Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Americká banka tvrdí, že vyšší úrokové sazby, inflace a globální konflikty zhoršily vyhlídky na přechod k obnovitelným energiím.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Kvůli rostoucím rozepřím Pekingu se Západem hledají společnosti způsoby, jak oslabit vliv Číny na svůj byznys. Vietnam se zdá být dobrou příležitostí.
Kdy pořídit dítěti první mobilní telefon? To je otázka, kterou v určitý okamžik řeší každý rodič. Pokud srovnáme Českou republiku a Velkou Británii, jsme napřed. České děti dostanou první mobil zpravidla dříve než ty britské.
Kdy pořídit dítěti první mobilní telefon? To je otázka, kterou v určitý okamžik řeší každý rodič. Pokud srovnáme Českou republiku a Velkou Británii, jsme napřed. České děti dostanou první mobil zpravidla dříve než ty britské.
Protest lékařů, kteří vypovídají přesčasové hodiny, se dotkne provozu nemocnic. Podle představitele České lékařské komory většina velkých zdravotnických zařízení omezí plánované zákroky a prohlídky. Od prosince se tak personál nemocnic postará jen o lidi, u nichž by odepření péče znamenalo bezprostřední ohrožení zdraví či životů.
Lékařů a lékařek odmítajících sloužit přesčasy je už přes šest tisíc. Každý den ale přibývají další. Přidávají se tak k protestu, který začali organizovat mladí lékaři sdružení v České lékařské komoře (ČLK). Ti nadále odmítají fungovat v systému, který je do značné míry na přesčasech založen. Nedostatek volného času a nízké platy údajně komplikují zakládání rodin a neumožňují plnohodnotný partnerský život.
„Když se řekne přesčas, běžný člověk si představí, že si odpracuje svých osm hodin za den, a pokud třeba něco nestihne, zůstane v práci o hodinu či dvě déle. Takové přesčasy v nemocnicích můžeme jen závidět. U nás totiž znamenají, že začneme jeden den ráno. Odděláme si rovněž svých osm hodin… Ale pak máme přesčas, který spočívá v dalších třeba šestnácti hodinách práce. Z nemocnice tak neodcházíme ve čtyři odpoledne, ale až další den ráno. To ale není strop. Může to být klidně i dalších osm, takže neodcházíte druhý den ráno, ale až odpoledne. Za jeden den můžete mít přesčas 24 hodin, což snad každému musí připadat bizarní,“ vysvětluje důvody protestu Jan Přáda, gynekolog z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a předseda Sekce mladých lékařů ČLK.
Ačkoli lékaři absolvovali už několik jednání s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem (TOP 09), situace se pohnula jen málo. Pokud zdravotníci od protestu neupustí a od prosince nebudou sloužit žádné přesčasy, bude se muset sáhnout k omezení péče. „Předpokládáme, že dojde k omezení plánované péče v nemocnicích a zajištění pouze té akutní tak, aby nikdo nepřišel k úhoně na zdraví a životě. Všechno, co bude možné odložit, se odloží,“ říká lékař v rozhovoru pro týdeník Hrot. Znamená to, že zapomenout máme i na plánované prohlídky? „Pravděpodobně se neuskuteční,“ přiznává lékař.
Jak protest odvrátit? Zdravotníci si stanovili tři podmínky. „Prvním požadavkem je, aby se legislativa vrátila do stavu, aby zdravotníci neměli možnost pracovat dvakrát víc přesčasů než všichni ostatní. Pak chceme, aby se přesčasy jako jinde ve světě dodržovaly a kontrolovaly. Takže nejen že bude v zákoně rozumný počet hodin, ale budou tam i kontrola a penalizace, pokud to zaměstnavatelé budou obcházet. Třetím požadavkem jsou peníze na platy. Aktuálně je hodinová práce lékaře tak levná, že ředitelům nemocnic nezáleží na tom, kolik hodin lékaři odpracují, protože z jejich pohledu je ekonomicky velmi výhodné nás takto přetěžovat,“ vypočítává Přáda.
Ministr Válek již přislíbil, že zákon o přesčasech novelizuje. O dalších požadavcích chce jednat. Lékař Přáda je však z dosavadní komunikace rozpačitý. „Potřebujeme mít vyřešenu nějakou udržitelnost systému. Jenže opatření nemám vytahovat z rukávu já, mladý lékař, ve svých 33 letech. To vám mají říkat lidé, kteří sedí na klíčových pozicích. Je mi úzko, když sedím na jednání s ministry zdravotnictví a sociálních věcí, ptám se jich, jaký je plán, jak stabilizovat systém po dalších pěti letech (přesčasová výjimka byla přijata na období pěti let, pozn. red.), a tam sedí tito ministři, jejich náměstci, celé právní týmy… A nikdo, doslova nikdo, vám na to nezareaguje jedním slovem? Nepřijde mi normální, že v tomto státě nedostanu odpověď na to, zda mohu být lékařem a zároveň budu moci mít rodinu a trochu normálně žít,“ říká šéf mladých lékařů.
