Páté kolo u vozu, nebo dravá rybka?

Piráti mají vážné dilema. Jít, či nejít do vlády? Být páté kolo u vládního vozu, nebo se stát malou, ale o to dravější opoziční rybkou?

Páté kolo u vozu, nebo dravá rybka?
Předseda Pirátů Ivan Bartoš | foto Michal Čížek, týdeník Hrot

Dilema je to naprosto pochopitelné, neboť obě varianty mají pár výhod a spoustu háčků. 

Jít do vlády znamená získat podíl na moci a vliv na vládní agendu. Znamená možnost profilovat se aspoň na pár tématech a dokázat, že strana je kompetentní spoluvládnout a řídit některá ministerstva.

Vstup do vlády přinese řadě vykroužkovaných pirátských kandidátů, mezi nimiž jsou mnozí dosavadní poslanci, kteří s vypadnutím prostě nepočítali, možnost uplatnění. Či přímo existenční jistotu aspoň pro prvních pár měsíců. Znamená i dodržení závazku uzavřeného při podpisu volební koalice se STAN, že buď jdeme společně do vlády, nebo do opozice. Dodržovat v politice dohody, zejména ty psané, je určitě důležité. Je to důkaz vyspělosti a klíč k věrohodnosti. 

Piráti při vstupu do vlády získají i příležitost demonstrovat svoji odpovědnost za budoucnost země. Mohou se stylizovat do role beránka, který se zdaleka nejvíce obětoval pro dobrou věc – totiž porážku Andreje Babiše. A ve svém obětování se chtějí vytrvat. Oběť vzbuzuje sympatie. Nesmí se to ale přehánět.  

Součást establishmentu

Vstup do vládní koalice, pro jejíž vznik nejsou potřeba, je ovšem také velkým hazardem. V sázce je obvinění, že jim jde o křesla za každou cenu. I za cenu toho, že křesel je pomálu a vliv strany na programové priority vlády je pramalý. Také Pirátům sváže ruce říkat nahlas názory, kterými se liší od ostatních vládních stran. A těch vzhledem k jejich levicovosti a progresivismu není zrovna málo. Navíc si Piráti už vyzkoušeli, že patřit k establishmentu, vůbec není to, co po nich významná část jejich potenciálních voličů chtěla.

Přijetí vládní odpovědnosti za nepopulární kroky Piráti ztratí možnost významně se podílet na formování nové levicové scény, která volbami osiřela a čeká na své obsazení. Přesně tam ale patří a mohou tam hrát zásadní roli. Oproti tomu je pozice levého křídla vlády, které brzdí příliš asociální návrhy, mnohem méně průrazná a tudíž skoro nevyužitelná. 

Pirátská strana však především riskuje zásadní vnitřní rozkol. Ten jí sice hrozí i v případě odmítnutí vládního angažmá, ale tady je daleko pravděpodobnější a třaskavější. 

Miláčci (některých) médií

Po ukončení vládních námluv, které ukáží jejich pravou sílu, sebevědomě odejít do opozice otevře Pirátům spoustu příležitostí. Získají zpět značnou část svého ztraceného protestního potenciálu. Mohou s klidným srdcem a od srdce říkat, co si myslí. Mohou se podílet na formování progresivního křídla nové české levice. Jejich hlas přes pouhé čtyři mandáty může být slyšet. Jednak pro svoji odlišnost od tónu i obsahu ANO, SPD i ČSSD a KSČM a jednak z důvodu, že zůstanou miláčky mnoha médií. Například těch veřejnoprávních.

   

S odchodem do opozice přijde možnost kolektivně a s chladnou hlavou rozebrat příčiny, proč skončili tak neslavně. Budou se z toho moci poučit a toto poučení využít už v přípravě na komunální volby. A to především v Praze, kde jim jde o všechno. Navíc se významně sníží i riziko vnitřního rozkolu. 

Na druhou stranu, skončit v opozici, bude v očích mnoha jejich sympatizantů znamenat, že utrpěli druhou velkou porážku v řadě. Mnoha Pirátům se tímto krokem uzavře možnost nepřijít o existenční jistotu. V opozici budou Piráti výrazně nejslabší politickou silou. A tomu bude odpovídat jejich prostor ve veřejné debatě, byť to samozřejmě není úplně jisté. 

Čtyři ve Sněmovně

Speciální kapitolou je fakt, že dělat ve čtyřech sněmovní opozici, znamená rezignovat na členství v mnoha důležitých výborech. To však budou při svém počtu muset tak jako tak. Navíc to nemusí být na škodu, protože koncentrace na pár důležitých témat, kde budou mít v diskusi navrch, je kolikrát lepší než hrát všude druhé až páté housle.

Některá z takových témat, třeba digitalizace, zmírňování dopadů zdražování energií nebo reforma vzdělávacího systému, budou patřit k prioritám vlády a právě na nich se Piráti mohou hezky, a to autenticky a přitom moderně levicově, vyprofilovat. A při tom neponesou žádnou vládní odpovědnost. Stejně tak budou moci neustoupit od svého návrhu na sňatky gayů a lesbiček.  

Odpovědnost vedení

Dilema je to těžké. Případný odchod do opozice, by ale určitě nemělo až pirátské referendum. Bylo by lepší, kdyby k rozhodnutí dospělo stranické vedení a hlasování členů by jej pouze potvrdilo. Vzrostla by tak šance, že vedení politicky přežije a strana se fatálně nerozdělí.