Nejen Egypt. Čeští archeologové rozkrývají historii v Ománu

Čeští archeologové nejsou úspěšní pouze při odkrývání historických památek v Egyptě, ale také v Ománu. Mezinárodní tým vedený vědci z Archeologického ústavu Akademie věd hlásí, že v rámci své zakončené třetí sezony objevil například pěstní klíny z doby první migrace člověka z Afriky, skořápky vyhynulých pštrosů, kruhové pohřební komory nebo arabský Stonehenge.

Nejen Egypt. Čeští archeologové rozkrývají historii v Ománu
Na výkopových pracích ve dvou oblastech Sultanátu Omán se podílelo 21 archeologů a geologů z deseti zemí. | Foto: R. Garba, ARÚ Praha (publikováno se svolením)

Odebrané vzorky odborníci nyní analyzují, jejich výsledky přispějí k objasnění nejstarší historie největší písečné pouště světa. Na výkopových pracích ve dvou oblastech Sultanátu Omán se podílelo 21 archeologů a geologů z deseti zemí. 

První expediční tým působil v provincii Zufár na jihu země.  Vědcům se podařilo najít například pěstní klíny, které pocházejí z období první migrace člověka z Afriky zhruba před 300 tisíci až 1,3 milionu let.

„Výzkum kamenných nástrojů z období starší doby kamenné v jižním Ománu umožní mapovat postupné šíření osídlení z Afriky do Eurasie, kdy Arábie sloužila jako přirozený migrační koridor,“ řekl vedoucí terénních prací v této oblasti Jeffrey Rose z Ronin Institute v USA.

Mezi až 300 metrů vysokými dunami nalezli archeologové například skořápky vyhynulých pštrosů, fosilní dunu a staré koryto řeky z období, kdy bylo v Arábii výrazně vlhčí podnebí.

„Naše nálezy poskytnou cenná data pro rekonstrukci klimatu a historie největší písečné pouště světa. Přírodní podmínky formovaly i pravěké osídlení a my se snažíme studovat lidskou adaptabilitu na změny klimatu,“ řekl vedoucí expedice Roman Garba z Archeologického ústavu Akademie věd ČR.

Archeologové v regionu zkoumali také dva tisíce let staré rituální kamenné monumenty – takzvané trility, které se vyskytují v jižní Arábii. Pomocí radiouhlíkového datování a časoprostorové analýzy tým zjišťuje možné migrace starověkých komunit, které monumenty využívaly.

Druhý expediční tým operoval v oblasti Duqm ve středním Ománu. V lokalitě Nafūn pokračoval ve výkopových pracích na neolitické hrobce datované do období 5000 až 4600 let před naším letopočtem.

„To, co zde nacházíme, je unikátní v kontextu celé jižní Arábie. Megalitická struktura ukrývající dvě kruhové pohřební komory odhalila kosterní pozůstatky minimálně několika desítek jedinců. Izotopové analýzy kostí, zubů a mušlí nám pomohou zjistit více o stravě, přírodním prostředí a migracích pohřbené populace,“ vysvětlila další vedoucí expedice Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu.

Nedaleko hrobky dokumentoval italsko-francouzský tým jedinečné kolekce skalních rytin rozprostírající se na 49 skalních blocích, jejichž odlišné styly s různým stupněm zvětrávání zobrazují dobu osídlení od 5000 let před naším letopočtem do roku 1000 našeho letopočtu. Vědci také zkoumali lokalitu výroby kamenných nástrojů z období pozdní doby kamenné.