Kam směřuje EU?

Evropská politika v posledních letech stále více směřuje k udržitelné budoucnosti naší planety, a přijímá proto nejrůznější cíle, které mají pomoci brzkému dosažení klimatické neutrality. V rámci nejnovějšího balíčku Fit for 55 nyní EU pracuje na revizi své legislativy v oblasti klimatu, energetiky a dopravy. Co přesně to znamená pro Českou republiku a obnovitelnou energetiku, vysvětluje v rozhovoru Tomáš Voltr, výkonný ředitel společnosti Energy financial group (EFG).

Evropská unie se rozhodla udělat další velký krok směrem k udržitelnosti a zavázala se do roku 2030 snížit množství emisí alespoň o 55 procent. Myslíte si, že je to reálné?

Evropská unie by byla sama proti sobě, kdyby nebylo. Hodně ale záleží na zodpovědnosti jednotlivých členských států. Samozřejmě, každá země má svá specifika a nemůžeme čekat, že teď celá EU nadšeně přejde na zelenou energii a nakoupí ekomobily do každé rodiny. Zároveň ale věřím, že když každá ze zemí udělá maximum, dokáže se tomuto cíli alespoň velmi přiblížit. Klimatickou hrozbu snad už nemůže zpochybnit žádný rozumný člověk. A jestli ji máme odrazit, musíme teď zkrátka táhnout za jeden provaz. Není možné, aby nové energetické či emisní směrnice dodržovaly pouze některé státy a ostatní zůstávaly v jejich vleku. To je cesta, která sice může být krátkodobě schůdná, ale z dlouhodobého hlediska nemůže fungovat.

Myslíte si, že Česká republika má šanci do roku 2030 snížení emisí dosáhnout?

Vycházejme z premisy, že bude větší část české vlády podporovat rozvoj jaderné energetiky, konec uhlí do roku 2033 a nevyhnutelně i obnovitelné zdroje.

Vzhledem k dosud vysokému podílu tuzemských uhelných zdrojů, které musíme nákladně transformovat, drahé výstavbě nového bloku pro výrobu energie z jádra a k naší nepřipravenosti na zelenou ekonomiku se řadíme k zemím Evropské unie, pro které bude dosažení nových klimatických cílů nejtěžší.

Když to teď hodně zjednoduším, s uhlím a jádrem zřejmě nic neuděláme, blok se postaví, uhlí postupně odstavíme a obojí bude znamenat zdražování pro konečné spotřebitele. Všechno včetně toho, jestli dokážeme rychle dosáhnout cílů vycházejících z balíčku Fit for 55, závisí na tom, jakým způsobem se postavíme k novým i stávajícím zeleným zdrojům, které nahradí uhlí a doplní jádro. Teď je zkrátka ta chvíle, kdy si musíme uvědomit, že každá kilowatthodina, která nebude vyrobena z uhlí, ale z OZE, nakonec povede k postupnému snižování cen energie.

Rok 2030 se blíží poměrně rychle, což však ve světě, kde i technologický vývoj postupuje mílovými kroky, nic moc neznamená. Zároveň jsou technologie pro výrobu obnovitelných zdrojů dostupnější a Česko má hned několik cest, jak zvýšit produkci zelené energie. Podle mě tak záleží spíš na přístupu vlády. Zejména na tom, aby byla podpora jednotlivým OZE spravedlivě a transparentně rozdělena a abychom ustáli současný vliv transformace energetiky na běžné spotřebitele i firmy.

Zmínil jste, že má Česko několik možností výroby zelené energie. Jaké zdroje to podle vás jsou?

Od bioenergie po vodu, vítr i slunce. Je jich celá řada, byť jsou často svázané s lokálními podmínkami. Univerzální jsou potom bioplynové stanice, které se dají postavit kdekoli a mají širokou škálu vstupních surovin. Proto tvoří i základ našeho podnikání.

Nenarazí nové směrnice na problém s nedostatkem „čistých“ zdrojů? Nehrozí Evropě energetická krize?

Úspěch udržitelné energetiky tkví v dobře nastaveném energetickém mixu, který se liší stát od státu, jak už jsem říkal v úvodu. Země jsou do jisté míry předurčeny k využití konkrétních obnovitelných zdrojů, které ale zase nejsou dostupné jinde. Jednoduše řečeno, je pochopitelně nesmysl stavět velké parky větrných elektráren v místech, kde nefouká… Obecně jsem ale přesvědčen, že není problém v nedostatku zdrojů. Podívejte se, kolik máme vody, slunce, odpadů, které můžeme zpracovat na čistou energii.

Problémem je legislativa a obecně neochota rozloučit se s tradičními fosilními palivy nebo, a to zejména, technická připravenost na „zelenou revoluci“. Je potřeba vyřešit akumulaci energie, chytré sítě, podpořit komunitní energetiku. A je potřeba to udělat rychle. Unijní politika je navíc v současnosti nastavena tak, že emisní povolenky pro fosilní zdroje energie budou stále dražší a dražší, takže producentům nakonec beztak nezbude nic jiného než hledat alternativní cesty výroby energie.

Co jádro? Myslíte si, že jeho využití do budoucna stoupne, nebo se bude spíš omezovat?

Tohle je hodně ošemetné téma, protože někteří lidé považují jádro za zdroj čisté energie, ovšem existuje stejně tak značné množství odpůrců, kteří argumentují potenciální nebezpečností jaderných elektráren i množstvím radioaktivního odpadu. Je ale potřeba si uvědomit, že množství paliva spotřebovaného jadernou elektrárnou, a tedy i množství odpadu, se pohybuje v jednotkách kilogramů za rok, což je ekologicky únosné. V posledních letech se navíc ukazuje, že chceme-li směřovat k udržitelné energetice, využití jádra se jednoduše nevyhneme, protože jenom obnovitelné zdroje nedokážou produkovat energii v takové míře, aby to pokrylo celosvětovou nebo třeba jen celoevropskou spotřebu. Ekologicky přívětivějším řešením než jaderné štěpení by mohla do budoucna být jaderná fúze, termojaderné reaktory jsou nicméně stále ve fázi vývoje a k jejich úspěšnému spuštění do komerčního provozu povede ještě dlouhá cesta.

Vraťme se k obnovitelným zdrojům, které mají pro Česko velký potenciál. Zmiňoval jste bioplynové stanice, což je pochopitelné, když se vaše společnost na jejich provozu přímo podílí. Není třeba dát za pravdu i jejich odpůrcům, kteří například protestují proti zabírání zemědělské půdy účelově pěstovanou biomasou?

Nebudu popírat, že tyhle hlasy mají do určité míry pravdu, nicméně my se soustředíme na odpadářské stanice, které se od těch zpracovávajících účelově pěstované plodiny, jako je kukuřice, výrazně liší. Coby energetický zdroj využíváme biologicky rozložitelný odpad z gastroprovozů a potravinářských průmyslových podniků. Pro sběr máme i vlastní svozovou společnost pro nový projekt „Třídím gastro“, který se zaměřuje na separaci kuchyňského odpadu přímo z domácností. Spolupracuje s námi už řada měst a obcí, mezi nimi například Šumperk a Olomouc. Když se zamyslíte nad tím, kolik jídla úplně zbytečně skončí v koši a jak moc naše západní společnost potravinami plýtvá, pochopíte, že jde skutečně o cenný energetický zdroj s velkým potenciálem.

Takže máte za to, že bioplynových stanic tohoto typu by mohlo být na našem území víc?

Rozhodně. Aktuálně je na území České republiky okolo 500 bioplynových stanic, ale jen několik z nich se zaměřuje na zpracování biologicky rozložitelného odpadu. Přitom by to mohl být několikanásobek, ten potenciál tady je.