Celibát, svěcení žen, LGBTQ. Padnou letitá církevní tabu?

„Ten svatoušek si ani neuvědomuje, do jakého sršního hnízda šlape,“ prohodil kardinál Giovanni Battista Montini neuctivě na adresu papeže, jenž se rozhodl katolickou církev důkladně zmodernizovat.

Celibát, svěcení žen, LGBTQ. Padnou letitá církevní tabu?
Papež František | Shutterstock.com

Psal se ovšem rok 1962 a oním papežem byl Jan XXIII.; sršně vyprovokovalo svolání druhého vatikánského koncilu, jenž přes odpor tradicionalistů přiblížil církev životu ve 20. století. Zachoval tak pro katolicismus jistou dávku relevance pro běh světa, chápou dnes i katolíci sami.

Ale trvalo jim to a trvá i dnes, kdy v Janových stopách kráčí stále zřetelněji papež současný, František (jenž sám Jana před devíti lety prohlásil za svatého). Minulý týden zahájil synodu, na níž bude 360 biskupů, nižšího duchovenstva, jeptišek i laiků debatovat o letitých církevních tabu: celibátu kněžích, svěcení žen a vztahu k ­osobám s „poruchami“ typu LGBTQ. On sám dává najevo, že se řadí k progresivnímu proudu a mírné uvolnění poměrů by uvítal.

Jak už to chodí, dostal za uši od bigotů na obou stranách sporu. V řadách konzervativců dští nejvíce síry a žhavého železa američtí biskupové, kdežto liberálové znějí nejnesmiřitelněji z Evropy, především z Německa.

Papež si však je svých sršňů dobře vědom. „Pokud má svatý Boží lid z celého světa očekávání, naděje, a dokonce i některé obavy ohledně synody, kterou zahajujeme, mějme i nadále na paměti, že se nejedná o politické shromáždění, ale o shromáždění v Duchu; ne o polarizovaný parlament, ale o místo milosti,“ řekl František.

Doufejme, že se neplete. To sice coby papež vlastně ani nemůže – ale nikdy nevíte.