Kubánské prázdniny

Před první koronakrizí odjel Sotirios Zavalianis na Kubu a zpátky se dostal až za více než čtyři měsíce. Neplánované prázdniny mu prý přinesly zjištění, že je ve vedení zdravotnického holdingu, kam mimo jiné spadá onkocentrum v Pardubicích, nemocnice v Berouně a v Hořovicích, asi ten nejhloupější. A také pocit, že bez stresu a práce už vlastně nemůže být. Teď plánuje postavit „covidovou“ nemocnici a dokončit psychiatrickou kliniku v Berouně. „Pokud bych nebyl schopen a ochoten nést riziko, tak bych deset let jednal, deset let bych to počítal a někdy v devadesáti bych začal stavět,“ říká Zavalianis.

Co si myslíte o tom, jak se virus zase šíří? Co by bylo správné udělat, když už si další zavření se doma ekonomicky nemůžeme dovolit?

Asi jediné řešení je, aby byla očkovací látka; všechny staré lidi nechat očkovat a ten zbytek nechat nakazit. Protože ten virus neskončí, on stále mutuje. A nikdo neví, jak dlouho potrvá imunita. Mohou pomoci nějaké rychlotesty, ale nikdo asi nebude chtít vzít na sebe politickou odpovědnost jako v Brazílii, i když úmrtnost je vlastně velmi malá. On ale dneska vlastně nikdo neví, co bude dál, takže radit je fakt ošemetné.

Po boji je každý generál, ale nebyla zpětně viděno opatření při první vlně přece jen zbytečně přísná?

Nikdo nevěděl, jak přesně virus vypadá, co může způsobit, jaká může být smrtnost. Samozřejmě jsou teď všichni k provedeným opatřením kritičtí, ale nikdo nebyl na nic takového připraven. Celý svět byl ve zmatku. Neměli jsme dostatek odborníků, manuály, rezervy, krizové zásoby, protože jsme si mysleli, že nám nic nehrozí, a teď se ukázalo, jak moc jsme zranitelní. Doufám, že to je ponaučení pro další pandemie.