Průmysl ve filmové klasice

Znáte tu scénku z Marečku, podejte mi pero, jak mistr Kroupa seznamuje své kolegy z práce se svými strašlivými studijními výsledky z večerní průmyslovky, jako kdyby za ně mohli? A oni vidí naději v čemkoli, co není vyloženě za pět?

Stejné je to při čtení statistik průmyslové výroby a zahraničního obchodu za letošní duben. Že budou odpudivé, to jsme tušili, ale jeden pořád není dost připraven na minus 80,1 procenta, jako tomu bylo v automobilovém průmyslu. Ten se vzhledem ke své váze zasloužil o dvě třetiny celkového poklesu průmyslové výroby, který meziročně dosáhl hrůzyplných minus 33,7 procenta. 

Takže teď to povzbuzení na závodním výboru. Když se podíváte na čísla ze Spolkového statistického úřadu ve Wiesbadenu, tak ona ta německá průmyslová výroba meziročně o mínus 25,3 procenta, to tedy taky není nic do výkladní skříně. Vůbec nejhorší od roku 1991. 

 

Tisková zpráva inspirovaná filmovou klasikou by neopomněla připomenout, že ta česká čísla ve srovnání s německými jsou sice horší, ale vlastně mezi nimi není takový rozdíl, jak by jeden očekával. No, vezměte si třeba ten automobilový průmysl. Jestli německých 74,6 procenta nebo českých 80,1 procenta, to je vlastně prašť jako uhoď, nebo hezky německy „ganz egal“.

Rovněž mezi novými zakázkami je pár procentních bodů mezi německými minus 36,6 procenta ve zpracovatelském průmyslu a českými minus 42 procenty vlastně bagatelní rozdíl. Podstatné je, že ani zhruba šestnáctkrát větší německá ekonomika nemá jak vyčarovat lepší čísla, protože když se nedá prodávat, nemá smysl ani vyrábět, neboť zboží na skladě akorát váže velevzácnou hotovost v něčem podstatně méně likvidní.

 

Květen bude v obou zemích ve znamení podstatného meziměsíčního zlepšení, ale pořád velmi špatných meziročních čísel jak v průmyslu, tak zahraničním obchodě. Jenomže pak by se měl začít ukazovat velký rozdíl v tom, jak kdo pojal ekonomickou odpověď na koronavirus. 

Na nabídkové straně ekonomiky Němci doslova zaplavili své hospodářství zárukami, aby se banky nebály půjčovat, a to s více dvouměsíčním náskokem oproti Česku (úvěry v rámci Covid I, Covid II a Covid Praha dohromady představují ekvivalent řekněme 1 procenta rozsahu firemních půjček v Česku, takže v podstatě marginálii). Se stejnou rozhodností budou schopni zavlažit i německý export. 

Dokud bude ve světové ekonomice existovat obdoba feldkuráta Katze, pořizujícího uherák, olejovky, lososa a smažená vajíčka, „když nám lidi půjčujou peníze“, měl by tady být vidět rozdíl. Reálný průšvih by nastal, kdyby se kola oživení neroztočila pro nedostatek ochotných věřitelů, nebo – nedej bože – dlužníků. 

Týdeník hrot

  • Let č. 666
  • Česku chybí řepka
  • Krizové letopisy
Objednat nyní