Kubánské prázdniny

Je smutné zjistit, že nejste ve firmě nejchytřejší a poradí si i bez vás, říká Sotirios Zavalianis, majitel zdravotnického holdingu Akeso.

Kubánské prázdniny
Sotirios Zavalianis | Tomáš Novák týdeník HROT

Před první koronakrizí odjel Sotirios Zavalianis na Kubu a zpátky se dostal až za více než čtyři měsíce. Neplánované prázdniny mu prý přinesly zjištění, že je ve vedení zdravotnického holdingu, kam mimo jiné spadá onkocentrum v Pardubicích, nemocnice v Berouně a v Hořovicích, asi ten nejhloupější. A také pocit, že bez stresu a práce už vlastně nemůže být. Ted plánuje postavit „covidovou“ nemocnici a dokončit psychiatrickou kliniku v Berouně. „Pokud bych nebyl schopen a ochoten nést riziko, tak bych deset let jednal, deset let bych to počítal a někdy v devadesáti bych začal stavět,“ říká Zavalianis.

Co si myslíte o tom, jak se virus zase šíří? Co by bylo správné udělat, když už si další zavření se doma ekonomicky nemůžeme dovolit?

Asi jediné řešení je, aby byla očkovací látka; všechny staré lidi nechat očkovat a ten zbytek nechat nakazit. Protože ten virus neskončí, on stále mutuje. A nikdo neví, jak dlouho potrvá imunita. Mohou pomoci nějaké rychlotesty, ale nikdo asi nebude chtít vzít na sebe politickou odpovědnost jako v Brazílii, i když úmrtnost je vlastně velmi malá. On ale dneska vlastně nikdo neví, co bude dál, takže radit je fakt ošemetné.

Jsme tedy připraveni na další vlnu? Sílí kritika, že jsme ty minulé měsíce nevyužili dost smysluplně...

Jsme připraveni na to, co momentálně víme. A moc toho není... Každopádně jsme připravenější než předtím. Máme víc intenzivních lůžek, máme více respirátorů, zásoby léků, dezinfekce. My máme momentálně na cestě několik kontejnerů ochranných pomůcek a budeme mít opravdu zásoby na cokoliv, co se bude dít.

Během krize jste uvízl na Kubě. Jaké to vlastně je řídit firmu, jako je vaše, z druhého konce světa?

Dobrá zpráva je, že jsem momentálně asi ten nejhloupější ve vedení naší společnosti. Obklopil jsem se velice schopnými a inteligentními lidmi, a tak moje přítomnost nebo nepřítomnost na fungování firmy nemá moc vliv. Já mám pořád nějakou vizi, moje úloha je udržet ideologický směr. Proto i když jsem nebyl 4,5 měsíce v republice, nic se nestalo. Je to smutné konstatování, že to funguje i beze mě. Psychicky mě to trochu zdeptalo. Každý člověk má tendenci si myslet, že je nepostradatelný, nejchytřejší, a když pak zjistí, že to tak není, musí se s tím chvíli vyrovnávat.

Jel jste na Kubu na dovolenou?

Ano, a ta se protáhla na 4,5 měsíce. Každý den jsem se chodil modlit do kostela, ale nejhorší den byl, když mi volali z velvyslanectví, že mají připravené letadlo.

Tomu nerozumím...

Paní redaktorko, 30 let nedělám nic jiného, než vymýšlím, pracuju, teď už mám odpovědnost za skoro dva tisíce zaměstnanců. Kuba byla taková nucená přestávka, kdy jsem chvíli cítil, že můžu žít bez té nálože. No ale nakonec jsem stejně zjistil, že už jinak žít neumím. Ale byla to krásná přestávka v překrásné zemi.

Celý rozhovor, ve kterém Sotirios Zavalianis popisuje, jak prožil v době první koronakrize čtyři měsíce na Kubě, jak je daleko se špičkovou psychiatrickou nemocnicí v Berouně nebo novou „covidovou“ nemocnicí v Hořovicích a jak důležité je nezblbnout, najdete v aktuálním vydání týdeníku Hrot, které je na stáncích od 29. září. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • SuperMario vs. čistič z Hané
  • Kdy dohoří poslední uhlí
Objednat nyní