Konec se přiblížil

Koronavirová krize urychluje odklon Evropy od spalování uhlí. Platí to i v českém případě, jak ukazuje vývoj v OKD a Sokolovské uhelné.

Konec se přiblížil
Elektrárna Mělník | Tomáš Novák týdeník Hrot

Ekologičtí aktivisté a investoři do obnovitelných zdrojů by měli tentokrát Číně poděkovat. Není to blouznění z horkého počasí posledních dnů, ale současná realita. Jedním z dopadů koronavirové nákazy z Wu-chanu je totiž rychlejší ústup od spalování uhlí. Kombinace klesající spotřeby energie a drahých emisních povolenek je pro uhelnou energetiku doslova vražedná.

Odstavení posledních, relativně malých uhelných elektráren v Rakousku a Švédsku sice klima nespasí, ale za pozornost stojí rychlá až živelná dekarbonizace energetiky ve Španělsku a Portugalsku. Ekonomické faktory dokonce rozproudily debatu o rychlejším odchodu od uhlí v zemích, od nichž by to ještě před rokem čekal málokdo – tedy v Česku a v Polsku.

Pokud zůstaneme na domácí půdě, tak koronavirus v kombinaci s drahou povolenkou „zahubil“ elektrárnu spalující uhelný plyn ve Vřesové u Sokolova a téměř vyřadil z provozu Elektrárnu Dětmarovice na Ostravsku. ČEZ a Veolia Energie se připravují na dobu bezuhelnou, jiné energetické společnosti – jmenovitě Sev.en Energy a EPH – nejsou z podobných změn zrovna nadšené.

Výsek od Lisabonu po Stockholm

Rakušané s velkou slávou odstavili svou poslední uhelnou elektrárnu v dubnu. Jednalo se o středně velký zdroj o elektrickém výkonu 246 megawattů, který současně dodával teplo do čtvrtmilionového Grazu. Nyní již tamní teplárna spaluje výhradně zemní plyn. O pouhý jeden den je předstihli Švédové, kteří definitivně vyřadili z provozu poslední uhelný blok ve stockholmské teplárně Värtaverket.

Podíl uhlí v rakouské i švédské energetice byl již řadu let okrajový, ale na „nucený výsek“ se připravují i země s poměrně vysokou závislostí na tomto fosilním palivu. Konkrétně Portugalsko vyrábělo ještě před třemi lety jednu pětinu elektřiny z dováženého černého uhlí. Elektrárenská společnost EDP (což je velikostí a významem takový portugalský ČEZ) před měsícem oznámila, že uhelnou elektrárnu Sines odstaví z provozu již v příštím roce, tedy o dva roky dříve vůči původnímu plánu. V příštím roce skončí také druhá a poslední uhelná elektrárna Pego. Náhradu má zajistit kombinace nových větrných, solárních a vodních elektráren.

Koronavirová krize s drahými povolenkami decimují uhelné bloky i v sousedním Španělsku. Ke konci června zde provozovatelé odstavili z provozu sedm z patnácti zbývajících elektráren spalujících uhlí. Bezprostředním důvodem pro jejich konec bylo nesplnění přísnějších evropských limitů pro emise škodlivých látek do ovzduší. Další čtyři elektrárny skončí během příštích dvou let a zbývající čtveřice pravděpodobně nepřežije rok 2025. Ještě loni španělská vláda přitom počítala s odchodem od uhlí do roku 2030.

Elektřinu z uhlí už země skoro nepotřebuje. Uhelné bloky zůstávají ze známých důvodů – snížená spotřeba, drahé povolenky a levný zemní plyn vytlačující nákladnější černé uhlí – vesměs vypnuté. Například v květnu uhelné bloky pokrývaly jen 1,4 procenta spotřeby elektřiny ve Španělsku.

Propouštění v Sokolovské

Zrychlený ústup od uhlí potvrzují také statistiky evropského sdružení přenosových soustav ENTSO-E. Výroba elektřiny z uhlí klesla v prvním pololetí ve 27 zemích Evropské unie oproti loňsku o jednu třetinu. Mírně ztrácel také zemní plyn, naopak výroba z obnovitelných zdrojů přepisovala historické rekordy. Rychlá změna se odehrála v Německu, kde dříve dominující uhlí zajistilo už jen necelých 20 procent elektřiny.  

Uhlí ztrácí procenta i v české energetice, ale pomalejším tempem. Uhelné elektrárny do roku 2018 produkovaly přes 50 procent výroby elektřiny, v prvních sedmi měsících letošního roku je to už jen 42,5 procenta. Omezení domácí spotřeby a exportu elektřiny tedy v praxi znamená hlavně vypnutí části uhelných bloků.

Někdy je tato změna přirozená, třeba když ČEZ na konci června po více než 50 letech provozu odstavil starou uhelnou elektrárnu Prunéřov I. V jiných případech se jedná o vynucené rozhodnutí. Konkrétně Sokolovská uhelná během srpna ukončí v elektrárně Vřesová spalování zplyňovaného uhlí a nahradí jej zemním plynem.

Když jedna megawatthodina elektřiny stojí 45 eur a uhlíková daň v podobě povolenky z ní ukousne 26 a více eur, tak je zřejmé, že spalování uhlí přestává dávat smysl. „Z dlouhodobého hlediska je to samozřejmě neúnosné a naše společnost si provozování technologie s tak vysokou ztrátou nemůže dovolit,“ uvedl v červnu spoluvlastník Sokolovské uhelné Jaroslav Rokos.

Omezení těžby hnědého uhlí na Sokolovsku a zavření tlakové plynárny povede k zániku 800 až 1000 pracovních míst. Firma doufala v pomoc státu, třeba v nereálné podobě odpuštění plateb za povolenky. Vláda nakonec pomohla společnosti jen v jedné dílčí věci – změnou nařízení vlády o příspěvku ke zmírnění sociálních dopadů souvisejících s útlumem těžby otevřela propuštěným zaměstnancům na Sokolovsku cestu k finanční pomoci od státu.

Fárat se už brzy přestane

Obětí koronaviru jsou do jisté míry i zbývající černouhelné doly v ostravsko-karvinském revíru. Společnost OKD se dostala do tísně již loni vinou padajících cen černého uhlí, letošní události – včetně virové nákazy v řadách horníků – byly dalšími hřebíky do rakve hlubinné těžby uhlí v České republice.

Ještě loni vedení státem vlastněných OKD hovořilo o ukončení těžby v roce 2025 a zvažovalo prodloužení o dalších sedm let. Zejména na dole ČSM ve Stonavě u Karviné jsou stále k dispozici velká množství uhlí. Jenže těžba je ztrátová a státní pomoc těžebním podnikům již dnes pravidla Evropské unie neumožňují. Před měsícem unikla do médií zpráva, že OKD chtějí ukončit těžbu již na konci příštího roku, případně o rok později. Definitivní rozhodnutí má padnout v říjnu.

 

V evropském kontextu to není překvapivé – své poslední černouhelné doly již v minulém desetiletí zavřeli Němci a Britové. Konec domácí těžby však bude mít nepříjemný dopad na tradiční odběratele z energetiky a ocelářství. I když, jak na koho. Například manažeři ČEZ přiznávají, že černouhelná elektrárna v Dětmarovicích u Ostravy zůstane po většinu letošního roku odstavena a do provozu se vrátí nejdříve v listopadu. Sklad v areálu elektrárny prý doslova přetéká nadbytečným palivem.

Další tradiční odběratel paliva z dolů OKD – teplárenská skupina Veolia Energie ČR – hledá náhradní řešení. Aktuálně připravuje rekonstrukci tepláren v Přerově a v Karviné s cílem nahradit uhlí zemním plynem, biomasou a jinými alternativními palivy. Další lokality – Frýdek-Místek, Olomouc a Ostrava – budou následovat později.

Zemní plyn na dobu určitou

Rychlejší ústup od spalování uhlí chystá také společnost ČEZ. Jak při setkání s novináři uvedl místopředseda představenstva Pavel Cyrani, zhruba za pět let by se měl ČEZ rozhodnout, na kterých lokalitách nahradí uhelné bloky za plynové. Ve hře jsou lokality Mělník, Prunéřov a Tušimice, ale i rozšíření stávající paroplynové elektrárny v Počeradech. Jedná se o řešení na dobu určitou. Budoucnost Evropy má být bezemisní a od roku 2050 dále nebude ekologicky přijatelný už ani zemní plyn.

Závazné datum ukončení spalování uhlí v českých elektrárnách a teplárnách má stanovit Uhelná komise. Poradní orgán s 19 členy, kterému společně předsedají ministři Karel Havlíček a Richard Brabec, funguje od loňského července. Zatím jsou ve hře čtyři možné termíny – nejodvážnější počítá s rokem 2035, ten nejkonzervativnější až s rokem 2050. Zdroje z trhu zatím nejvíc sázejí na rok 2040.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní