John Lennon: Surrealismus je moje realita

Před pár týdny by oslavil osmdesátiny John Lennon. Popový idol se nepravděpodobně proměnil v hrdinu alternativní kultury, maoistického revolucionáře na půl úvazku, vegetariánského gurua a leccos dalšího. Rubrika Tardis se jej ptala, jak vidí svět po čtyřech desetiletích své absence.

John Lennon: Surrealismus je moje realita
John Lennon | Profimedia.cz

(Pozn. red. Experimentální rubrika týdeníku Hrot –Tardis – využívá slavného stroje času britského mimozemského cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.)

Narodil jste se při náletu za bitvy o Británii. Jaké jsou vaše první vzpomínky?

Když mi bylo pět let, máma mi pořád říkala, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem pak šel do školy, ptali se mě, jaký chci být, až budu velký. Řekl jsem, že šťastný. Oni řekli, že jsem neporozuměl zadání. Já jim řekl, že oni neporozumějí životu. 

Jistě jste si z nich hned nadělal kamarády.

Když jste upřímný, nebudete nikdy mít moc přátel, zato to mohou být ti správní přátelé.

To máte z vlastní zkušenosti?

No, nebudu měnit to, jak vypadám nebo jak si připadám, abych se něčemu přizpůsobil. Vždycky jsem byl krapet magor. Byl jsem takový celý život a naučil jsem se s tím vycházet.

Okolo třicítky jste se hodně pletl do politiky. Co si o tom myslíte dnes? Byl jste skutečný revolucionář? Jste jím dodnes?

Byl jsem revoluční umělec, rozhodně. Ale pak mi došlo, že neumím na povel nenávidět některé lidi jenom proto, že mají hodně peněz…

Tak jste se s revolucí rozešli?

Jasně, všichni chceme změnit svět. Ale jestli to znamená chodit po ulicích s obrazy strýčka Maa, tak se mnou nepočítejte.

Ve svém revolucionářském období jste byl středem pozornosti i díky (kvůli?) své druhé manželce, Yoko Ono. Nezlobte se, ale – proč, proboha?

Za každým idiotem najdete nějakou skvělou ženu.

Ale jak to souvisí třeba s tažením za mír prostřednictvím tiskovky v posteli? 

Když si užíváte promarněný čas, tak ani není promarněný. 

Jinak… Věříte, že ten váš mírový poprask přinesl nějaký užitek?

Věřím ve všechno, dokud není prokázán opak. Takže věřím na víly, na mýty i na draky. To všechno existuje, i kdyby to bylo jenom u vás v hlavě. Kdo rozhoduje o tom, že sny a noční můry nejsou stejně skutečné jako naše „teď“ a „tady“?

Dnes, stejně jako když jste přicházel na svět, je Británie středem pozornosti, jen z jiných důvodů. Jaký je váš názor na politiku současné vlády? 

Myslím, že naši společnost vedou šílenci z šílených důvodů. Řídí nás maniaci a já riskuju, že se mě zbaví coby šílence jen kvůli tomu, že to říkám. To je na tom to šílené.

Pojďme se bavit o Beatles…

Nechci se bavit o Beatles. To je, jako byste řekli Ježíšovi: Já to zmeškal, hele, vylez na ten kříž ještě jednou. Jestli ta doba a ta muzika někomu něco říkaly, fajn, vezměte si z toho, co potřebujete. Ale nechtějte, aby se Beatles dali zase dohromady.

Ale nechtěl byste to zažít znovu?

(zpívá, paroduje vlastní píseň Just Like Starting Over) … tak svlíkej se a zahoř / do prachů frňák zaboř / a pak, až pak / bude to zas jak začínat znovu? To ne. Každý je v životě tam, kde být má.

Kdyby to šlo, chtěl byste ještě kolem osmdesátky jezdit na turné, jako to dělají Rolling Stones?

Řekl bych, že Mick Jagger je k smíchu. Vždycky jsem si to myslel, s tím jeho tancováním… Vždycky mě štvalo, jak se říkalo, že Stones byli nějací revolucionáři, kdežto Beatles ne. Mám Micka rád, ale je k smíchu. 

Proč v posledních letech nic nevydáváte?

Já nebudu vydávat desku každý rok jenom proto, že se to ode mě čeká. Paul (McCartney) a jeho Wings to tak možná dělají, nebo Rolling Stones. Ale já na to nejsem. S tím si běžte za Rolling Wings.

Co cítíte ke svému vrahovi Marku Chapmanovi?

Já jsem on, stejně jako jste on i vy, stejně jako jste vy i mnou a všichni jsme spolu.

Tak nějak to říkal i on. To je trochu surrealistické, když to domyslíte.

Surrealismus mě hodně ovlivnil, protože jsem si uvědomil, že ty obrazy, které se mi honí hlavou, neznamenají nepříčetnost. Surrealismus je moje realita. 

Co jste se naučil za těch 40 let na onom světě?

Když jste šest stop pod zemí, každý vás má rád.

S Tardis manipuloval Daniel Deyl

Týdeník hrot

  • Holding do nepohody
  • Ať učí, kdo umí
Objednat nyní