Poslední ať zhasne kotel
Uhelné teplárny patrně skončí během několika málo let. Podniky, které před deseti lety vydělávaly stovky milionů korun, jsou dnes na nule, některé i v hluboké ztrátě.
Ještě před sedmi lety byly uhelné teplárny pro své majitele zlatým dolem, který vytvářel vysoké zisky a vyplácel tučné dividendy. Příznivci je vykreslovali jako ekologicky i ekonomicky výhodný způsob výroby tepla pro více než milion českých domácností. Pohledem konzervativních energetiků to byl téměř národní poklad, o který bychom měli pečovat jako o Pražský hrad nebo Karlštejn.
Uteklo několik let a z uhelných tepláren je přítěž, koule na noze, a vlastníci hledají způsob, jak je předělat na jiné palivo, případně prodat. Deset velkých teplárenských podniků, jež spalují hlavně nebo výhradně uhlí, v součtu vykázalo za loňský rok ztrátu 215 milionů korun. Ještě v roce 2013 přitom měli v souhrnu zisk 4,8 miliardy. Naopak firmy, které topí hlavně zemním plynem nebo mají zdroje na více paliv, se zatím drží v zisku.
Tradiční teplárenství drtí řada faktorů – od úspor ve spotřebě u zákazníků přes mírné zimy až po snížení ceny zemního plynu. Rozhodující vliv však mají v posledních letech vysoké platby za emise oxidu uhličitého. Aby těch problémů nebylo málo, za dva roky začnou platit přísnější limity pro emise škodlivých látek. Dekarbonizace české energetiky tak bude podle všech signálů rychlejší, než si před pěti lety dokázali představit i ti největší optimisté.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
