Jak se (ne)stát myslivcem
Počet myslivců v Česku dlouhodobě klesá, stavy zvěře stoupají. Mohlo by se zdát, že to je ideální čas pro volbu zeleného klobouku a vzhůru na posed. Opak je pravdou.
Jasné nebe, ticho, mrazivý vánek. Čím déle nehnutě sedíte, tím více si přivykáte na okolní přírodu, vaše smysly začínají fungovat podle starodávných instinktů lovce. Když máte štěstí, uvidíte lišku, srnčí, zajíce.
Zvěř si můžete dalekohledem nerušeně prohlédnout. A pokud vám vyjde černá, berete do ruky pušku a zvažujete, zda vystřelíte na kňoura, nebo sele. Tak ve zkratce vypadá lov osamělý, čekaná na posedu.
Praxe je ale na řadě míst v republice složitější. Adepti myslivosti to v současnosti nemají snadné. Lovecké spolky často odmítají přijímat nové členy, tvrdí, že mají stop stav. Je to zvláštní, protože se všude hovoří o tom, jak základna nimrodů stárne, mladí to nechtějí dělat, zvěř je přemnožená a na polích i lesních porostech působí stále větší škody.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
