Ve službách církve

Karel Matyska je ostřílený byznysmen z východních Čech, spolumajitel několika firem s obraty ve stovkách milionů korun. Nyní ale v církevních službách staví na nohy Nemocnici svaté Alžběty, jednu z nejstarších v Praze

Ve službách církve
Podnikatel a manažer Karel Matyska stojí v čele Nemocnice sv. Alžběty na pražském Albertově od konce roku 2019. | Tomáš Novák týdeník HROT

Na širokých vzdušných chodbách je vidět, že jsou stovky let staré. Atmosféru starobylého kláštera a nemocnice z dávných časů narušuje snad jedině pozůstatek vánoční světélkující výzdoby, a zejména dvoumetrová plochá televize, stojící na chodbě uprostřed lůžkového oddělení. Ta v současnosti slouží k promítání filmů pacientům LDN a alespoň trochu jim zpříjemňuje život v situaci, kdy kvůli pandemii nemohou příbuzní chodit na návštěvy.

Nemocnice svaté Alžběty na Slupi na pražském Albertově je po Nemocnici Na Františku druhý nejstarší nepřetržitě fungující špitál v Praze, jenž brzy oslaví 300 let od svého založení. Propojují se tu různé epochy českých dějin, ale také rozdílné světy a příběhy. Rozlehlá budova obdélníkového tvaru s parkem uprostřed a v těsném sousedství kostela Panny Marie Sedmibolestné patří Konventu sester alžbětinek a nemocnici déle než rok provozuje firma Nemocnice sv. Alžběty Na Slupi. Tu kontroluje společnost Curafides, kterou vlastní rovněž řeholní sestry. Ale ještě před dvěma lety, po krachu původního provozovatele nemocnice, o rozsáhlý areál v centru Prahy zápasilo několik vlivových skupin v čele s lidmi napojenými na mocného muže českého zdravotnictví, někdejšího náměstka na ministerstvu zdravotnictví a exposlance za ODS Marka Šnajdra.

Církev nemocnici nakonec uhájila a do jejího čela postavila zkušeného manažera Karla Matysku, který je zároveň ekonomickým expertem České biskupské konference a také jejím dvorním restrukturalizátorem, jenž se angažuje tam, kde je zrovna potřeba.

Od pizzy k církvi

Jedenašedesátiletý Matyska je úspěšným východočeským podnikatelem a mimo jiné také spolužákem někdejšího vládce Sazky Aleše Hušáka z trutnovského gymnázia, s Hušákem ho pojí i několik podnikatelských projektů. Matyskova profesní cesta by vydala na dobrodružnou knihu o budování českého kapitalismu. V 90. letech vytvořil známého výrobce mražených pizz Guseppe, kterého později dokázal několikrát prodat významnému zahraničnímu kupci. Nejdříve firmu pohltila norská Orkla, později další potravinářský obr Dr. Oetker. Právě od něj v roce 2010 Matyska koupil společně s partnery zpět mrazírny a založil firmu FrostFood, ve které se se svou rodinou angažuje dodnes, drží v ní asi třetinu akcií. Společnost FrostFood v roce 2019 utržila přes 600 milionů korun. Kromě toho má podíl v přední české logistické firmě MD logistika, slovenských strojírnách PPS Group a v několika dalších subjektech. Celkový obrat firem, v nichž drží významné podíly, přesahuje tři miliardy korun.

Nicméně z aktivního porevolučního mikromanažera a specialisty na rozjezd nových společností a záchranu těch starých se postupně stal spíše pasivní investor, který otěže nad řízením podniků předal svým synům, najatým manažerům a společníkům. Avšak zde, v prostředí církevní nemocnice, je tomu jinak. Zde je u kormidla pět dní v týdnu, deset hodin denně a tak trochu se stylem práce vrací ke svým kořenům.

„Pojďte se s námi vyfotit,“ pobízí Matyska, vysoký usměvavý muž ve světlé košili, hlavní zdravotní sestru Marcelu Tomanovou a její další kolegyně v sesterně. Ženy ho nejdříve trpělivě odmítají s tím, že nemají čas ani dostatek make-upu na tváři, nakonec se ale přece jen nechají přesvědčit.

„Do těch křesel ne, ať to nevypadá, že se tu flákáme,“ vstoupí do pózování sester před objektivem opět spíše žertem Matyska. Jako místní šéf moc dobře ví, že základem úspěchu zdejšího zařízení, ve kterém gros práce představuje péče o dlouhodobě nemocné a staré lidi, je právě spokojený personál. A zároveň je to také největší starost.

„Asi byste ode mě nic jiného nečekal, ale musím říct, že tu máme špičkovou lékařskou péči. Skvělé odborníky v oblasti péče o tělo i duši. A tyhle sestřičky jsou duší nemocnice. Samozřejmě fluktuace je tu poměrně vysoká - společnost restrukturalizujeme a řada osob si nezvykne na nová pravidla a obor dlouhodobé následné péče nepatří k nejatraktivnějším. Navíc v době pandemie bylo řízení extrémně složité,“ svěřuje se s některými čerstvými zážitky, kdy měl loni během okamžiku prakticky polovinu personálu ze hry kvůli pandemii čínské chřipky.

Generál na place

Nemocnice má asi 170 zaměstnanců, z toho řadu hostujících lékařů, plných úvazků je více než sto. Šéfem lékařské péče je brigádní generál Božetěch Jurenka, zkušený lékař a manažer, který v minulosti velel zdravotnické službě Armády ČR, působil jako hlavní anesteziolog polní vojenské nemocnice v Afghánistánu a osm let jako primář ARO v Ústřední vojenské nemocnici. Naposledy pro Pentu rozbíhal horskou nemocnici ve Vrchlabí.

„Když to tu viděl během covidové krize, říkal, že zlatý Afghánistán,“ směje se Matyska, ale zároveň přiznává, že do smíchu mu tehdy zrovna nebylo.

Nemocnice má aktuálně přes sto lůžek následné péče a desítku pobytových sociálních lůžek. Do toho provozuje několik ambulancí.

„Máme myšlenku rozšířit to na 160 až 180 lůžek, kde bychom pokryli celý řetězec následné lékařské péče až po hospic a k tomu rozvíjeli vybrané ambulance. Máme tu velmi dobrou plicní ambulanci, kardiologii, rehabilitaci a fyzio, ale i další,“ vyjmenovává hlavní stavební kameny Matyska, který se po svém nástupu na konci roku 2019 zaměřil na nastavení hospodářských a personálních procesů.

„Po nástupu jsme provoz brzy otočili do zisku. Za loňských deset měsíců byla EBITDA 15 milionů. Nakonec to za celý rok bude méně, neboť jsme investovali do vybavení a rozvoje a samozřejmě nás stála hodně pandemie. Vždyť vidíte, stavíme nový hlavní vchod, rekonstruovali jsme kuchyň, koupili nový rentgen, špičkové vybavení plicní ambulance, novou signalizaci, nové rehabilitační pomůcky. Vynaložili jsme přes 20 milionů, co nám chybělo, jsme si půjčili,“ ukazuje na prostor hlavního vstupu, který je zatím spíše hlučným staveništěm, kde návštěvníci vcházejí po provizorních prknech a skrze visící plachtu.

Zároveň přiznává, že pokud nebudou dotace, pak by si zařízení, které má roční obrat přes 100 milionů korun, na větší investice do podinvestovaných nemovitostí samo jen těžko vydělalo. Nová okna a fasádu například chtějí zaplatit prostředky z takzvaných norských fondů, nyní připravují projekt pro dotační program React EU.

V budoucnu by Matyska rád oživil park uprostřed budovy, kde se nachází unikátní funkční studna, ale její okolí dnes zrovna malebné není.

„Dalo by se tu dělat hodně věcí. Budova je to impozantní a zasloužila by si lepší zacházení. Vždyť poslední větší rekonstrukce proběhla v 60. letech, od té doby se do ní vlastně neinvestovalo,“ říká jeden z ekonomických poradců České biskupské konference, vrcholné organizace římskokatolické církve v Česku, a člen analytické skupiny, která církvi radí, jak naložit s prostředky, které jí stát posílá v rámci církevních restitucí. I přes tuto pozici považuje prakticky za nemožné, aby část z těchto prostředků pomohla modernizovat zdejší nemocnici.

Bez dotací to nejde

„Katolická církev je organizace, která se skládá z množství relativně nezávislých subjektů. Navíc objektivně, když tu je požadavek, aby církevní peníze získané z restitucí byly investovány s výnosem, který má zajistit budoucí financování církve, bych jen těžko mohl žádat podporu pro investování do této nemocnice,“ říká bez okolků podnikatel.

Podle něj jde v nemocnici především o pastorační roli církve, která s sebou nese maximální dostupnost lékařské péče. V takovém případě se ale jedná o prakticky nevratné investice.

„Kdybychom tu udělali výnosnou kliniku nebo drahou specializovanou sociální službu, asi je to o něčem jiném. Ale to nechceme. Naše role je jiná. Pak je to ale hlavně o darech a dotacích,“ ví Matyska.

Většinu z tržeb zařízení tvoří úhrady od zdravotních pojišťoven, ale také přímé platby pacientů. Ty se liší podle úrovně služeb. Nemocnice nabízí několik stupňů nadstandardu, zejména v závislosti na vybavení pokojů, průměrná cena se pohybuje kolem 300 korun na noc.

Byznysmen Matyska tu podle svých slov pracuje za několik tisíc korun měsíčně. Pro zdejší misi má ale mnohem osobnější motivaci.

„Jako kluk jsem chtěl být doktorem, ale nakonec převládla matematika, která mi šla, a v 90. letech mě to nasměrovalo spíše do byznysu. Ale i později v mládí jsem chtěl být alespoň ekonomem nemocnice. Vážně. Takže si to teď plním,“ popisuje muž, kterého do církevních služeb přivedl plzeňský biskup Tomáš Holub, jenž pochází z východočeského Červeného Kostelce. Zároveň zmiňuje to, že ho také na konci roku 2012 psychicky značně vyčerpala složitá restrukturalizace obchodní a logistické společnosti NS Invest. V ní spojil síly se zmiňovaným Alešem Hušákem, ale také s dalším známým Trutnovanem Miroslavem Hálkem, mužem, který byl svého času stíhán za tunelování fondu Trend. Komplikovaný projekt, v jehož rámci fúzovalo několik firem, skončil krachem, vyhrocenými bitvami akcionářů i soudními spory s Raiffeisenbank. Matyska, který v případu odepsal mnoho milionů i několik přátelství, hovoří o extrémně náročném období, po kterém si potřeboval odpočinout od všeho podnikání.

Když však církev v roce 2013 dotáhla dohodu se státem o majetkovém narovnání, která církvi přisuzuje vyplacení finančních náhrad ve výši 59 miliard korun do roku 2043, dostal nabídku ČBK stát se jejím poradcem. Krátce nato stál také u vzniku Katolického fondu, který vznikl v roce 2015 a je spravován ČSOB Asset Managementem. V něm zatím skončilo zhruba 1,7 miliardy korun.

Válka o nemocnici

Také vznik církevní společnosti Curafides, která před rokem a půl převzala kromě zdravotnického zařízení zde na Albertově také Nemocnici svatého Kříže na Žižkově, je z velké části Matyskovou prací. Do firmy Curafides by podle plánu měly vstoupit další církevní řády.

V první linii zde zažil ostré boje, které převzetí nemocnice předcházely. Původní firma, Nemocnice sv. Alžběty, která měla budovu od řádových sester v nájmu a ústav provozovala, po tragické smrti svého majitele Jana Zívala zkrachovala.
Policie zde vyšetřovala hospodaření a řadu nevýhodných smluv zejména na laboratorní testování a celá insolvence se nesla ve znamení přetahované mezi věřiteli a zájemci o její provozování.

V roce 2017 zájem oficiálně projevila společnost Svět zdraví, za kterou vystupoval ústecký podnikatel a lobbista Tomáš Horáček. Ten později skončil ve vazbě za podezření z korupce v jiných pražských nemocnicích. Kauze se věnoval hlavně deník Právo, který poměrně přesně zmapoval, že o ovládnutí Nemocnice sv. Alžběty se společně s Horáčkem pokoušel vlivný hráč tuzemského zdravotnictví Marek Šnajdr a sekundovali jim v tom další šéfové pražských nemocnic i bývalá ministryně zdravotnictví Dana Jurásková.
Alžbětinské sestry se ale odhodlaly mocnému nepříteli vzdorovat a s pomocí Matysky a jeho spolupracovníků nakonec nabídku Světa zdraví přebily a rozhodly se nemocnici provozovat vlastními silami. Matyskovi se díky tomu splnil sen z mládí - stal se šéfem a ekonomem nemocnice.

„Nebylo to v plánu. Bral jsem to jako krátkodobou věc. Že tu nastavím základní procesy, najdu schopné vedení a půjdu zase dál. Ale musím říct, že mě to chytlo. Po letech v byznysu, kdy řešíte, jakou marži máte na nanuku nebo pizze, je tohle zcela jiná zkušenost. Zní to hrozně lacině, ale je to vážně práce, která má úplně jiný smysl,“ vypráví nadšeně Matyska, jenž by chtěl také prohloubit spolupráci mezi pražskými církevními nemocnicemi. Kromě ústavů na Albertově a Žižkově církevní řády totiž provozují také Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem.

„Ale vytvořit něco jako katolický nemocniční holding je velmi obtížné. Na vztahy v církvi nejde koukat jen optikou, na kterou jste zvyklí v byznysu. Proto jsem s jakýmikoli plány opatrný, ale smysl by to určitě dávalo,“ naznačuje další ambice na závěr nemocniční prohlídky byznysmen a nyní i zdravotnický manažer v jedné osobě Karel Matyska.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní