Zdražování prakticky všech vstupů sledují české firmy už delší dobu. K váznoucím dodávkám ze zahraničí, způsobeným narušením obchodních řetězců, nebo růstu cen komodit se nyní navíc přidává prudký růst cen energií.
A je to teprve začátek. S realizací ambiciózního bruselského plánu Fit for 55 a vypínáním uhelných elektráren bez dostatečně rychlého vykrytí výpadku obnovitelnými zdroji bude energetická drahota ještě horší. Špatná zpráva pro českou ekonomiku je, že řada důležitých odvětví našeho průmyslu patří mezi největší žrouty energií.
Firmy proto hledají cesty, kde ušetřit. To ale může mít negativní vliv do budoucnosti. „Dražší vstupy způsobí zřejmě i větší otálení, co se týká větších investic, a tím se bude oddalovat i oživení české ekonomiky,“ upozorňuje analytička Hospodářské komory Karina Kubelková.
Nenasytné hutě
Výdaje za elektřinu nebo plyn tvoří v rámci nákladů firem velmi rozdílnou položku. Podle ředitele Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy Bohuslava Čížka patří mezi nejnáročnější chemický, ocelářský nebo papírenský průmysl. „Vyšší cena energie může pro tato odvětví znamenat navýšení nákladů o několik miliard korun ročně,“ upozorňuje Čížek.
Mezi silně zasaženými podniky budou Třinecké železárny. „Z hlediska nákladů jsou energie jednou z nejvýznamnějších nákladových položek, takže prudký růst cen elektřiny i zemního plynu má významný negativní dopad na hospodaření,“ říká mluvčí firmy Petra Macková Jurásková.
V oblasti automotivu, pro české hospodářství vůbec nejdůležitějším oboru, jsou náklady menší. I tady ale počítají s tím, že budou mít v příštím roce vyšší podíl. Například u výrobce převodovek Wikov Industry nyní stojí energie zhruba za 2,3 procenta nákladů. „V příštím roce počítáme s nárůstem na pět až 5,5 procenta,“ uvádí marketingový šéf Martin Sychrovský.
Ještě menší přímé dopady pociťují stavaři. Společnost Metrostav podle mluvčího Vojtěcha Kostihy v rámci plateb za energie utratí jen asi půl procenta z celkových nákladů. Problém je, že nejen Metrostav pocítí dražší energie v cenách svých dodavatelů.
Ty zdražíš mně, já tobě
Ačkoli Metrostav sám „nepropálí“ příliš mnoho elektřiny, mezi energeticky nejnáročnější provozy patří výrobci materiálů potřebných na stavbách. „To jsou zejména cihly, pálené tašky, obklady a dlažby, tedy de facto vše, co je z cementu,“ říká Kostiha. Podobně je tomu u automobilek a jejich dodavatelů, kteří platí víc za ocel nebo plasty.
Stavební firmy mohou zdražení díky velké poptávce po nemovitostech snáze promítnout do konečných cen, u konkurenčních odvětví typu automotivu jsou možnosti omezenější. „Budeme se snažit navýšení výrobních nákladů promítnout do prodejních cen. Je to ale závislé na výstupu jednání se zákazníky,“ naznačuje Michaela Matuchová, mluvčí společnosti Witte Automotive, vyrábějící například systémy zamykání pro automobilky.
Komplikace se projevují také u exportérů, kteří musí vážit cenovou konkurenceschopnost na zahraničních trzích. „Vyvážíme do více než osmdesáti zemí světa. Ne v každém regionu je možné cenu zvýšit, protože by ji konkrétní trh nemusel akceptovat,“ vysvětluje Sychrovský a dodává, že maximálně si firma bude moci „přirazit“ deset procent.
Dalším problémem mohou být smlouvy. „Promítnutí zvýšených nákladů do cen produktů není možné vždy, s ohledem na dlouhodobé kontrakty,“ říká Jurásková.
Úspory, úspory
Pod tlakem zdražování tak firmy hledají energetické úspory. „Zlepšujeme energetickou efektivitu strojních zařízení, využíváme odpadní teplo ze strojů pro vytápění budov, instalujeme tepelná čerpadla, inteligentní regulaci osvětlení a používáme LED světla. Na střechy poboček instalujeme fotovoltaiku,“ vypočítává Pavel Roman, mluvčí skupiny Robert Bosch.
Cestou digitalizace jde také skupina Siemens. „Ve výrobě lze pomocí digitálních řešení zvýšit efektivitu napříč hodnotovým řetězcem, výrazných úspor jde dosáhnout i v případě, že digitální technologie a řešení využijeme v budovách. V obou případech se úspory mohou pohybovat až v desítkách procent,“ tvrdí mluvčí Martina Kellerová.
Ve Wikov Industry zase nečekaně rychlý nástup zdražování energií urychlil dříve plánované úsporné investice, například zateplování výrobních hal. Blíže realitě jsou i úvahy o vybudování vlastního zdroje v podobě solární elektrárny.
