Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Elektrická distribuční síť se dostala nedaleko Berlína na své limity. Modernizace a přizpůsobení pro decentralizované zdroje vyžaduje obrovské investice, které v mnoha případech chybí.
Firma BYD už nyní válcuje západní konkurenci ve výrobě elektromobilů. Teď chce přidat globální dominanci v produkci elektrických vlaků a kamionů nebo systémů pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů.
Firma BYD už nyní válcuje západní konkurenci ve výrobě elektromobilů. Teď chce přidat globální dominanci v produkci elektrických vlaků a kamionů nebo systémů pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů.
Novinářská zjištění nahrávají oprávněnosti zákazu TikToku v USA. Informace od zaměstnanců potvrzují, že nad sítí oblíbenou zejména u dětí a dospívajících mají čím dál větší kontrolu Číňané. Naopak vliv lokálního managementu prý oslabuje.
Novinářská zjištění nahrávají oprávněnosti zákazu TikToku v USA. Informace od zaměstnanců potvrzují, že nad sítí oblíbenou zejména u dětí a dospívajících mají čím dál větší kontrolu Číňané. Naopak vliv lokálního managementu prý oslabuje.
Itálie je na politickou nestabilitu zvyklá, vlády se tu mění jako ponožky. Změnit to mohou předčasné volby, které se konají tuto neděli.
Když před čtyřmi lety skončily v Itálii parlamentní volby, bylo jasné, že se Italové opět nebudou nudit. Nejvíce poslanců a senátorů získalo levicově populistické Hnutí pěti hvězd (M5S). Ještě větší zastoupení měla ale pravice vedená Matteem Salvinim z Ligy. Dlouhá jednání skončila vytvořením vládní koalice, o které západní média informovala jako o „první plně populistické vládě“.
Premiérem se stal profesor ekonomie Giuseppe Conte, nominovaný „hvězdičkáři“, ale největší pozornost na sebe strhával ministr vnitra Salvini. Hlavní agendou vlády byla kontrola přistěhovalectví a boj proti korupci. Koalice samu sebe označila za „vládu změny“, ale tu přinesla jen v rovině personální. Neustálými žabomyšími válkami se nijak neodlišovala od staré „partitokracie“.
O necelý rok později vystřídala Conteho kabinet jeho druhá vláda, kde se M5S spojila s centrolevicovou Demokratickou stranou (PD). Ambiciózní Salvini skončil v opozici.
Do toho přišel v prosinci 2019 covid a Itálie se stává smutným evropským „premiantem“. Absolutní karanténa území s asi čtvrtinou Italů byla symbolem drakonických opatření a podlomila už tak nízkou důvěru v politiku a politiky.
Přesto Conteho vláda prosadila několik reforem. Ačkoli šlo o levici, zavedla rovnou daň, již však vyvážila takzvaným minimálním zaručeným příjmem, řadou ekologických opatření a vstřícnými postoji k evropským unifikačním snahám. Zreformovala i ústavní systém země, když po nekonečných letech diskusí prosadila snížení počtu poslanců a senátorů z 630, respektive 315 na 400 a 200.
Vaz jí zlomil odchod PD. Novým premiérem se stal exprezident ECB Mario Draghi, který sestavil „vládu národní jednoty“, na níž se původně podílela široká koalice. Ta se však časem rozpadla a země se ocitla v další vládní krizi. Jedním z důvodů byla i nejednota v otázce postoje vůči ruské invazi na Ukrajinu. Hašteřivost nakonec zemi přivedla až k předčasným volbám.
Volební systém kombinující většinovou volbu v jednomandátových obvodech s volbou poměrnou a složitou soustavou uzavíracích klauzulí nutí všechny důležité italské strany kandidovat v koalicích.
A nyní vysoce favorizuje pravici, která je toho schopna lépe. Široká koalice spojuje populistické i umírněné pravicové strany. Dominují jí Bratři Itálie (FdI), kteří jsou dalším výhonkem konzervatismu, respektive pravicového populismu. Jejich předsedkyně Giorgia Meloniová by se tak mohla stát historicky první italskou premiérkou. Podle průzkumů by tato koalice měla dosáhnout na absolutní většinu mandátů.
Do voleb jde s programem boje proti ilegální imigraci, snižování daní, obhajoby národních zájmů, podpory NATO a také Ukrajiny v konfliktu s Putinem nebo přímé volby prezidenta. Pochybnosti však budí vazby některých jejích osobností k postfašismu i jejich nedávná vstřícnost vůči ruskému prezidentovi.
Problémem levice je roztříštěnost. Ačkoli se PD snažila o široké spojení, moc se jí to nezdařilo. Rozhádali se dokonce i populisté z M5S.
Komentátoři hovoří o tom, že italští voliči mohou po dlouhé době opravdu rozhodnout o vládě. I tak jsou skeptičtí, zda to k něčemu bude. Už proto, že italská vláda má to „privilegium“, že je odpovědna oběma komorám parlamentu. Získat a udržet si v nich podporu není vůbec nic lehkého. Navíc panují pochybnosti o kompetenci politiků pravice řešit problémy stagnující italské ekonomiky, energetickou krizi a k tomu i složitou mezinárodní situaci.
Češi mohou tyto volby sledovat třeba proto, že se tu premiérkou může stát spojenkyně české ODS a tím docela výrazně narušit dominanci levice v celé severní a západní Evropě. Hlavně ale proto, že Itálie stále představuje třetí nejsilnější ekonomiku Unie, jejíž potíže s inflací, nezaměstnaností mladých lidí, rostoucím veřejným zadlužováním a rozevíráním nůžek mezi severem a jihem ohrožují celou Evropu.
Itálie je také hrozbou pro společný evropský postoj k Putinovi. A význam středomořské země pro kontrolu imigračních proudů do Evropy snad ani není nutné připomínat.
