znovu oznámil uzavření běžného života, hlásily oficiální stránky ministerstva zdravotnictví, že počet hospitalizovaných dosáhl 4417 osob. V zemi mělo aktuálně potvrzený covid 117 971 lidí. Rekordní byl i údaj o počtu pozitivních osob: 11 984 lidí, stejně rekordní byl ovšem počet testovaných: 40 327, což spolu samozřejmě souvisí, ale k tomu se ještě – stejně jako ke čtení těchto statistik – vrátíme později.

Aktuální data o počtech volných lůžek a dostupnosti podpůrných přístrojů ovšem k žádné panice nevybízela. Na ARO a JIP bylo podle Hlídače státu v úterý volných 724 lůžek pro pacienty bez covidu a pro ty pozitivní 239. To téměř přesně odpovídalo situaci z 20. září. Stejný „vývoj“ platil i u standardních lůžek s kyslíkem a u přístrojů ECMO pro nejvážnější případy. Takže žádný malér.

Velké nemocnice situaci (zatím) zvládají. Pomáhají si odložením zákroků, které se odložit dají, uvolněním lůžek, a hlavně personálu. Řadu oddělení je podle přednosty Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v Motole Tomáše Vymazala možné transformovat na covidová prakticky okamžitě.

Na otázku, jestli má strach, že je zdravotnický systém na pokraji krachu, odpovídá Vymazal příměrem: „Pokud se mě ptáte, zda je zdravotnictví před kolapsem, tak v tuto chvíli určitě ne. Pokud se zeptáte, jestli k tomu kolapsu nemůže dojít, je to jako s novou pneumatikou – také neočekáváte, že praskne, ale stát se to může. Nikdy nejde vyloučit, že systém zkolabuje. V tuto chvíli na to ale nic neukazuje.“ Úzké hrdlo jsou podle něj zdravotníci, ani ne tak nakažení, a už vůbec ne postele.

 

To je diametrálně odlišný dojem, než který vyvolaly obrazově vděčné zprávy ze špitálů, ve kterých se situace vyhrotila. Šlo většinou o menší nemocnice; velkou pozornost získala například nemocnice v Uherském Hradišti, která ovšem sloužila několik týdnů jako spádová pro všechny pacienty s covidem ze Zlínského kraje a už na začátku října měla osmdesát pacientů s covidem, což je více než například celá Fakultní nemocnice v Olomouci. Ta se minulé pondělí starala o 18 pacientů na JIP lůžkách a 39 na standardních lůžkách.

Může jich být klidně milion

Co se tedy minulý týden stalo, že vláda šlápla tak prudce na brzdu? Zdá se, že vládě zkrátka povolily nervy, byť Prymula už předtím varoval, že nějakou dobu potrvá, než se opatření projeví, takže s dalšími nárůsty počtu nakažených musela počítat. Samotný denní počet nakažených navíc nemusí být sám o sobě až tak alarmující, byť může na leckoho působit depresivně. Adekvátně totiž roste i počet testovaných a obě čísla víceméně korelují. Prostě čím víc testujeme, tím máme víc prokázaných nakažených. A naopak.

Podíl pozitivně testovaných na celkovém počtu testů se pohybuje kolem 30 procent a Prymula jej chtěl stlačit pod deset. Výpovědní hodnota tohoto poměru však není absolutní a číslo skokově vzrostlo, když se změnila metodika. Přestali být totiž testováni ti, u nichž se karanténa chýlí ke konci, což snížilo poměr negativně testovaných, a také ubyli samoplátci při cestách do zahraničí a při návratu. Takže jedna z věcí, které rostoucí poměr pozitivně testovaných vlastně říká, je, že se na testy posílají častěji lidé, u nichž je nemoc pravděpodobnější. A podle odborníků není ani „magický ukazatel“ R zdaleka tak všemocný, jak se zdá (viz box).

Některé lékaře aktuální rekordy v počtu pozitivně testovaných lidí nezvedají ze židle. „Velmi často se zaměňuje pojem nakažený a nemocný a z denních přírůstků nakažených se dělají dalekosáhlejší závěry, než by měly. Nakažených může být klidně milion, ale pokud nebudou nemocní, zdravotníkům to může být jedno,“ vysvětluje doktor Vymazal. Skutečně nemocných může být z celkového počtu pozitivních zhruba 15 procent a jen pětina z nich potřebuje nějakou formu hospitalizace.

Vymazalovu zkušenost potvrzují statistiky ministerstva zdravotnictví. Z nich vyplývá, že k 20. říjnu byl podíl hospitalizovaných na celkovém počtu pozitivních čtyři procenta. Mimochodem, z grafu lze také vyčíst, že v dubnu a květnu, tedy při první vlně pandemie, dosahoval tento podíl přes deset procent. To by mohlo podporovat teorii některých imunologů, že virus zeslábl. Potvrzující studie však chybí. „Virus už jednoznačně není tak nebezpečný. Není to jen samotným virem, ale i vnímavostí populace na něj. Nepochybně se už vytvořila kolektivní buněčná imunita, představovaná především T-lymfocyty. V populaci se zvýšila obranyschopnost vůči tomuto viru. Buněčná imunita bohužel nezabrání tomu, že se virem infikují. Zabrání tomu, že se u nich rozvinou závažné příznaky. Z testu jim tedy vyjde, že jsou pozitivní, ale vůbec nejsou nemocní. Nemají žádné příznaky,“ domnívá se imunolog Jaroslav Svoboda.

 

O viru jsme se od jara dozvěděli spoustu věcí, ještě víc jich ovšem stále nevíme. Na čem se vědci shodnou, je, že zákeřnost tohoto viru tkví právě v tom, že valné většině lidí nic neudělá a ti ho pak dál šíří. Kdyby byl virus „ostrý“, dal by se izolovat, protože bychom ty lidi zachytili. Byli by doma, případně v nemocnici, ne na ulici. Neexistuje proto nějaké odborníky všeobecně uznávané číslo lidí, kteří covid mají a třeba o tom ani nevědí – tedy všichni ti Prymulovi „promoření“. Nejčastější odhady se pohybují mezi pěti- a desetinásobkem těch, o kterých víme. To by v tuto chvíli znamenalo, že máme půl milionu nebo milion nakažených lidí.

Komunikační binec

Z toho všeho tedy vyplývá, že většinová populace by neměla panikařit a Babišovo strašení katastrofou, a Hamáčkovo dokonce pojízdnými mrazáky není namístě. Kde se rýsuje vážný problém, což přiznali Prymula, národní koordinátor Vladimír Černý i hlavní hygienička Jarmila Rážová, je péče o seniory. Ačkoliv se už na jaře vědělo, že to je nejrizikovější skupina, nepodařilo se je doteď nijak „odstínit“. Hlavní hygienička uvedla, že existuje 115 klastrů v domovech sociální péče a za první dva říjnové týdny bylo diagnostikováno přes 9500 nakažených nad 65 let. A průměrný věk lidí, kteří podlehli covidu, je 80 let. „Jediný způsob snížení smrtnosti je ochrana rizikových skupin osob,“ dodal Černý. Co tedy vláda hodlá udělat na jejich ochranu, jsme se nedověděli.

Problém je i to, že senioři, kteří se z nemoci vyléčí, musejí zůstávat v nemocnicích, i když už nepotřebují zdravotní, ale spíše sociální péči. Domovy důchodců se je bojí vzít zpátky nebo se o ně nemá kdo doma postarat. Tím se blokují lůžka, která by byla potřeba pro akutně nemocné. „Jen v samotné Thomayerově nemocnici je momentálně počet případů sociální hospitalizace 40, což je téměř polovina ze všech 97 hospitalizovaných pacientů. Tito starší, již bezpříznakoví pacienti obsazují až pětinu všech dostupných lůžek pro covid pozitivní pacienty,“ uvedl ředitel nemocnice Beneš.

I VFN nebo Motolu by uvolnilo ruce, kdyby se pro takové pacienty povedlo zajistit lůžka následné péče. Prymula ve středu oznámil, že by tito lidé mohli jít do hotelů, které státu nabídly své služby. Hoteliérům to ale, typicky, nikdo neoznámil: „Já jsem posílal nabídku na ministerstvo zdravotnictví před čtrnácti dny. Jsme schopni zajistit buď jen ubytování bez personálu, nebo i služby. Zatím se mi ale nikdo neozval,“ říká Viliam Sivek, majitel a pronajímatel několika hotelů.

Úzké hrdlo nejsou postele

Heslem doprovázejícím celonárodní uzávěru byl nedostatek lůžek. To však, jak už zaznělo, není největší problém. Co chybí, jsou ti, kteří by se o pacienty starali – lékaři a sestry. I oni mohou nemoc chytit – v polovině října jich bylo nakažených zhruba čtyři tisíce. Další se ale musejí postarat o své děti, které kvůli uzavření škol musely zůstat doma. „Ze zpráv o tom, že se shánějí a objednávají lůžka, stavějí se polní nemocnice, mohl vzniknout dojem, že je málo ‚postelí‘. Tak to je opravdu ten nejmenší problém. Ventilátory nechybějí, v republice jich je dost. Žádná technika nechybí, jde opět o personál. Argumenty ředitelů nemocnic, aby se nezavíraly školy, bohužel nebyly vyslyšeny a plošné uzavření prvního stupně oddraftovalo nemocnicím další personál. U nás to zatím moc necítíme, ale jen díky osobnímu nasazení personálu, který si sehnal hlídání, případně mu děti hlídají třeba prarodiče,“ říká Vymazal z Motola.

Kraje sice mají pro děti zdravotníků nebo zaměstnanců IZS a sociálních služeb vyčlenit speciální školy, ale to problém neřeší. Ne každý je ochoten či schopen vozit dítě do jiné školy, nemluvě o tom, jak by se s takovou změnou prostředí a režimu vypořádaly malé děti. Například brněnská nemocnice má proto na „ošetřovačce“ sto zaměstnanců a hejtmanovi Pardubického kraje Martinu Netolickému nezbylo než apelovat na zdravotníky, aby ty školy pro své děti využili a vrátili se do služby.

O tom, že pro úplné uzavření škol v polovině října neměla naše vláda žádná pořádná podpůrná data, asi nemá ani smysl se bavit. Jako v mnoha jiných případech se zdá, že jednala impulzivně, na základě jakéhosi neurčitého dojmu. Anebo zase nic nevysvětlila. To se pak v demokracii těžko přesvědčuje obyvatelstvo, že se musí nechat zavřít a nějak to vydržet. 

 

Magické „R“
Tato hodnota není jednoznačně interpretovatelná, hodnocení vyžaduje zohlednění více ukazatelů. Je to víceméně kvalitativní parametr ukazující na potenciální vývoj trendu, nikoli na samotnou kvantitu vývoje a na strukturu populace nakažených. Odhad R je silně závislý na objemu prováděných testů a jejich strategii, vysvětluje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. „I když je číslo R velmi oblíbeným ilustračním parametrem, považujeme jej vzhledem ke komplikovanosti výpočtu pouze za doplňkový ukazatel, který je navíc vždy významně ovlivněn lokálními ohnisky, objemem a strukturou testů, a interpretovatelnost celorepublikové hodnoty je omezená,“ říká ředitel ÚZIS Ladislav Dušek. 
CO ŘÍKAJÍ DOKTOŘI
Thomayerova nemocnice 
Ředitel Thomayerovy nemocnice v Praze Zdeněk Beneš říká, že do budoucna je schopen navýšit kapacitu ještě v řádu desítek lůžek. Pro zajištění léčby covid pozitivních pacientů už nemocnice přetransformovala pracoviště hrudní chirurgie, plicní oddělení, anesteziologicko-resuscitační oddělení (ARO) a oddělení revmatologie. „Museli jsme zredukovat plánované operace, ta oddělení ale dál běží a akutní péče o tyto pacienty je stále zachovaná. Nepřipadá v úvahu, aby pacienti, kterým by hrozilo nebezpečí z prodlení, nebyli odoperováni,“ říká ředitel Beneš.
Všeobecná fakultní nemocnice
 Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze omezují plánovanou péči. „Jednáme denně v rámci nemocnice o aktuálních kapacitách lůžek v návaznosti na počty pacientů a v závislosti na počtech personálu, který máme k dispozici. Připravovat dlouhodobé krizové plány nedává smysl, situaci musíme řešit ze dne na den,“ vysvětluje Marie Heřmánková z VFN.
Motol
 V Motole začali s růstem počtu covid pacientů omezovat už před třemi týdny elektivní péči, tedy takovou, která je odložitelná a bez které není pacient ohrožen na životě. Typicky jde o náhrady kyčelních kloubů (tam jsou v průměru čekací doby půl roku) nebo výkony estetické chirurgie. „K tomuto omezování docházelo průběžně a individuálně podle potřeby péče o covid pozitivní pacienty. Ministr Prymula vydal nařízení o plošném zastavení odložitelné operativy. Nyní jsme tedy v situaci jako na jaře. Tehdy ale kapacity nemocnic využity nebyly,“ říká Tomáš Vymazal, přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v Motole a koordinátor péče o covidové pacienty pro Prahu.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní