Jen pitomci trpí dvakrát

Ani po roce půl od vypuknutí pandemie neděláme to, co jsme měli začít dělat loni v březnu. Chytrá karanténa stále nefunguje.

Nových případů covidu-19 je teď sice málo, ale jak to bude vypadat na podzim, nikdo neví. Pokračovat v silných opatřeních, která svazovala život poslední rok a půl, určitě nemá smysl, jedna věc by ale fungovat (konečně) měla – důsledné a rychlé trasování nemocných a jejich kontaktů. Chytrá karanténa má minimálně dvě velké výhody: Dokáže držet (jak víme z řady asijských zemí) počet nových případů na uzdě a zároveň je relativně levná; neruinuje chod státu a průmyslu a stojí jen tolik, kolik je nutné zaplatit za její provoz.

Trasování se samozřejmě oproti jarním covidovým špičkám výrazně zlepšilo, k dokonalosti má přesto opravdu hodně daleko. Autor tohoto článku zná třeba konkrétní příklad jisté třídy jedné pražské školy, ve kterém se hygienici moc nevyznamenali: Poslední den školy (tedy 30. června) byl jeden žák z oné nešťastné třídy pozitivně testován, ovšem karanténu na spolužáky hygienici uvalili – a to ještě prostřednictvím hromadného e-mailu rozeslaného školou – až 2. července. Vzhledem k tomu, že trasování řadu měsíců nefungovalo vůbec, to nevypadá jako úplně špatný výsledek, je si ale třeba uvědomit dvě věci. Zaprvé poslední červnový den se covidem nakazilo pouhých 136 lidí, takže se „hygiena“ opravdu nemůže vymlouvat na nedostatek času, a zadruhé zrovna začínaly prázdniny a děti – a s nimi možná i virus – se mezitím rozjely bůhvíkam.

Právě takové případy, kvůli kterým hrozilo rychlé rozšíření covidu mezi více osob (superspreading), si přitom některé chytřejší státy – třeba Japonsko, bedlivě hlídaly a jejich zvládnutí považovaly za základ chytré karantény. Koneckonců to známe z minulého léta, kdy kvůli jedné nakažené dívce na večírku v pražském klubu Techtle Mechtle onemocnělo 247 lidí, respektive právě tolik jich byli hygienici schopní dohledat. Ve skutečnosti jich nepochybně bylo mnohem víc, jak naznačuje zjištění amerických vědců, podle kterých vedl jeden jediný firemní mítink, který se loni v únoru odehrál v Bostonu, k rozšíření viru mezi desetitisíce lidí.

Jinak řečeno, ani po roce a půl od vypuknutí pandemie neděláme to, co jsme měli začít dělat loni v březnu. Stálo by nás to navíc jen pár korun a dost možná by nám to ušetřilo už druhý horký podzim. Když ale někomu není rady, není mu ani pomoci.